Rostliny a živočichové jedno jsou

Ne tedy, že byste při pohledu na sedmikrásku se žížalou jednu od druhé nerozeznali. S novými zprávami však padá další bariéra, která v myslích biologů vždy oddělovala rostlinnou a živočišnou říši. Tvrdívalo se, že rostlinné buňky jsou díky tlustým a téměř nepropustným stěnám odkázány ve vzájemné komunikaci jen na malé molekuly, které snadno difundují (třeba ethylen nebo auxin). Osvědčenými informačními kanály jsou i plazmodesmata propojující protoplasty sousedních buněk. Elegantní způsob komunikace běžný u živočišných buněk, tedy použití peptidů a bílkovin v kombinaci s náležitým receptorem, u rostlin nikdo příliš nehledal. A když náhodou hledal, měl s tím nemalé problémy, třebaže byly korunovány úspěchem. Příkladem může být vůbec první izolace rostlinného posla – systeminu. Systemin je peptid, který pomáhá rostlině v jejím boji proti hmyzím škůdcům. Jeho koncentrace jsou velmi nízké a na izolaci 1 g této látky bylo nutné zpracovat 28 kg (!) rajčatových lístků. Aby se další výzkum vyhnul takové zdlouhavé práci, soustředila se pozornost na geny a jejich živočišné protějšky. Tento postup slavil úspěchy. Podařilo se vysvětlit funkci malého peptidu účastnícího se vývoje hlízek na bobovitých rostlinách po infekci bakterií rodu Agrobacteriem. Našly se i receptory, které mají mnohdy funkci kináz. Zbývá už „jen“ vysvětlit, jak se zpráva nesená peptidem dostane přes onu prokletou rostlinnou stěnu. Svoji roli snad hrají molekuly speciálních přenašečů, které použijí svoje tělo, aby přemostily změť jiných molekul snažících se průniku cizích látek do buňky zabránit. (Science 273, 1338, 1996)