Mff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlý

Aktuální číslo:

2025/11

Téma měsíce:

Vlny

Obálka čísla

Alergie na aleatoriku

 |  5. 1. 1997
 |  Vesmír 76, 57, 1997/1

Slova v titulku nemají mnoho společného krom toho, že obě obsahují slovo jiný (ř. allos). Do souvislosti se dostala až dotazem jedné dámy, čím že to její známý (domnělý alergik) vlastně trpí. Uklidněme ji raději ihned: naštěstí ničím životu nebezpečným, v krajním případě snad náznakem „onemocnění“, jemuž jsme kdysi prostořece říkávali hudební hluch (a nemysleli jsme tím ani tak opak sluchu, jako spíš psychickou neschopnost naslouchat novému).

O významu slova alergie se není třeba šířit ani v nejmenším, ba i jeho původ je prostý: z ř. allos – jiný, (en)ergia – činnost. S řeckým allos ovšem souvisí hodně „nemocí“, přesněji řečeno lékařských termínů vůbec. Namátkou zmiňme jen alodromii (nepravidelnou srdeční činnost, resp. jiný běh srdce), alotropii (zbytnění jedné části těla na účet jiné), alotopii (nenormální, jiné uložení orgánů) či alopatii (způsob léčby vyvolávající opačný – jiný – účinek než nemoc).

A teď se věnujme absolutní aleatorice. Slovo absolutní (lat. absoltus, od absolvere – zprošťovat, uvolňovat, osvobozovat) rovněž ponechme stranou. Co však je aleatorika? Je to novodobá kompoziční technika v hudbě, která ponechává značný prostor náhodě (viz alea iacta est), tedy hudební analogie akční malby. Tvůrčí princip řízené náhody, smysluplné spojení spontánnosti s vnitřním řádem. V absolutní aleatorice se samozřejmě náhoda využívá v maximální míře. Cílem je uvolnění strnulého hudebního myšlení.

Čím se náhoda řídí? Zdánlivě ničím, když stačí, aby si tvůrce hodil kostkou či korunou (s ohledem na kolébku aleatoriky spíš dolarem) a už má k zápisu skladby vybraný klíč, zřejmě jen houslový nebo basový (ani americká mince nemá víc než dvě strany). To vše je ale první etapa, a teprve v druhé vstupuje do díla tvůrce. Nahodilé jsou tedy jen „zadané parametry“, nikoli zpracování.

A tak snad lze uzavřít přespříliš odvážnou laickou domněnkou, že – alespoň co se procentuálního zastoupení náhody týče – byl předchůdcem amerických aleatoriků nejeden český regenschori, jemuž se včas nesešly očekávané hlasy ani nástroje, a naopak se dostavily jiné. Vůbec nemusel házet dolarem. Proto se „alergie na aleatoriku“ nebojme předem. S odvahou do nového roku!

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Lidské ucho v počítači

Lidské ucho v počítači uzamčeno

Pavel Jungwirth, Ondřej Ticháček  |  3. 11. 2025
Podle známého výroku Richarda Feynmana člověk něčemu pořádně porozumí, až když to sám sestrojí. A já (Pavel Jungwirth) jsem si z velmi osobních...
Deset let gravitačních vln

Deset let gravitačních vln

Ondřej Zelenka  |  3. 11. 2025
Letos v září jsme oslavili 10 let od první přímé detekce gravitačních vln. Jejich zaznamenáním jsme nejen doplnili další dílek skládačky důkazů...
Horké vlny v měnícím se klimatu

Horké vlny v měnícím se klimatu

Jan Kyselý, Ondřej Lhotka  |  3. 11. 2025
Tent o příspěvek navazuje na článek Horké vlny v měnícím se klimatu: otazníky zůstávají (Vesmír 91, 28, 2012/1) a shrnuje aktuální stav poznatků...