Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Rezonovat s dobou

 |  5. 9. 1996
 |  Vesmír 75, 529, 1996/9

Představa člověka jako hudebního nástroje, na který cajtgajst vybrnkává své namnoze podivné melodie, není zcela nová (představa metamorfózy v rezonující instrument je ostatně častá i v některých drogových opojeních). Každý člověk je v zásadě médiem, kterým se šíří dobové vlny a chvění a ti ve společnosti, kdo zanechávají viditelné stopy v podobě textů jakékoli povahy či nejrůznějších jiných prostředků umělecké exprese, se často cítí jako antény lapající tyto signály, namnoze s určitým předstihem. Pocit „nevlastnosti“ toho, co je zachytáváno, je namnoze velmi silný a je celkem jedno, kam si zdroj inspirace v nejširším smyslu lokalizujeme. Někteří vůdčí myslitelé středověku nedostali darmo ve své době přízvisko „tuba Sancti Spiritui“, s krásně dvojznačným českým překladem „trouba Ducha Svatého“. Po podstatných změnách vanutí ducha doby se pak namnoze podivujeme výlevům čehosi, zatuhlým černé na bílém papíře a majícím k dalšímu životu svých tvůrců stejně odcizený poměr, jako může třeba klavír nahlížet na skladby na něj kdysi dávno hrané či kráva na dlouhozrající sýr, původně derivovaný z ní samé. Myšlenky či smyšlenky se osamostatňují a stávají autonomními. Notoricky známý je Puškinův zklamaný výkřik při psaní Eugena Oněgina: „Co mi to ta Taťána udělala? Ona se vdala!“. Duchovní mláďata, v minulosti porozená či odškrcená, se stavějí na vlastní nohy a provozují špatně vypočítatelná alotria. Spíše než obrazem nás samých jsou obrazem dob, ve kterých vznikla. Je asi prvořadým požadavkem elementární vědecké či literární „poctivosti“ vydat o prošlých dobách hodnověrné svědectví. Mimořádné doby si žádají nejen mimořádné prostředky, ale i mimořádný pozorovací talent, či spíše naladění.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné