Nedůvěra k jazykovým dubletám

Švédská jazyková poradna ve Stockholmu se od české liší především tím, že zaměstnává devítinásobek lidí (tj. pracuje tam devět osob). Z toho vyplývá, že zaměstnanci neprovozují jen poradenskou činnost po telefonu, ale vydávají slovníky či jazykové příručky, podílejí se na organizování kurzů a přednášek atd. Nejzajímavější pro nás ale není to, čím se švédská poradna od naší liší, nýbrž to, v čem jsou obě stejné: Tazatelé nemají rádi jazykové dublety, odpověď „obojí je možné, můžete si vybrat“ považují za projev nemístné tolerance (Naše řeč 79, 109, 1996/2).

Setkali jsme se s tím všichni. Poradce (redaktor, učitel) je buď podezírán z nerozhodnosti, ba i z nedostatečné odbornosti, nebo se po něm chce, aby jednu z rovnocenných správných možností prohlásil za správnější. Když je poradce důsledný a na rovnocennosti variant trvá, tazatel aspoň vyzvídá, kterou variantu používá poradce osobně. Záleží pak už na povaze, zda dotyčný svého poradce s úlevou napodobí, nebo ho začne přesvědčovat o tom, že právě ta druhá možnost je mnohem hezčí. Obecně ale platí, že lidé preferují takové normy, které jsou nejenom zřetelné a jasné, ale i nevariantní, ba dokonce „přísné“.