lagrangeián, jacobián, vandermondián

Ve starších odborných pracích se dávala přednost dvojslovným matematickým termínům (Lagrangeova funkce, Jacobiho determinant, Vandermondův determinant), univerbizovaných pojmenování však přibývá (gramián, hamiltonián, laplaceián, wronskián), dává se jim přednost.

Přípona -ián v češtině nepatří k frekventovaným. Hlavní významovou skupinu tvoří jména osob podle příslušnosti k církvím, sektám, hnutím, uměleckým či filozofickým směrům ap. (salesián, vegetarián, voltairián), dále cizí vlastní jména (Maxmilián), pár jmen obyvatelských (Sicilián), z neživých entit jména několika přírodnin (encián, baldrián) a některá abstrakta (radián, meridián). O moc víc toho není.

Zatímco v pojmenovávání osob podle příslušnosti je sufix -ián spíš na ústupu (vítězí např. podoba hegelovec před hegelián), v názvech matematických výrazů odvozených od osobních jmen jejich autorů se jeví jako produktivní. Vzhledem k tomu, že se -ián připojuje zpravidla k nedomácím slovním základům, a to k příjmením, jsou někdy nejasnosti s tím, k jaké podobě slovního základu sufix připojit. Např. pro Hessův determinant se již víceméně ustálil univerbizovaný termín hessián (nikoli hesseián), též pro vandermondián se ustálila podoba s vypuštěným -e, ale pro Lagrangeovu funkci jsou v některých slovnících 3 varianty: lagrangeián, lagranžián a lagrangián.

Pozoruhodnou historii má termín trkalián. Je to zatím jediný doložený univerbát této významové skupiny utvořený od domácího slovního základu (podle fyzika Viktora Trkala, 1888 –1956). Vznikl však v angloamerickém jazykovém prostředí a do češtiny byl později přejat jako synonymum dvojslovného termínu Trkalovo pole. (Naše řeč 78, 183, 1995/4)