Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024Siemens2024

Aktuální číslo:

2024/10

Téma měsíce:

Konzervace

Obálka čísla

Hrnec a srnec

Úskalí a nástrahy slovotvorby
 |  5. 7. 1996
 |  Vesmír 75, 376, 1996/7

Nauka o tvoření slov v češtině je zapeklitá disciplína, neboť ji nelze nastudovat jen teoreticky. Neznáte-li, co přesně slovo znamená, není radno od něj odvozovat další, mohlo by to špatně dopadnout.

Zkusme sledovat tápání laického uživatele jazyka (tím myslím např. vzdělance z jiného oboru než z toho, z něhož je publikovaný text): Říká se genový inženýr, nebo genetický? Je sice těžké odhadnout, čím se dotyčný inženýr zabývá, zda víc samotnými geny, nebo spíš „konstruováním“ genetiky jakožto oboru, ale můžeme si pomoci analogií. Říká se přece strojní (ne však strojový) inženýr, a v žádném případě strojařský. Je snad ten inženýr strojař, nebo jen stroj? ozve se nějaký šťoura. No, někdy je to vskutku strojař, jindy funguje jako stroj a stává se prý, že je to pouhý „s boží pomocí strojník“... Zkrátka v klasických disciplinách už tyto nuance rozlišujeme lépe.

Co ale s novými obory, v nichž mezinárodní výzkum předběhl přirozenou tvorbu české terminologie? Z míry nás vyvede třeba takové tvoření sekvencí neboli sekvencování. To snad aby se pak zařízení „vyrábějící sekvence“ jmenovalo „sekvencátor“ a celému procesu by se říkalo – nedej pámbu – „sekvencace“? Na tohle amatér prostě ... rezignuje. A genetik? Ten začne říkat sekvenování, aby si nepřipadal vulgární. Ale fuj, řekne novinář, máme snad zapotřebí z cizích slov dělat česká vkládáním nějakého přízemního c ? Koukne se do anglického slovníku – a co nevidí? Sekvencování je sequencing, to c tam je a nedá se nic dělat.

Není mým cílem poskytovat návod na to, jak si při tvorbě nových slov počínat, tím spíš, že univerzální metoda neexistuje. Nechci ani vysvětlovat chyby, jichž se pomyslný laik dopustil ve výše uvedených úvahách. U každého odvozování z nového slovo se musí dohodnout dva: odborník, který vysvětlí lingvistovi, co přesně původní slovo znamená, a lingvista, který teoreticky vysvětlí odborníkovi, z čeho to slovo vzniklo a jak s ním lze za daných okolností nakládat. Nám už pak zbude to nejméně pracné – kouknout se do slovníku a opsat to (budou-li v něm ovšem odvozeniny uvedeny).

V souvislosti s tápáním v tvorbě slov se mi vždycky vybaví průpovídka, kterou prý před lety zasvěcoval do tajů slovotvorby své žáky jistý profesor češtiny na Reálném gymnáziu v Nymburce:

Je-li hrnec od slovesa hráti,

od čeho je srnec? smím-li se vás ptáti.

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

O konzervování, zelené dohodě i konzervatismu

Michal Anděl  |  30. 9. 2024
Vesmír přináší v tomto čísle minisérii článků, které se zabývají různými aspekty konzervování. Toto slovo má různé významy, které spojuje...
Životní příběh Nicolase Apperta

Životní příběh Nicolase Apperta uzamčeno

Aleš Rajchl  |  30. 9. 2024
Snaha prodloužit trvanlivost potravin a uchovat je pro období nedostatku je nepochybně stará jako lidstvo samo. Naši předci jistě brzy...
Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame

Izotopy odhalují původ krovu z Notre-Dame uzamčeno

Anna Imbert Štulc  |  30. 9. 2024
Požár chrámu Matky Boží v Paříži (Cathédrale Notre‑Dame de Paris) v roce 2019 způsobil ikonické památce velké škody. V troskách po ničivé pohromě...