Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Hrnec a srnec

Úskalí a nástrahy slovotvorby
 |  5. 7. 1996
 |  Vesmír 75, 376, 1996/7

Nauka o tvoření slov v češtině je zapeklitá disciplína, neboť ji nelze nastudovat jen teoreticky. Neznáte-li, co přesně slovo znamená, není radno od něj odvozovat další, mohlo by to špatně dopadnout.

Zkusme sledovat tápání laického uživatele jazyka (tím myslím např. vzdělance z jiného oboru než z toho, z něhož je publikovaný text): Říká se genový inženýr, nebo genetický? Je sice těžké odhadnout, čím se dotyčný inženýr zabývá, zda víc samotnými geny, nebo spíš „konstruováním“ genetiky jakožto oboru, ale můžeme si pomoci analogií. Říká se přece strojní (ne však strojový) inženýr, a v žádném případě strojařský. Je snad ten inženýr strojař, nebo jen stroj? ozve se nějaký šťoura. No, někdy je to vskutku strojař, jindy funguje jako stroj a stává se prý, že je to pouhý „s boží pomocí strojník“... Zkrátka v klasických disciplinách už tyto nuance rozlišujeme lépe.

Co ale s novými obory, v nichž mezinárodní výzkum předběhl přirozenou tvorbu české terminologie? Z míry nás vyvede třeba takové tvoření sekvencí neboli sekvencování. To snad aby se pak zařízení „vyrábějící sekvence“ jmenovalo „sekvencátor“ a celému procesu by se říkalo – nedej pámbu – „sekvencace“? Na tohle amatér prostě ... rezignuje. A genetik? Ten začne říkat sekvenování, aby si nepřipadal vulgární. Ale fuj, řekne novinář, máme snad zapotřebí z cizích slov dělat česká vkládáním nějakého přízemního c ? Koukne se do anglického slovníku – a co nevidí? Sekvencování je sequencing, to c tam je a nedá se nic dělat.

Není mým cílem poskytovat návod na to, jak si při tvorbě nových slov počínat, tím spíš, že univerzální metoda neexistuje. Nechci ani vysvětlovat chyby, jichž se pomyslný laik dopustil ve výše uvedených úvahách. U každého odvozování z nového slovo se musí dohodnout dva: odborník, který vysvětlí lingvistovi, co přesně původní slovo znamená, a lingvista, který teoreticky vysvětlí odborníkovi, z čeho to slovo vzniklo a jak s ním lze za daných okolností nakládat. Nám už pak zbude to nejméně pracné – kouknout se do slovníku a opsat to (budou-li v něm ovšem odvozeniny uvedeny).

V souvislosti s tápáním v tvorbě slov se mi vždycky vybaví průpovídka, kterou prý před lety zasvěcoval do tajů slovotvorby své žáky jistý profesor češtiny na Reálném gymnáziu v Nymburce:

Je-li hrnec od slovesa hráti,

od čeho je srnec? smím-li se vás ptáti.

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné