R. DAWKINS: River out of Eden

Po bibli katechizmus

Název je metaforou řeky digitální informace, která se větví do menších a menších potůčků – kmenů, čeledí, druhů (spíše tedy jde o jakousi deltu). Protékající geny jsou ty, co se dovedly postarat o to, aby byly okopírovány do svých nositelů, jedinců. Přežijí ty geny, kterým se podaří sestrojit nositele (vehikuly) schopné jejich propagace do další generace, tedy naše geny mají nás, abychom zajistili jejich rozmnožení. Jinak darwinizmus je nauka o přežití přežívajících na úrovni čistého, digitálního kódu (str. 19). Přiznám se, že pociťuji jistou satisfakci: Před rokem, když jsem při jisté příležitosti kritizoval Dawkinsův výrok (ze Sobeckého genu) o tom, že DNA je souborem instrukcí jak postavit tělo, byl jsem napaden, že si nepočínám fér, když vytahuji citát z r. 1975. Osobnosti se přece vyvíjejí! Nepochybuji, že Richard Dawkins je vynikající biolog a osobnost, mohu však prohlásit, že v tomto směru se nevyvíjí: naopak během dvaceti let sporů, přednáškové a publicistické činnosti jeho původní idea sobeckého genu zkameněla v ideologii. Znakem ideologie je také podrážděná netolerantnost k jiným názorům: pokud nepřijmeme autorovo vysvětlení průběhu evoluce, zbývá nám víra v zázraky, což je jen jinými slovy řečeno, že žádné jiné vysvětlení nemůže existovat (str. 83).

Pokud čtenář odhlédne od ideologie, dostane se mu pěkně zpracovaných pohledů do biologie: líčení o hledání „pramáti Evy“ pomocí sekvencí mitochondriální DNA, o mimikrách a o životě včel jsou velmi poutavá, i když opět má čtenář předchozích publikací pocit, že to už četl. A hlavně, knížka nebyla napsána kvůli tomu. Připadá mi jako haštěřivý, netolerantní výlev někoho, kdo ví, že má pravdu, a jeho oponenti jsou buď škůdci, nebo hlavy skopové. Nebo jsem už i sám nakažen tím, co pod hlavičkou „boje vědy s pavědou“ probíhá v současných českých médiích? ¹⁾