Chemické názvosloví

Přečetl jsem si v č. 3 nanejvýš zajímavý článek o flavonoidech. Zarazilo mne však používané chemické názvosloví.

Zdá se, že určitá fonetizace pravopisu přejatých slov v češtině je nevyhnutelná a nebylo by asi rozumné se jí nadměrně bránit u slov, která jsou obecně používána. Platí to v menší míře i pro odbornou terminologii. Co však nelze připouštět, je fonetizace chemické nomenklatury, tj. názvu chemických sloučenin. To je asi tak, jako by se začaly foneticky psát latinské názvy mikroorganizmů. Tendence zfonetizovat chemické názvosloví vznikly za minulého režimu, zřejmě v rámci všeobecného zjednodušování pravopisu pro pohodlí dělnické třídy. Dokonce i některá „pokroková“ nakladatelství, jako bylo SNTL slavné paměti, zavedla fonetické organickochemické názvosloví. Pokud vím, Academia však to ve svých publikacích netrpěla.

Nyní již stručně k zmíněnému článku. Nelze psát metoxyl, metyl, benzo-a-pyren, hydrofylizující (!) izoflavon, nýbrž správně methoxyl, methyl, benzo[a]pyren, hydrofilisující, isoflavon.

Musím se zase vrátit k svému původnímu doporučení. U článků nějak souvisejících s chemií by měla existovat jakási supervize chemikem, který má širší záběr (obávám se, ze fyzikální chemici či biochemici jsou příliš specializovaní a pro tento účel nepříliš vhodní). [...]

Jaroslav Kahovec

Odpověď: Slova metoxyl, metyl, hydrofilizující, izoflavon a podobná píšeme v souladu s „Akademickým slovníkem cizích slov“ (Academia, Praha 1995). Vesmír není odborný časopis, aby bylo nutné striktně dodržovat nomenklaturu obvyklou v ryze odborných publikacích. Hranice mezi tím, kdy je slovo použito jako nomenklaturní výraz a kdy jako termín, jsou někdy těžko rozlišitelné. Totéž slovo lze např. použít jednou jako nomenklaturní výraz a dále už pracovat s jeho počeštěnou podobou. Nemyslím si, že přístup redakce ke každému termínu je vždy ten „jediný správný“, diskusi s odborníky vítám.

Tendence psát odborné názvosloví a jiná slova cizího původu foneticky nevznikla za „minulého režimu“. Podle úplně prvních Pravidel českého pravopisu z r. 1902 se sice psalo aether, methoda, thema, theorie, ale již r. 1913 to bylo změněno na éter, metoda, téma, teorie. Teprve v cenzurovaném protektorátním vydání se zas téměř vše vrátilo zpět: ether (nikoli však už aether), methoda, thema, theorie (viz Vesmír 72, 513, 1993/9).

Pavla Loucká