Buněčná jóga – proč jich je sedm?

Když jsem nedávno přednesl slavnostní přednášku, uvedl jsem v ní jednu ze sedmi záhad kolem štítné žlázy, to jest, že receptor (molekula na povrchu buněk štítné žlázy), který zprostředkovává stimulaci štítné žlázy hormonem z hypofýzy (podvěsku mozkového) tyreotropinem, vytváří na membráně buněk sedm kliček, takzvaných transmembránových domén (viz obr.). Takových sedm transmembránových domén mají ovšem i jiné hormonální receptory, například pro hormony dřeně nadledvin, zvyšující nám krevní tlak (a pro léky na hypertenzi), některé receptory v srdci i v mozku, a dokonce i receptor pro světlo (rodopsin) v oku. Proč právě sedm, to byla moje otázka.

Zanedlouho po té slavnostní přednášce navštívila oslavence (na jehož počest se přednáška konala) jedna lékařka – přívrženkyně jógy, a ptala se, jak to, že já nevím, proč jich je sedm. Přinesla kopii práce Dr. R. Mishry, profesora farmakologie na univerzitě v Torontu, nazvanou: „Katecholaminové, indolaminové a jiné aminové buněčné povrchové receptory: sedm kliček v organizaci buněčné membrány“. Ten pan profesor Mishra si té sedmičkové záhady také všiml, a navíc učinil podobnou zkušenost jako já: studenti se ho při přednáškách ptali, proč těch transmembránových domén je právě sedm. Jeden student mu pravil: to musí mít něco společného s Bohem a náboženstvím. To mně sice žádný student neřekl, ale je to zajímavá myšlenka.

Když profesor Mishra navštívil předního jogína jeho svatost Shri Mataji Nirmala, Devi, konečně se dozvěděl, proč je jich sedm. V úvodu k jogínskému spisu Kundalini se mluví o sedmi čárkách a laskavostí Dr. Kalvachové je nyní mohu čtenářům Vesmíru sdělit:

1. čakra kořene (dole na kostrči),
2. čakra sakrální (trochu nad tím),
3. čakra solární (ještě výše),
4. čakra srdce,
5. čakra krční,
6. čakra čela,
7. čakra korunní (úplně nejvýš na lebce).

To je citováno podle Shalila Sharamon, Bodo J. Baginski: Základní kniha o čakrách, Pragma 1993. Čakry jsou energetická centra lidského organizmu, která se podle učení jógy promítají na povrch těla a též jsou z povrchu těla ovlivnitelná. Takže ta jóga – indický systém soustřeďovacích tělesných i duševních cvičení, související s náboženskými představami brahmanizmu, který byl vypracován Patandžalim v druhé polovině před Kristem – má něco do sebe. Alespoň v tom, že některá psychosomatická onemocnění (úzkostné stavy, žaludeční vředy, hypertenze) vskutku mohou být jógou (nebo jinou psychoterapií) příznivě ovlivněna. Také ty údaje jógy přinesly poučení těm zvídavým badatelům, kteří si všimli čísla 7. Má to svou symboliku – ve většině evropských kultur je sedm šťastné číslo (třináct pak nešťastné, ale také nevím proč). Bylo nebo stále je sedm divů světa. Má to ale také své slabiny: některé receptory na povrchu buněk mají těch transmembránových domén méně, jenom jednu (receptor pro některé růstové faktory) nebo dvě (receptor pro inzulin). Některé imunitní receptory jich mají deset. Takže zase jsme u toho, jestli se špatně neptáme.