Stálice

Podle čtenářské ankety z konce minulého roku čte Vesmír stále více studentů a mladých vědeckých pracovníků (nárust o 30 % proti minulé anketě v roce 1990). Z toho usuzuji, že jde o periodikum orientované na budoucnost a že by mu tedy nějaký díl budoucnosti mohl patřit i v době, kdy existence časopisu nezávisí na kvalitě, ale na různých neviditelných rukách. Čtenáři se mění, ale jak to je s autory?

A. Žigová sestavila tabulku věkové struktury autorů hlavních článků, to je těch, kde je uveden ročník narození autora za roky 1991 – 1995. V tabulce obrázek je věk autorů uspořádán podle oborů (prázdná místa označují, že disciplína nebyla v těchto obdobích zastoupena články anebo že články nebyly vedeny v této kolonce). Z tabulky je patrné, že průměrný autor hlavního článku je 45 – 55 let starý a že jednotlivé obory i ročníky jsou zastoupeny celkem rovnoměrně. To odpovídá i čtenářskému hodnocení úrovně Vesmíru – je vyrovnaná. Z rozdílů průměrných věků autorů pro různé vědní obory nelze činit dalekosáhlé závěry. Moderní disciplíny přitahují spíš mladší autory, zatímco starší autoři se celkem logicky více zabývají obecnými otázkami vědy, filozofií, historií věd a otázkami výchovy.

V tab. obrázek jsou uvedeny průměrné věky autorů bez rozlišení vědního oboru, ale zato po jednotlivých číslech. Průměry pro celé ročníky jsou téměř shodné – pohybují se v úzkém intervalu 48 – 51 let. Věkové průměry pro jednotlivá čísla mají širší rozptyl, ale vcelku se rozdíly mezi „nejmladším“ a „nejstarším“ číslem jednoho ročníku pohybují v rozmezí 10 – 15 let, což je přibližně rozdíl jedné badatelské generace. Výjimečné je však číslo 10/1995 s velmi nízkým věkovým průměrem 36 let! Jde přitom o autory z různých oborů. Ani z této jedné výjimky se nedají činit velké závěry. S určitostí můžeme potvrdit celkovou stabilizovanou věkovou strukturu autorů, která je velmi pravděpodobně způsobena dlouhodobě neměnnou koncepcí časopisu a jeho pozicí „stálice“ mezi přírodovědnými periodiky. Zároveň však nejenom ve Vesmíru začínáme pozorovat prosazování se mladých týmů a aktivních skupinek. Moji kolegové někdy říkají: „Může se docela dobře ukázat, že rok 1995 znamenal konec první fáze hektických časů a pozvolný návrat do normálnějších poměrů.“