Včely a sršni na pokračování

V loňském roce se ve Vesmíru objevila zpráva o tom, jak chytré, statečné a ke všemu odhodlané japonské včely bojují se svým tamním nepřítelem „číslo jedna“, kterým jsou sršni (Vesmír 75, 56, 1996/1). Článek v Nature (377, 335, 1995), ze kterého zpráva vycházela, vyvolal reakci jednoho zase jinak chytrého anglického včelaře. Pan H. Heyworth z Cheltenhamu upozornil na to, že britští včelaři používají něco, co nazývají „queen excluder“ a co je u nás známo a také užíváno jako „mateří mřížka“. Je to mřížka drátěná či z umělé hmoty a velikost jejích ok je upravena tak, aby jimi mohly volně prolézat normální včely, ne však královny. Mřížka se dává uvnitř úlu mezi plodiště a medník, do kterého tak matka nemůže. Dá-li se před česno, zabraňuje přirozeně i vnikání jakýchkoliv větších vetřelců do úlu. To je jak sršňů, kteří to však u nás nemají ve zvyku, tak v zimě myší, rejsků apod. Napadání včel sršními skauty mimo úl by to sice nezabránilo, ale úplným zkázám jako v Japonsku, kde další sršni zpravení o umístění včelstva vybírají v masových náletech úly bez milosti i s larvami, by to zabránit mohlo.

Věc má jeden háček a není úplně zřejmé, jak si to výše zmíněný pán představoval. Použití mřížek v česnu by totiž bránilo výletu budoucích matek i volnému pohybu trubců, takže by jejich použití bylo po velkou část roku vyloučeno. (Zmíněné opatření se provádí jen v zimě.) Nicméně jisté řešení by se tu nabízelo. Dělat mřížky s většími oky tak, aby jimi všichni příslušníci včelstva prolezli, sršni však ne. Vyrábějí se již a nazývají se prý mřížky „trubčí“ (?).

Teď jen, aby se to doneslo japonským včelám a někomu, kdo by to pro ně zařídil. (Nature 378, 434, 1995)