O osobní knihovně

„Lidé kupovali knihy, aby je měli v případě budoucí potřeby. Zmeškat zajímavou knihu znamenalo již ji nikdy nekoupit. Dnes kupujeme knihy, jen když je potřebujeme nebo když je chceme brzy číst.“

Já sám věnuji nákupu knížek do osobní (či přesněji řečeno rodinné) knihovny jistě nadprůměrně času i peněz. Má zkušenost je přitom jednoznačná: Dnes více než před rokem 1989 kupuji knihy, abych je měl v případě budoucí potřeby. Zmeškat zajímavou knihu znamená již ji asi nikdy nekoupit, leda náhodou. Dnes kupuji knihy, když na to mám...

Jisto je, že mám velké problémy se sháněním dříve vydaných knížek, a to vcelku bez ohledu na žánr a asi náklad. To dříve však bohužel značí 1 – 3 roky! V poslední době se mi dokonce několikrát stalo, že už krátce po publikované recenzi (v Literárních novinách či odborném environmentámním časopise) nebyla kniha či skriptum k dostání a o vyhlídce na dotisk či další vydání nevěděl nic distributor ani nakladatel (shánění jeho adresy a komunikace s ním bývá prostě utrácením času a peněz). Jednak mi to poněkud komplikuje život, jednak je mi to jaksi líto.

Snad je možno zkušenost popsanou v původním eseji získat v Praze, ale určitě ne v jižních Čechách včetně jejich krajanské metropole.