Descartovská konference 1996

Když jsem ve své Poctě Descartovi (Vesmír 75, 445, 1996/8) zmiňoval velkolepé oslavy Descartovy před sto lety, postěžoval jsem si, že 400. výročí bude oslavováno méně okázale a že se bude konat jen krátká konference o Descartovi zvláště se zřetelem ke vztahům s Komenským - a to bude vše. Co když ale hodnocení okázalosti je záležitostí popisu? Zkusme to stejným slohem jako před sto lety:

V průčelí zasedacího sálu Akademie věd skvěly se plakáty k této konferenci studenty ateliéru prof. Zdeňka Zieglera Vysoké školy uměleckoprůmyslové v soutěži zhotovené a plakát vítězný od p. stud. Davida Fírka pak rozmnožený vyvěšen byl na četných místech university a akademie. Velká zasedací síň záhy před půl desátou naplnila se vzácným a vybraným obecenstvem. Byly tu zastoupeny: Universita Karlova, Akademie věd ČR, Association Internationale des Professeurs de Philosophie (AIPPh), Centre francais de techerche en sciences sociales (CEFRES), Velvyslanectví Francouzské republiky, zástupcové universit a institucí českých, slovenských, francouzských, německých a rakouských, zvláště byli přítomni: president Akademie věd ČR prof. dr. Rudolf Zahradník, rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové doc. dr. Josef Hlaváček, bývalý rektor University Karlovy prof. dr. Radim Palouš (jehož děd, báňský hejtman A. Pallausch, zúčastnil se oslav před sto lety, hned se zde omlouvám za vypuštěné "a" ve zprávě ve Vesmíru č. 8), pan Stanislav Pierret, kulturní rada velvyslanectví Francouzské republiky (ten až na závěr konference), paní dr. Francoise Mayer za CEFRES, paní Luise Dreyer za AIPPh, paní dr. Maria Fürst a pan dr. Jürgen Trinks za Österreichische Gesellschaft für philosophischen Ost-West Dialog, četní profesoři universit českých i zahraničních, pan Etienne Krotky z Bejrútu, za redakci Vesmíru Jiří Fiala (nebyl jsem tam za nikoho, byl jsem tam sám za sebe), profesoři škol středních. Mimo to shromáždilo se velmi malé množství posluchačstva vysokých škol. Konferenci zahájila prof. dr. Jaroslava Pešková, slova se pak ujali vzácní hosté a po těchto úvodních projevech převzal slovo sponzor konference pan Jaroslav Mestek, který krátce a výstižně pojednal o díle Josefa Beneše Descartova metoda ve vědách a ve filosofii (1936) a Jaroslava Beneše René Descartes či Tomáš Akvinský? (1935), jakož i o dalších životních osudech Josefa Beneše. Pozval pak všechny účastníky k přátelskému večeru v Klubu K (U zlaté studně). Pražská část konference ukončena byla recepcí, kterou uspořádalo Velvyslanectví Francouzské republiky, CEFRES a Francouzský institut. (Konference pak pokračovala v Uherském Brodě, jenže tam jsem už nebyl.)

Tak co, která oslava (popis oslavy) byla okázalejší? O okázalost ovšem nejde, nýbrž o výsledky. Na to, jak skončily oslavy před sto lety, jsem si už postěžoval. Možná nechtěně to vyjádřil ve své zprávě ve Vesmíru 1897, str. 59, prof. Nekut:"Předseda schůze, promluviv pak ještě několik závěrečných slov a předloživ došlé dopisy a telegramy a poděkovav všem účastníkům, prohlásil hold památce Descartově za skončený." Letos zdá se, to skončilo obráceně: hold památce Descartově je zahájený. Vyšlo zvláštní descartovské číslo Filosofického časopisu, další s příspěvky z konference se chystá. Vysoká škola ekonomická vydala objemný sborník K filosofii René Descarta (Acta Oeconomica Pragensia č. 5), Filozofická fakulta v Prešově vydala rovněž velký sborník Descartes a súčasnosť, upozorňuji také na drobný zajímavý spis prof. Stanislava Sousedíka Descartes a české baroko, hlavně však se k vydání připravují překlady dalších Descartových děl, nejen Geometrie a Dioptriky (tu čteme nyní v zimním semestru), ale především konečně Regulae ad directionem ingenii, a dále vyjdou Námitky několika učených mužů vůči předchozím úvahám s odpověďmi autora.

Z témat na konferenci probíraných jsem si vybral jedno, o němž se domnívám, že podporuje mou tezi z předcházejícího článku, že totiž k tomu, abychom pochopili dnešní situaci, je třeba se ponořit do minulosti a prozkoumat, co z ní skrytě a nepozorovaně působí dodnes. Jde o požadavek "jasného a zřetelného " myšlení. A otázka zní, zda je tento požadavek sám "zřetelný a jasný". Mluvil o tom prof. Mikuláš Lobkowicz (prezident Katolické univerzity v bavorském Eichtättu) v přednášce "Co to znamená ujasňovat své myšlenky?". První z Descartových metodických pravidel zní, že nemáme žádnou věc přijímat za pravdu, pokud ji s evidencí (zřejmostí) jako pravdivou nepoznáme. Evidence je pak charakterizována jasností a zřetelností. Předmět poznání je jasný, je-li přítomný a zjevný pečlivému poznávání. Jasný poznatek je pak navíc zřetelný, nesměšujeme-li jej s ničím jiným. Jde o to, jak dosáhnout poznání jistého a vyhnout se omylům a klamům. Omylu se dopouštíme zneužitím své svobody, totiž vyslovováním soudů o něčem, co dostatečně neznáme. To je ale odpověď scholastická (omyl má v sobě něco z hříchu a souvisí s pýchou) a scholastického původu je i samo rozlišení mezi jasným a zmateným, zřetelným a nezřetelným. Jenže Descartes posouvá obsah těchto termínů jinam. Descartes nemluví o poznatcích (cognitiones), nýbrž o vjemech (perceptiones), ba nečiní rozdílu mezi smyslovými vjemy a pojmy. Vypadá to dokonce tak, že pro Descarta je podkladem soudu jednoduchý názor, podobný názoru jednoduchého vjemu. Jenže to snad může platit pro věty jako "mám hlad", nikoli však pro věty "tady je sklenice vody" (což je soud teoretický, vždyť obsahuje obecné pojmy jako "sklenice" a "voda"). "Krátce a dobře", pokračoval Lobkowicz, "Descartovy výklady o idejích (claires et distinctes) jsou právě klasickým příkladem toho, jak mohou snahy o jasnosti v myšlení selhat, a to v neposlední řadě proto, že nadále pracují s fragmenty tradice, s níž jako celkem Descartes nechce mít nic společného." Můžeme z toho vyvodit ještě jedno poučení: totiž jak za našimi představami jsou skryty (překroucené) názory teologické. Mimochodem, pro vývoj geometrie to ukazuje přesvědčivě Petr Vopěnka ve svých Rozpravách s geometrií. I do karteziánského světa, který rozhodně není světem přirozeným, vstupujeme, jak řekl na konferenci prof. Jan Šebestík z Paříže, "oklikou, není nám bezprostředně dán: oklikou přes Boha. Atheista nemůže být dobrým matematikem": jedním z poslání filozofie, ne-li posláním hlavním, je odkrývat vytěsněné a zamlčené předpoklady, na nichž stavíme naše názory a teorie. A odkrývat to i u systémů filozofických. Descartovská konference byla filozofická, protože k této archeologii předpokladů přispěla.