Toxoplazmou zahubený kuandu

Toxoplazmóza je zákeřná nemoc. Vyvolává ji prvok Toxoplasma gondii a šíří se jak pozřením nakaženého masa, tak mikroskopickými oocystami, které se do přírody dostávají ze stolice nakažených koček (viz Vesmír 49, 132, 1970/3; 50, 59, 1971/1). Činí tak jen po krátkou dobu, ale stačí to k tomu, aby zamořily prostředí, ve kterém se zdržují. Zdánlivě křehké oocysty, tenkostěnné a velké jen 11 – 12 m, vydrží totiž ve vhodných podmínkách živé a nákazy schopné až jeden rok. Ostatně, takoví (jen pro příklad) pěstitelé ovcí by o tom mohli v některých oblastech světa vyprávět. A že tu hrozí nebezpečí též lidem, je samozřejmé.

Občas nemoc na sebe upozorní náhlým úhynem nějakého zvířete v zoologické zahradě. O jednom nešťastném koalovi, který takto sešel ze života, jsme tu již měli (viz Vesmír 73, 236, 1994/4). Nyní byla zveřejněna zpráva o úhynu čtyřletého samce mexického kuandu (Coëndou mexicanus) v zoologické zahradě v San José v Kostarice. Tzv. tachyzoiti toxoplazmy doslova zaplavili jeho tělo. Kuanduové patří mezi hlodavce ursony, šplhající po stromech. Pomáhá jim v tom ovíjivý ocas. I když bývají v soustavě hlodavců řazeni k morčatům, vzhledem připomínají spíše dikobrazy. V jejich srsti převládají „dikobrazí“ bodliny nad chlupy.

Výskyt toxoplazmózy u hlodavce tolik nepřekvapuje. Byli to přece jejich příslušníci, severoafričtí gundiové (Ctenodactylus gundi) pěstovaní v Pasteurově ústavu v Tunisu na pokusy, mezi kterými začátkem století vypukla epidemie tehdy neznámé nemoci a krutě je hubila. Tenkrát se ještě nevědělo, že nemoc do zvěřince zavlekla nějaká nakažená kočka, kterýžto zdroj bude jistě shodný i v případě ze zoologické zahrady v San José. (Journal of Parasitology 82, 185, 1996)