
Téměř ve všech našich novinách proběhla letos v létě zpráva, že několik desítek kilometrů italských pláží muselo být uzavřeno, protože v příbřežních vodách byl spatřen žralok. Tisk měl svoji senzaci a turisté příjemné mrazení v zádech, jak jejich dovolené získaly nádech nebezpečného dobrodružství. Fantazií nastavené vyprávění známým doma pak zcela jistě mnohým vynahradilo těch několik dní zákazu koupání. V tomto novinářském pokřiku zanikla zpráva, která celou věc uvedla na pravou míru. Nešlo žraloky, ale o měsíčníky, ryby z čeledi Molidae. Proč se česky nazývají měsíčníci, nevím, nejznámější druh
Mola mola se anglicky nazývá
the ocean sunfish, tedy oceánská sluneční ryba, popřípadě slunečnice. Jsou to ryby skutečně zajímavé. Především nemohou ublížit člověku. Jsou to potravní specialisté a živí se výhradně medúzami. Je to potrava velmi chudá, a proto mají měsíčníci specializovaný zažívací trakt. Dosahují značných rozměrů, mohou mít až přes 2 m délky při hmotnosti přes 1 tunu. Jsou to také ryby s největším známým počtem jiker vůbec – bylo odhadnuto, že dospělá samice jich má až 300 milionů. Měsíčníci mají velmi malá ústa s dvěma spojenými zuby v horní a dolní čelisti. Tvar jejich těla je velmi podivný. Nemají vůbec ocasní násadec a ocasní ploutev buď zcela chybí, nebo je tvořena několika paprsky pseudokaudálního lemu, které vznikly migrací paprsků hřbetní a anální ploutve ke konci těla. Nemají vůbec postranní čáru a také jim chybí plovací měchýř. Hlavním způsobem pohybu je mávání mocnými hřbetními a análními ploutvemi, které nemají žádné trnité útvary. Právě tento způsob pohybu vede k jejich záměně se žraloky. Na rozdíl od nich se ale měsíčníci pohybují velmi pomalu. Mnohokrát byli také pozorováni, jak na plocho odpočívají při hladině. Toto jejich chování je také asi důvodem jejich lidových pojmenování. Obývají tropické a subtropické vody otevřených moří a oceánů, epipelagiál, tedy oblasti s nejmenší druhovou diverzitou rybí fauny. Za svou potravou se však zatoulají i do uzavřených moří. Jsou to ryby nepříliš hojné. Maso není ceněno, dle některých pramenů má odpornou pachuť a je jedovaté.

Celá čeleď je velmi malá – má tři monotypické rody
Masturus, Mola a
Ranzania. První rod byl však nedávno synonymizován s rodem
Mola. První paleontologický doklad čeledi – rod
Eomola – pochází z eocénu. Čeleď Molidae je v moderních systémech ryb jako nejspecializovanější řazena na samý konec systému v sérii (skupiny řádů) Percomorpha – poslední čeleď posledního řádu čtverzubci, Tetraodontiformes. Připomeňme, že čtverzubci jsou ryby, které v poslední době přitahují pozornost genetiků, protože mají nejmenší známé genomy obratlovců vůbec. Některé analyzované druhy nemají prostě v genomu nic navíc, a proto představují vynikající modely pro řadu molekulárních studií. Umístění celého řádu v systému ryb však asi vbrzku dozná určité změny, protože údaje o sekvencích variabilních oblastí některých konzervativních genů (mitochondriální cytochromom c, jaderný rDNA) vypovídají o příbuznosti s jiným řádem téže série – Zeiformes, asi tedy budou čtverzubci patřit na samý začátek tohoto taxonu ostnoploutvých ryb.