Má smysl pátrat po životě ve vesmíru?

Občas slyšíme úvahy o životě ve vesmíru a dočteme se o pátrání po mimozemských civilizacích. Domnívám se, že takové snahy jsou naivní a nemají naději na úspěch [...]

Mluvíme-li o vesmíru, musíme počítat s patřičnými měřítky, ve srovnání s nimiž je trvání lidské civilizace pouhý okamžik. Zachycení signálů od civilizací na nižším stupni vývoje není možné. Ty nemají příslušné technické prostředky. To, co se ve skutečnosti očekává, je vlastně setkání s civilizací nacházející se ve svém vývoji právě „ve 20. století po Kristu“. To je ovšem nesmysl z hlediska pravděpodobnosti. Reálné je tedy pouze setkání s civilizací podstatně pokročilejší. Jak by takové setkání mohlo vypadat? To si můžeme modelovat naší interakcí s nižšími formami života na Zemi. Jak působí objekty lidské kultury na mravence, kosa, trávu? Neodliší je od ostatní přírody. Živočich může být na lidské kultuře relativně nezávislý jako mravenec nebo kos, nebo podstatně závislý jako kráva, ale objekty této kultury chápe patrně jako samozřejmou součást svého prostředí. Nechápe, čím se tyto objekty zásadně liší od okolní přírody (i když jejich fyzikální vlastnosti samozřejmě rozeznává a využívá). [...]

Neustále slyšíme nářky, jak ze světa mizí různé formy života a před lidskou společností se otvírají perspektivy nejrůznějších těžko odvratitelných katastrof. Je třeba si uvědomit, že člověk, jako všechno v přírodě, není věčný a jednou ze světa neodvratně zmizí. Dřívější formy života tím spíše. Nové je, že tento konec je už jaksi v dohledu. [...]