Problém komunikace ve sjednocené Evropě

Ve vícenárodním společenství je vždy tendence k jazykovému sjednocení. Když se to nepodaří, zpravidla je nový stát nestabilní a až na výjimky se časem rozpadá. Vícejazyčné úřadování zvyšuje správní výdaje. Např. překlad není nikdy zcela identický s originálem. Vzniká tak „informační šum“, který může narušil komunikaci. Značně se také prodlužuje legislativní proces.

Má-li dnes Evropská unie 12 úředních jazyků, je mezí nimi 212 = 66 možných kombinací, takže při každém jednání by měl mít štáb 66 tlumočníků. Pokud by se zavedl jeden jednací jazyk (lingua franca), stačilo by 12 tlumočníků (popř. jen 11, kdyby „lingua franca“ byl jeden z 12 jazyků). Má-li v budoucnu Evropa, kde se mluví asi 60 jazyky, fungovat jako jeden politický a hospodářský celek, je zavedení společného jazyka naprostou nutností.

Ve středověku i později byla společným jazykem latina, která je dodnes jazykem katolické církve a používá se i ve vědecké terminologii. (V Rakousku byla latina úředním jazykem až do konce 18. stolek, kdy Josef II. zavedl úřadování v němčině.)

Potřeba mezinárodního jazyka dala podnět ke vzniku jazyků umělých, z nichž poměrně úspěšné bylo esperanto. Zastánci umělého Jazyka argumentují hlavně tím, že přednostní užívání jednoho národního jazyka ostatní národy diskriminuje. Umělý jazyk může mít jednoduchou strukturu, nicméně veškeré pokusy o něj zatím zůstávají omezeny na skupinky nadšenců v různých zemích.

Po 2. světově válce vedl vědeckotechnický pokrok k všeobecnému používání angličtiny ve vědě. (Němčina tehdy své postavení do jisté míry ztratila v důsledku porážky hitlerovského Německa.) Angličtina se stala „jazykem vědy“ dokonce i ve východním bloku. Prosazuje se též v obchodě a v diplomacii, kde dříve kralovala francouzština.

Angličtina má jako mezinárodní jazyk některé výhody. Je (vedle čínštiny) nejrozšířenějším jazykem. Řada anglických slov je mezinárodních, asi 60 % slovní zásoby je románského původu, zbytek převážně germánského. Neohebnost slov umožňuje komunikaci na elementární úrovni. Nevýhodou angličtiny je např. častá mnohoznačnost výrazů, která komplikuje překlad pomocí počítače. Krom toho rozšíření angličtiny po celém světě vedlo k jejímu „rozštěpení“ na angličtinu anglicky mluvících zemí a angličtinu mezinárodní, do níž pronikají prvky jiných jazyků. Vedle britské angličtiny se šíří angličtina americká, a ani v Británii není „oxfordská“ angličtina zdaleka jediným standardem. Ústředí pro kodifikaci angličtiny neexistuje.

Je otázkou, zda postupně nevznikne potřeba kodifikace mezinárodního jazyka.