Konkurence mezi ptáky a mravenci?

O mezidruhové konkurenci se většinou uvažuje v případě blízce příbuzných druhů organizmů, poněvadž se předpokládá, že hlavně tehdy budou mít konkurující si druhy podobné nároky na využívání zdrojů. Avšak v takovém případě jsou si druhy většinou natolik podobné i z hlediska jejich schopnosti konkurovat si, že tento vztah mezi nimi jen málokdy vede k výrazným změnám ve výskytu nebo v chování oněch druhů. Konkurence mezi evolučně vzdálenými skupinami, pokud k ní dojde, se může projevovat naopak velice výrazně, poněvadž takové skupiny se ve svých schopnostech využívání zdrojů značně liší. Příkladem je konkurence mezi planktonožravými vodními ptáky a rybami – výskyt vodních ptáků na rybníku je do značné míry determinován tím, které ryby a v jakém množství v rybníku žijí.

Jiný zajímavý příklad je konkurence mezi hmyzožravými ptáky a mravenci. Když byly ve švédské tajze z některých stromů pokusně odstraněni mravenci, poněkud se na nich zvýšilo množství ostatního hmyzu, což vedlo k tomu, že hmyzožraví ptáci navštěvovali tyto stromy častěji a zdržovali se na nich déle (netýkalo se to semenožravých ptáků a z hmyzožravých pouze lejska černohlavého, který na stromy sedá jen proto, aby mohl z větví vyletovat za létajícím hmyzem). Lze tedy soudit, že na stromech navštěvovaných mravenci dochází k částečnému konkurenčnímu vyloučení ptáků.

Konkurence mezi evolučně vzdálenými skupinami organizmů by mimochodem mohla mít zásadní evoluční význam. Existuje například teorie, podle které se v Evropě na rozdíl od většiny ostatního světa nevyvinuli žádní nektarožraví ptáci jen proto, že jejich ekologickou niku dokonale obsadili příslušníci blanokřídlého hmyzu, konkrétně včely a čmeláci. Vypadá to podivně, ale je zjištěno, že například mezi kolibříky a některými druhy nektarivorního hmyzu občas ke konkurenční interakci dochází a vzhledem k svému množství a rychlosti rozmnožování v takovém případě jasně “vyhrává″ hmyz.