Tilia – Cantua Jaroslava Soukupa

Když jsem při své návštěvě Peru navazoval kontakty s pracovníky biologického oddělení Univerzity San Antonio v Cuzcu a rozhodl se strávit na pracovišti Herbarium Vargasianum nějaký čas studiem peruánské flóry, nečekal jsem, že se zde setkám s jiným Čechem, navíc významným peruánským botanikem.

Toto setkání začalo zcela nenápadně. Když jsem totiž v přestávkách mezi prohlížením herbářových položek listoval knihami, které ležely na okolních stolech, zaujalo mě na jedné z nich jméno Jaroslav Soukup. Kniha byla psána španělsky, navíc přímo z názvu vyplývalo, že je věnována peruánské flóře – ale to jméno bylo české. Začal jsem se tedy vyptávat a ukázalo se, že tento botanik českého původu skutečně dlouhou dobu žil v Peru a významnou měrou se podílel na studiu peruánské přírody.

Bohužel však zůstalo jen u tohoto imaginárního setkání; k osobnímu kontaktu nedošlo a dojít nemohlo proto, že letos uplyne již 6 let od jeho smrti. Přesto jsem se chtěl o jeho cestě do Ameriky, dalším životě i působení v Peru dovědět více. A tak jsem navštívil Centro Salesiano v Limě a pátral i u nás. Pátrání ještě více odhalilo význam tohoto člověka, většině veřejnosti (i botanické) neznámého. Proto bych vás chtěl v následujících řádcích blíže seznámit s jeho životem a prací.

10. března 1902 se v Příbrami manželům Jaroslavu a Marii Soukupovým narodil syn Jaroslav. Vyrůstal v prostředí prostých, hluboce nábožensky založených lidí z venkova, kteří mu již odmalička vštěpovali lásku k Bohu a k přírodě. To se také odrazilo na jeho dalším životě. Není k dispozici mnoho informací o jeho dětství a počátcích studia, důležité však je, že se kolem r. 1925 dostal do kontaktu se sdružením saleziánů. Z jejich podnětu pak počátkem r. 1926 odešel do Itálie, do vysokohorské vesnice Perosa-Argentina, kde se nacházelo saleziánské centrum Aspirantado Salesiano. To zde ve skromných podmínkách připravovalo intenzivním studiem teologie, filozofie, latiny a dalších jazyků saleziány pro práci po celé Evropě, v té době zrovna Čechy a Slováky pro Československo. Tam také sám 15. ledna jako 24letý zahájil studium. Téhož roku se konala v Turíně velká Mezinárodní výstava misií, na které sám asistoval a kde se seznámil se saleziánem reprezentujícím misie v Peru Padrem Fortunatem Chirichignem. Toto setkání na něj silně zapůsobilo a mělo zřejmě i rozhodující vliv na jeho další životní kroky, neboť ještě téhož roku s Padrem Chirichignem odjel do Jižní Ameriky.

Během prvních let života v Peru dokončil svá studia a intenzivně se pustil do misionářské činnosti. Roku 1927 začal pracovat jako salezián v Arequipě, posléze vystřídal i další místa Peru (Calao, Lima, Magdalena ...). Roku 1935 byl vysvěcen na kněze. Působil na břehu jezera Titiccaca ve městě Puno. Už tehdy se začal rozvíjet jeho zájem o biologii. O prázdninách podnikal výpravy do pouštních vysokohorských i pralesních částí Peru, aby studoval tamější přírodu. Jeho odborná práce se však stala cílenější až v době působení v Punu, kdy se seznámil s prací významného botanika z Cuzca dr. Herrery. Začal sbírat rostliny pro herbář, pořizoval též sbírky hmyzu. Uvědomil si význam výměny informací a spolupráce mezi vědci a lidmi stejných zájmů a tak se pustil do publikační činnosti a začal rozvíjet rozsáhlou mezinárodní korespondenci. Vybudoval síť kontaktů s botaniky celého světa, jakož i vlastní mezinárodní pověst. Jeho publikační úsilí pak vyvrcholilo r. 1954, kdy založil časopis “BIOTA″, věnovaný novým poznatkům různých oborů peruánské biologie, který také sám řídil. Tento časopis dosáhl světového ohlasu a dočkal se vydání 91 čísel. (Většina jich je přístupná i v knihovně ČSBS v Praze.) Rozvíjely se i další jeho zájmy. Zvláště ho svou variabilitou a pestrostí zaujaly brambory (Solanum tuberosum) – začal tedy shromažďovat a kultivovat různé jejich variety nalezené mezi kečuánskými domorodci. Tato sbírka se později stala základem významné sbírky brambor zemědělského institutu v Cuzcu. Mimo to věnoval velkou pozornost botanickému lidovému názvosloví a lidovému léčitelství, což vyústilo v jeho nejvýznamnější literární dílo “Vocabulario de los nombres vulgares de la flora Peruana″. V něm soustředil své poznatky přibližně o 3 000 druzích rostlin, včetně jejich názvů v jazycích různých indiánských kmenů, informací o jejich medicinálním i dalším využití a informací taxonomických a fytogeografických. Dílo je doprovázeno rozsáhlou bibliografií peruánské flóry.

Postupně se Jaroslav Soukup stával uznávaným vědcem. Roku 1966 byl jmenován čestným členem entomologické společnosti a poté členem dalších devíti vědeckých spolků. Již rok předtím dostal od peruánského Ministerstva školství vyznamenání “Palmas magisteriales″, následované vyznamenáním Ministerstva zemědělství “Mérito Agrícola″. Za svou vědeckou činnost a realizované studie dostal několik čestných doktorátů. Roku 1976 byl zvolen čest–ným členem 1. kongresu peruánských botaniků. Již r. 1967 zahájil svou pedagogickou činnost na Farmaceutické fakultě San Marcos v Limě, kde působil jako profesor až do r. 1980.

Lidé o něm hovoří jako o stále klidném, veselém člověku, v běžném životě prostém, velkorysém a skromném, ve svém jádru skrývajícím neklidnou a neúnavnou duši výzkumníka.

Ke kořenům svého rodného stromu lípy (Tilia), do Čech, se již nikdy nevrátil. Přesto ale udržoval písemný kontakt s několika českými botaniky (např. s někdejším správcem univerzitního herbáře), a dokonce sem zasílal i svůj časopis Biota. Když na sklonku života vydal v reedici svou knihu ″Vocabulario ...″, byla na její titulní straně Cantua – národní strom Peru. Tato země se mu stala druhou vlastí a v ní také 14. listopadu 1989 zemřel.