Léčba elefantiázy
| 5. 7. 1995
Pouhé mýdlo a čistá voda postačují k tomu, aby zcela vymizely příznaky patologického jevu zvaného elefantiáza – znetvořeniny končetin a jiných částí těla.
Elefantiáza je jedním z nejzávažnějších projevů onemocnění zvaného filarióza, které vyvolávají vlasovci Wuchereria bancrofti, parazitické hlístice ze třídy Nematoda. Larvy hlístic jsou přenášeny komáry rodu Culex, Anopheles, Aedes a Mansonia. Při sání je komáři injikují do krevního oběhu člověka. Zde larvy dospívají a přesídlují do mízního systému, kde trvale žijí. Samička klade živé larvičky (tzv. mikrofilárie), které jsou v noci, v době sání komárů, vyplavovány do periferní krve.
Dnes trpí mízní filariózou přes 80 milionů lidí ve všech tropických oblastech Země, ale zejména v Indii a v Africe (viz mapku). Infikovaný člověk může žít dlouhá léta bez příznaků a bez známek jakéhokoli onemocnění nebo jen s lehčími projevy choroby, ale mnohdy onemocní elefantiázou neboli kožní formou mízní filariózy. Jejím typickým projevem je abnormální zvětšování některých částí těla (nejčastěji končetin a šourku, ale třeba i prsu), způsobené tloustnutím a tvrdnutím kůže. Doposud se lékaři i vědci domnívali, že proces vzniku a rozvoje elefantiázy je nezvratný.
“Nyní je tomu jinak,″ tvrdí na základě nejnovějších poznatků G. Dreyerová z brazilské nadace Oswalda Cruze. Až donedávna se ponejvíce soudilo, že příčinou vzniku elefantiázy jsou sami paraziti, kteří svým tělem “ucpávají″ cévy lymfatického oběhu a dochází k městnání lymfy. Dreyerová však tvrdí, že příčinou obtíží nejsou filárie. Usnadňují pouze proces, který nebyl dosud podrobněji zkoumán a který zatím neznámým způsobem narušuje imunitní systém a člověk se stává náchylným k invazi běžných mikroorganizmů z řad hub a bakterií.
Většina postižených elefantiázou trpí prasklinami patologicky zbytnělé pokožky, které jsou vstupní branou pro sekundární infekci. Jestliže tito lidé budou dodržovat základní hygienická opatření, která mohou být “zesílena″ užitím antibiotik v podobě zásypu nebo masti, bude pro houby a bakterie obtížné proniknout do organizmu a zdravotní stav pacientů se rychle zlepší.
Konvenčně užívaným přípravkem při léčbě filarióz je preparát s názvem DEL. Zabíjí sice červy usazené v lymfatickém oběhu, ale neléčí elefantiázu. Pacient je sice zbaven parazita, ale nevyléčí se následky jeho invaze. Je-li však využito nových poznatků o sekundární infekci, zdravotní stav se rychle zlepšuje a elefantiáza ustupuje. Uzdravují se i nemocní, kteří žili s elefantiázou po deset či dvanáct let.
Dreyerová studovala i pacienty, kteří byli sice filáriemi napadeni, ale hrozivý symptom elefantiázy se u nich neprojevil. Pomocí radioaktivně značeného barviva vpraveného do lymfatického systému zjistila, že cévy většinou filáriemi blokovány nejsou. Dokonce těmto lidem narůstají nové kapiláry a drobné cévky, takže tok lymfy zůstává nepřerušen.
U pacientů s elefantiázou nalezli Dreyerová a další badatelé bakterie i houby. Jejich výskyt (i druh a typ) byl velkou měrou závislý na místních vlivech prostředí, v němž pacienti žili. Ukázalo se dokonce, že tkáň postižená elefantiázou je mnohdy zcela prosta filárií.
Výsledky Dreyerové a jejích spolupracovníků jsou nyní testovány v mnoha dalších zemích, ale již nyní se zdá, že příčinou elefantiázy skutečně nejsou filárie, nýbrž “pouhá″ druhotná infekce. Léčba mýdlem a vodou je tedy přece jen nadsázkou, přesto však je možné v krátké době úspěšně zbavit nemocného hrozivé a dosud nevyléčitelné choroby – a to vše při užití běžně dostupných léčiv.
(New Scientist 143, 9, 1994/1933)
O boji s lymfatickou filariózou, ale i jednoduchých metodách ve složitém světě
Lymfatická filarióza je onemocnění, které postihuje zejména obyvatele venkova v mnoha tropických zemích celého světa, ale významnou měrou zasahuje i do života urbanizovaných oblastí s nízkou úrovní sanitárních zařízení. Podle statistik WHO je v současné době nakaženo zhruba 90 milionů lidí (z toho 70-75 milionů druhem Wuchereria bancrofti) a dalších 750 milionů žijících v endemických oblastech je vystaveno přímému riziku infekce (ještě r. 1983 statistiky udávaly 905 milionů lidí v přímém nebezpečí nákazy; zdá se tedy, že některé zásahy byly účinné a rozloha postižených oblastí se zmenšila; počet nemocných však zůstává neměnný). Dvě třetiny tohoto odhadu připadají na Čínu, Indii a Indonésii. Zbytek je rozptýlen v dalších 73 státech.
Ačkoliv je o průběhu choroby, o mechanizmech infekce i o samotných původcích nákazy mnoho známo a jsou dobře prozkoumány i hmyzí vektory a zvířecí rezervoáry těchto parazitů, zůstává stále mnoho problémů. Odborníci výboru WHO pro lymfatickou filariózu je shrnuli do několika bodů:
- využívat metody a technologie, které jsou dostupné i v chudých rozvojových zemích a budou přístupné i jedincům a rodinám žijícím v primitivních podmínkách,
- pomocí výchovy rozvinout spolupráci místních obyvatel postižených oblastí s lékaři; přímý podíl obyvatelstva na eradikaci,
- kromě zdravotního zapojit i další související sektory vývoje společnosti,
- zajistit nepostradatelné léky,
- aplikovat výsledky sociálního, biomedicínského a epidemiologického výzkumu.
V současné době jsou stále vydávány nemalé částky na boj s touto chorobou. Organizují se rozsáhlé akce zaměřené na hubení přenašečů, za zlepšení hygienických podmínek obyvatelstva; mnoho výzkumných týmů po celém světě studuje nejrůznější aspekty onemocnění, řada mechanizmům, které parazit využívá, jsou detailně známy na molekulární úrovni; vyrábějí se účinné léky hubící původce choroby, jednoduše lidé nejrůznějších profesí podnikají mnoho pozoruhodných kroků ke zkrocení tohoto nepříjemného cizopasníka. Ostatně nejinak je tomu i u řady dalších onemocnění, která stále sužují lidstvo. Vzhledem k nákladům, které s sebou takové počínání přináší, by však možná (alespoň někdy) neškodilo zauvažovat poněkud jednodušeji, u nás bychom řekli po selsku. Primitivní metody nehodné naší supercivilizované doby si někdy zaslouží pozornost. Zatímco veškerá mašinérie, z níž byla výše vypočítána jen malá část, nepřináší kýžené výsledky, jednoduchý nápad může opravdu pomoci. Potvrdí-li se předpoklad G. Dreyerové, mohou být desetitisíce, možná i statisíce lidí zbaveny strádání. Předchozí postupy je sice dokázaly vyléčit, ale ne uzdravit.
(text na základě dat WHO uveřejněných ve Wkly. Epidem. Rec. 68, 43, 1993/7 a 49, 384, 1984/45)
O autorovi
Pavel Hošek
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
