Květen ve vědě

Hubblův teleskop jako lovec komet?

Na účet Hubblova kosmického dalekohledu patrně připadne další bod – ověření hypotézy, která původně zněla většině astronomů dost odvážně. Konkrétně: že ve vzdálených končinách sluneční soustavy za drahou Neptunu existuje tzv. Kuiperův pás nesmírného počtu komet.

V této vzdálenosti jsme však dosud nebyli schopni ani nejdokonalejšími dalekohledy odhalit nebeské těleso, které má menší průměr než 100 km. A jak celkem spolehlivě víme, kometární jádra jen vzácně dosahují větší průměr než 10 km.

Nyní se tedy tam, kde má být předpokládaný Kuiperův pás komet, podívali astronomové Texaské univerzity Hubblovým teleskopem. Stejnou část oblohy exponovali 34krát po deset minut. Počítačový program pak eliminoval všechny objekty, které se nepohybují.

Analýza prozrazuje 244 “skvrnek″, které by mohly být vzhledem ke svým drahám kometami. Nález by tak svým počtem mohl potvrzovat představu existence Kuiperova pásu, který by se měl skládat z miliardy těles typu komet.

Ne všichni astronomové souhlasí s výkladem pozorování, který vychází spíš ze statistické metody než z nepopiratelných důkazů v podobě snímku a výpočtu oběžné dráhy. A abychom nemuseli na ověření čekat příliš dlouho – David Jewitt z Havajské univerzity má do roka dokončit pomocí Keckova desetimetrového dalekohledu své nezávislé pátrání po slabých objektech v Kuiperově pásu.

A další úspěšná aktivita kosmického teleskopu

Loňského léta Hubblův dalekohled zjistil na Jupiterově měsíci Europě atomární kyslík. D. T. Hall z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru se svými kolegy konstatoval, že tyto kyslíkové atomy tu vznikají disociací molekulárního kyslíku, vázaného v ledu povrchu Europy.

Atmosféra už byla zjištěna u jiných tří měsíců: na Saturnově Titanu, Neptunově Tritónu (oba satelity ji mají bohatou na dusík) a na Jupiterově měsíci Io (s atmosférou nasycenou oxidem síry). Kyslík na Europě vytváří jemný závoj – tlak kyslíkového sloupce je však 100 000 000 000krát slabší než na naší Zemi.

Objev mimozemského atomárního kyslíku podnítil pochopitelně zájem. Vždyť na naší planetě je svázán s životem, aktivitou organizmů. Na Europě tak tomu může být stěží, a jeho původ je nutné hledat v ledovém povrchu planety, který je bombardován elektrony vysílanými z Jupiterovy magnetosféry. Lehký vodík prchá záhy do meziplanetárního prostoru, kyslík zůstává. (Kyslík byl již zjištěn i na jiném Jupiterově měsíci, na Ganymédu.)

NASA

Američané by chtěli realizovat projekt Stardust, let k Wildově kometě. Projekt Suess-Urey, pojmenovaný tak k uctění významných vědců (Suessů je vlastně celý vědecký klan, jeden z nich se proslavil i geologickým studiem Českého masivu) a Harolda Ureyho, laureáta Nobelovy ceny, který je dosud v živé paměti vědecké obce. Sonda Suess-Urey by měla studovat sluneční vítr.

Podmiňovací způsob formulací je na místě. Letošní rozpočet NASA dosahuje 14,3 miliardy dolarů, mnoho členů amerického kongresu by ho však během pěti let chtělo snížit nejméně o 5 miliard.

Kolik Češi vědí o vědě

Kolik toho vědí obyvatelé různých zemí o ekologii a dalších vědách? Odpovědět na tuto otázku se snažil mezinárodní výzkum ve dvaceti vyspělých státech světa.

Jak jsme dopadli? Nejvíce o ekologii a dalších vědách vědí Kanaďané, pak Novozélanďané a Britové. My jsme na slušném devátém místě a před námi jsou ještě Norové, Holanďané, obyvatelé Severního Irska, Američané a bývalí “západní″ Němci. Za námi pak jsou obyvatelé bývalého východního Německa, Irové, Japonci, Italové, Izraelci, Maďaři, Slovinci. Nejhorší znalosti mají Španělé, Rusové a Poláci.

Např. s Darwinovou tezí, že lidské bytosti se vyvinuly z nižších druhů, souhlasilo 82 % Britů, zatímco v Polsku jen 50 % lidí a v USA 48 %. S výrokem “Všechny uměle připravené chemické látky, když je sníme, působí rakovinu″ souhlasilo 47 % Američanů, 53 % Novozélanďanů, 57 % Britů, ale např. jen 4 % Poláků. 77 % Američanů si myslí, že automobily nezpůsobují významnější znečištění vzduchu, Maďarů však jen 38 %. Jeden z dotazů zněl “Antibiotika zabíjejí bakterie, ale nikoli viry. Souhlasíte, nebo nesouhlasíte s tímto tvrzením?″ Správně odpovědělo jen 40 % Japonců, zato Britů plných 72 %.

V komentářích o výzkumu bylo možno nalézt i pochvalu nás Čechů: S tvrzením “Astrologie je do určité míry vědecky pravdivá″ souhlasilo 69 % Kanaďanů, 52 % Britů, ale jen 23 % Čechů!

Jak se bude dál šířit aids?

V této souvislosti uveďme pozoruhodnou křivku (vlevo), kterou otiskl francouzský populárněvědecký měsíčník La Recherche. Znázorňuje počet Američanů infikovaných nově virem HIV. Od r. 1977, kdy bylo virem zasaženo 10 000 osob, tento počet stoupal do r. 1982, kdy bylo nově infikováno 200 000 lidí. Pak křivka klesá a od r. 1988 počet nových nositelů viru HIV zůstává v USA stále stejný, a to na úrovni 40 000 osob za rok (viz graf).

Cigarety, rakovina dýchacích cest a gen p53

Že existuje závislost mezi kouřením cigaret a vývojem rakoviny dýchacích cest, prokázaly lékařské studie už dostatečně. Mechanizmus onemocnění těmito druhy rakoviny však ještě rozluštěn není. Američtí lékaři z Baltimorské univerzity zkoumali skupinu 129 pacientů, které léčili na rakovinu ústní dutiny, hltanu a hrtanu, a analyzovali jejich gen p53, o kterém se ví, že v našem těle potlačuje nádorové bujení. Až u 42 % těchto nemocných odhalili, že tento gen mají “pozměněný″. U nekuřáků se tato mutace genu vyskytovala dvakrát méně.

A ti nepoučitelní, kteří kouření umocňují ještě konzumací alkoholu, ti mají tento gen poškozený dokonce třiapůlkrát víc než ti, kteří se droze (cigaretě) i jedu (alkoholu) vyhýbají. Mutace genu p53 působením zplodin kouření se tedy vlivem alkoholu zřetelně zmnožují, pravděpodobně proto, že alkohol zvyšuje pronikání škodlivých látek do sliznice.

Jacques Chirac a věda

Francie má nového prezidenta. Nejvážnější kandidáti – Edouard Balladur, Lionel Jospin a Jacques Chirac – se ve své předvolební agitaci vyslovovali ke všemu možnému, a tedy i k poslání vědy ve Francii.

Jakou vědní politiku Chirac v předvolebním boji sliboval? Vycházel z toho, že Francie musí udržet dobré postavení své vědy, což vyžaduje promyšleně stanovit její priority. Z Francie může udělat na začátku příštího století prosperující stát (a to Chirac bude ještě prezidentem) dobrá úroveň nejen energetiky, matematiky, biologie, zpracování informací, ale i dalších oborů, na které by chtěl Chirac soustředit pozornost: studium komplexních soustav vytvářených velkým počtem prvků (od genetiky, imunologie až po ekologii) a studium humanitních věd, které by měly pomoci vypořádat se s tak závažnými společenskými otázkami, jako je zaměstnanost, urbanizace i demokracie na místní úrovni.

Na dotaz, zda považuje za správné, že značný počet vědců v badatelském výzkumu není zapojen do výuky na vysokých školách, Chirac odpověděl: Je zapotřebí, aby do výchovy bylo zapojeno co nejvíc vědců. Výzkum a výuka by se měly doplňovat nejen proto, že vyučování přivádí k přesnějšímu myšlení, ale i proto, že často vede k myšlenkám, které rozvíjejí samu vědeckou práci.

Chirac před volbami konstatoval, že se hlásí k de Gaullově tradici – udělit vědeckému bádání v rámci státu vlastní statut s nezávislou administrativou. Ovšem při zachování vztahů vědy a univerzitního světa. Proto byl při volební kampani pro jmenování ministra pro vědu se širokými kompetencemi.

Prvním činem prezidentovým je jmenování nové vlády. A tak jsme se 18. května dozvěděli, že novým ministrem je François Bayrou, který bude řídit nejen státní školství, ale i vysoké školy, vědecký výzkum a ještě mu přibude funkce péče o profesionální zařazení vzdělaných lidí. Bayrou má tři státní tajemníky, což jsou členové vlády, kteří jsou na úrovni ministrů, pouze se neúčastní zasedání vlády. Jean de Boishue je pověřen péčí o vysoké školy. Pouze vědou se v rámci ministerstva zabývá Elisabeth Dufourcquová. A konečně o základní školství pečuje Françoise Hostalierová.

K potřebné výši rozpočtu na vědu se vyjádřil Chirac poněkud vyhýbavě. Hovořil jak o potřebě zvýšit prostředky na chod vědeckých pracovišť, tak o nutnosti nezapomínat na současné nesnáze státního rozpočtu.

Financování vědy ve Francii z veřejných zdrojů je jedním z nejvyšších v západním světě. Je proto třeba najít nové soukromé zdroje např. formou daňových úlev, jako je tomu v USA. – Jsem přesvědčen, že samy podniky by měly uvolňovat ze svých vlastních zdrojů více financí vědě, protože věda je v konkurenčním boji rozhodující.

Chirac zdůrazňoval prvek světové solidarity vědy. Proto je přesvědčen o nutnosti, aby se Francie podílela na velkých mezinárodních programech boje s epidemiemi, rozvoji medicíny, studiu životního prostředí na Zemi.

Chirac byl dotazován i na mezinárodní koordinaci vědy, zda to, že v Evropě existuje mnoho laboratoří, kde se studují stejné problémy, je užitečná soutěživost, nebo vyhazování peněz. Otázkou není – zněla odpověď – uspořádat hon na laboratoře, které si konkurují, nebo “racionalizovat″ vědeckou mapu našeho kontinentu, spíš jde o podporu tohoto potenciálu a vytvoření vědecké Evropy. Podporovat vztahy mezi evropskými státy a přilákat do Francie na vědecké i výukové pobyty vědeckou a technickou elitu evropských partnerů.

A co Chirac považuje za nejdůležitější ve svém vztahu k vědě? – Naše společnost trpí roztříštěností, a to i vědeckou, která se šíří. Jde o propast mezi vědeckou elitou, která se zabývá nesmírně složitými koncepcemi i technikami, a většinou občanů, kteří tomu nerozumějí a co je horší, myslí si, že by tomu stejně neporozuměli. Těžko vyčítat tomu, kdo nerozumí, že se pak považuje za manipulovaného. Zmenšení rozporů ve francouzské společnosti je naším důležitým politickým cílem.

Sláva, nebo činy ruské vědě?

Jak v tomto přehledu bývá často zachyceno, ruská věda je v současné době v zoufalé situaci, která by mohla vést k její likvidaci a k masovému útěku vědců za hranice.

Ruská vláda se proto snaží demonstrovat, že vědu považuje za národní bohatství, které nelze promrhat. Prezident Ruské federace B. Jelcin nyní vytvořil Radu pro vědecko-technickou politiku, do jejíhož vedení se sám postavil.

Reorganizací vznikla i Vládní komise pro vědecko-technickou politiku, kterou řídí předseda vlády V. S. Černomyrdin. Parlament – Státní duma – přijal usnesení, že rozpočet na civilní výzkum se musí zvýšit, a to na úkor státního aparátu. 17. dubna také vláda vydala prohlášení O státní podpoře rozvoje vědy a vědeckotechnických vývojových prací.

Ministr vědy a technické politiky B. G. Saltykov konstatoval: V roce 1995 na vědu připadlo 2,5 % státního rozpočtu, od r. 1996 to budou nejméně 3 %, a to nezávisle na přestavbě struktury vědy a snižování počtu výzkumných institucí.

Jenže dobré úmysly mohou zůstat na papíře. V minulém roce věda nakonec dostala jen 55 % částky přidělené z rozpočtu. Proto např. jen státní výzkumná centra zůstala dlužna za elektřinu, plyn, otop a vodu 160 miliard rublů. Celkem jsou vědci dlužni komunálním službám trilion rublů. Peníze na zaplacení dluhů nejsou a tak mají pomoci státní dluhopisy.

Vláda rozhodla, že zahraniční granty a další finanční pomoc nebudou zdaňovány a za dovážené i vyvážené přístroje a vědecké vybavení se nebude platit clo. Rovněž se prý pokusí dělat něco s výší platů vědců. Zatímco r. 1991 plat vědců dosahoval 116 % průměrného platu v Rusku, r. 1994 se snížil pod průměrnou mzdu na 75 %.

Pomáhají červené knihy?

Mezi ohrožená zvířata naší planety patří především tygr v Indii. Roku 1989 mělo v zemi žít 4 334 těchto zvířat, r. 1993 už jen 3 750. Ochranáři jsou však přesvědčeni, že tygrů není víc než 3 000 a vyhynout by mohli do konce našeho desetiletí. Zda tomu tak bude, záleží na přesnosti stanovení jejich stavů. A tak se světoví zoologové snaží rozpracovat přesnější metodiku sčítání – co také jiného v dnešním světě (většinou) umíme dělat...

Z Judské pouště přišla naproti tomu zpráva dosti spolehlivá. V dubnu zde zahynula poslední žijící samice leoparda. Přežívají již jen dva její synové. Izrael tak přichází o svého největšího divokého savce. Zbývá jediná naděje, že by tato šelma mohla opět osídlit Judskou poušť z Negevské pouště, kde stále ještě žije.

Delfíni jdou z vojny...

Nedávno jsme se mohli dočíst, že byli do penze dáni američtí vojenští delfíni a teď je následují i jejich bývalí sovětští kolegové.

Vojenské využití těchto mírumilovných tvorů si představujeme obvykle tak, že se delfínům připevní na tělo výbušnina, a pak jsou jako neuvědomělí kamikadze posíláni k nepřátelským lodím, které vyhodí do vzduchu... A že tedy šlo jen o jakousi hru, při které se jim vlastně nic nedělo.

Jak na tom tedy byli sovětští černomořští delfíni? Nejprve si však řekněme, že osud těchto tvorů se měl zvrátit v polovině šedesátých let, kdy začali být chráněni. Do té doby byl jejich lov velice krutý a pamětníci dosud vzpomínají na jejich dlouhé umírání na březích moře. Ročně takto byly uloveny možná stovky tisíc delfínů. Jejich počet desetdinásobně poklesl a tak se r. 1966 Sovětský svaz, Bulharsko a Rumunsko dohodly jejich lov zakázat. Turecko se připojilo až r. 1983.

Co se tedy s těmito chráněnými tvory dělo dál? 23. února 1966 se začalo stavět v Kazačím zálivu u Sevastopolu vojenské akvárium. Podílelo se na tom přes 80 různých vědeckých institucí. Zbudována byla tři velká krytá akvária, vodní kanál, vědecké laboratoře. Tajné vojenské centrum bylo vytvořeno pro pobyt 70 – 80 i více delfínů.

Znalosti vojáků o delfínech byly malé. Zpočátku až 80 % zvířat v zajetí umíralo, nemohla si na zajetí zvyknout. Stovky zvířat zahynuly při výzkumu jejich mozku, stavby těla, při experimentech s dekompresí v tlakových komorách, ve vodě znečišťované bakteriemi, ropnými produkty. Ověřovalo se působení různých léků i chemikálií. Delfíni byli shazováni padákem, převáženi do horských jezer, do moře za polárním kruhem... Tyto pokusy, při kterých byly zabity dva až tři tisíce delfínů, ustaly na začátku osmdesátých let.

Nakonec se vycvičilo mnoho delfínů schopných podnikat různé bojové akce. V letech 1975 – 1987 sloužili jako živé echolokátory v sevastopolském zálivu a na řadě dalších úseků černomořského pobřeží. Vyzvedli ze dna moře 50 ztracených torpéd, která obsahovala na 200 kg stříbra. Odhalovali ztracenou nebo opuštěnou výzbroj, ztroskotané lodi nebo letadla.

Nyní je bývalé vojenské akvárium podřízeno Národní akademii věd Ukrajiny a nadále rovněž Ministerstvu obrany, už se však žádné vojenské úkoly delfínům nedávají. Středisko se má věnovat studiu chovu mořských savců. Do vojenské oblasti začíná pronikat civilní život. Delfíni, kteří přežili, se mají uplatnit i v delfínoterapii, podobně jako u nás se využívají huculské koně.

Nastává konečně přijatelný život pro černomořské delfíny? Mohl nastat. Jenže – r. 1994 byl u 47 zvířat zjištěn vzácný virus, který je může ohrozit stejně jako kdysi tuleně v Severním oceánu. Podle jednoho z kanadských biologů se tento virus u delfínů dosud nikdy nevyskytoval...

V Černém moři zůstalo už asi jen 100 000 delfínů. Ročně jich umírá 30 000 – 40 000. Zmizí nakonec během příštích deseti let?

Nové viry útočí

Smrtí 36letého laboratorního technika Kinfumy se v kikwitské nemocnici v Zairu znovu přihlásil útok viru Ebola. Medicíně se za 19 let, která uplynula od jeho odhalení, nepodařilo přesvědčivě prokázat existenci ohnisek, ve kterých se skrývá, proč začíná napadat lidi a zároveň proč je vlastně stále tak vzácný. Epidemie v Zairu r. 1976 a v Súdánu r. 1979 mají na svědomí na čtyři sta obětí. Většinou se soudí, že se Ebola dostává do lidského organizmu z kočkodanů. Bezpečně víme pouze to, že se mezi lidmi přenáší tělními tekutinami a že 50 – 90 % napadených umírá. Lékaři jsou však přesvědčeni, že při lepší hygieně a zdravotní péči by toto procento nemuselo být tak vysoké.

Doufejme, že květnový útok viru, který si dosud vyžádal na stovku mrtvých, umožní vědě jeho podstatě lépe porozumět. V Americe vznikl návrh, aby USA a další vyspělé státy věnovaly ročně 150 milionů dolarů na vybudování 15 medicínských zařízení v oblasti deštných pralesů, která by se do úsilí potlačit působení viru Eboly zapojila. Suma ve skutečnosti není nijak značná, vzpomeňme si, na kolik peněz přišla lidstvo eradikace černých neštovic.

Boj medicíny s novými viry není nijak snadný. Dokládá to např. soupis nově se objevujících virů, se kterými si i země s vyspělou lékařskou péčí nedovedou poradit (viz mapku na protější stránce).

Zpráv o nových útočných virech se budeme dovídat i v budoucnu dost. Např. před rokem napadl neznámý virus koně v australských dostihových stájích v Brisbane. Virem byli nakaženi i dva lidé, z nichž jeden – trenér – zemřel.

Neexistuje záruka, že třeba právě v Zairu nebudou propukat nové epidemie, přičemž jejich ohnisky by se mohly stát místní nemocnice. Počet obyvatel Zairu se odhaduje na 43 milionů a málem polovina z nich už žije ve městech, kde např. nezávadnou pitnou vodu má zajištěno jen 14 % z nich. A v kinshaské univerzitní nemocnici připadá na jednou lůžko několik pacientů...