Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Vědecké důkazy u soudu

Rozhovor časopisu Science s dr. Vševědem
 |  5. 6. 1995
 |  Vesmír 74, 346, 1995/6

Science: Pane doktore Vševěde, jste znám jako nejvýznamnější reformátor systému soudnictví u nás. Jako muž, který se bil za "nolo contendere" ("přít se nebudu, do sporu nepůjdu"), inicioval "nepřipuštění námitky" a první se zasadil za slyšení očitých svědků.

Vševěd: To je ovšem jen chabé ocenění mých skutečných zásluh.

S.: Máte nějaké nové nápady jak zlepšit právní systém, najmě soudní řád?

V.: Ano. Pokouším se, aby aritmetika byla uznávána u soudu za dostatečný vědecký důkaz.

S.: Prosím Vás. Všichni soudci přece vědí, že 2+2=4. Na tom není nic sporného.

V.: A přitom je to přesně naopak. Vy vědci žijící ve věžích ze slonové kosti věříte, že 2+2=4. Ale soudci vědí, že ti, co sečítají příjmy do státního rozpočtu, věří, že 2+2=5. A ti, co počítají výdaje, zase věří, že 2+2=3. Jde o lidi střízlivé, věcné a praktické muže a ženy. Myslíte si, že si pak soudci mohou být skutečně jisti, že 2+2=4?

S.: Ale to, že 2+2=4, ví přece každé malé dítě.

V.: Vyhlásila snad Akademie věd, že 2+2=4, či vydala ohledně toho nějaký přehled o všeobecném uznávání tohoto faktu?

S.: Samozřejmě že ne, vždyť by se jí vysmáli.

V.: To jsem také předpokládal. Tedy žádný konsenzus vydán nebyl? Znám vědce z Bellevue v New Yorku, který tvrdí, že 2+2=5, a jiného z Napa v Kalifornii, který říká, že 2+2=3. Je vidět, že pochybnosti jsou oprávněné.

S.: Ale místa, která uvádíte, jsou známa svými psychiatrickými léčebnami. Jsou Vámi uvádění učenci zcela v pořádku?

V.: No dovolte? Takové urážky bych si vyprosil! I takoví lidé mají svá občanská práva, a tedy i právo na vyjádření svého názoru. I kdyby byli duševně vyšinutí, musí být bráni se vší lidskou úctou.

S.: Ale jak může soudnictví fungovat, když nebude stát na logických zásadách?

V.: Vy vědci prostě nechápete, o co v právním a soudním systému jde. Tento systém je naplánován speciálně pro dlouhodobě se táhnoucí soudní spory a pro výmluvné právníky placené od hodiny. Nic by nemohlo být pro takovýto systém zhoubnější než předkládání rychle pochopitelných a nezvratných důkazů.

S.: Vy si tedy myslíte, že šance prosadit v blízké budoucnosti používání aritmetických zásad při soudních procesech je malá?

V.: Nejen aritmetických, ale matematických vůbec. Jak jsem řekl, již to 2+2=4 je velmi komplikovaná a sporná záležitost. Jakýkoliv pokus zavést u soudu takové věci, jako jsou sčítání, dělení, násobení atd., by zabil veškeré pokusy o reformu nejméně na dobu jedné generace.

S.: Ale vždyť to jsou základní početní úkony, všeobecně přijímané a uznávané celou vědeckou veřejností!

V.: Četl jsem nedávno knihu od významného matematika Lewise Carolla, který matematiku dělí na "svítání, odmítání, nasolení a želení" (narážka na Alenku v říši divů, zde v překladu H. a A. Skoumalových, pozn. překl.). To nelze rozhodně považovat za zvláště uznalý vztah.

S.: Ale u soudu jsou např. přijímány posudky psychiatrů, i když jsou mnohem méně bezpečné a jisté, než třeba otisky prstů nebo testy na DNA.

V.: Protože psychiatři vystupují u soudu vždy jako jeden muž. I když jejich diagnózy nesouhlasí, stojí jednotně za platností svých posudků jako takových. Mohou snad stejnou jednotu prokázat matematici?

S.: Takže podle Vás si soudní řád nepřeje, aby se bylo možno dobrat co nejjednodušeji pravdy.

V.: Konečně jste to pochopili. Soudní systém je systém soupeření, ve kterém bystří a lstiví právníci trumfují jeden druhého. Když právník hájící nějakého mafiánského vraha chytře poukáže na možné technické nejasnosti v provedených důkazních testech a dokáže, že pak je jeho klient osvobozen, je všeobecně uctíván. Přestože tím poslal na svobodu vraha!

S.: Raději to uzavřeme. Přijmou tedy soudy aritmetiku?

V.: Přijmou - stejně jako přijaly otisky prstů či DNA, ale jedině tehdy, když to přinese prodloužení procesů a dodá jim to na větší dramatičnosti. I pravda při nich najde své místo, ale jen když způsob vedení procesů a zásadní minulá rozhodnutí platící dodnes budou na její straně.

/D. E. Koshland Jr., Science 266, 1787, 1994, přeložil J. Chalupský/

Rozhovor v Science vyšel jako reakce na spor o to, zda je přípustné předkládat "otisky prstů na DNA" v soudním důkazním řízení (viz např. Vesmír 70, 523, 1991/9). Spor nyní opět vzplanul na stránkách Science.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Eseje

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*1931) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné