Science: Pane doktore Vševěde, jste znám jako nejvýznamnější reformátor systému soudnictví u nás. Jako muž, který se bil za "nolo contendere" ("přít se nebudu, do sporu nepůjdu"), inicioval "nepřipuštění námitky" a první se zasadil za slyšení očitých svědků.
Vševěd: To je ovšem jen chabé ocenění mých skutečných zásluh.
S.: Máte nějaké nové nápady jak zlepšit právní systém, najmě soudní řád?
V.: Ano. Pokouším se, aby aritmetika byla uznávána u soudu za dostatečný vědecký důkaz.
S.: Prosím Vás. Všichni soudci přece vědí, že 2+2=4. Na tom není nic sporného.
V.: A přitom je to přesně naopak. Vy vědci žijící ve věžích ze slonové kosti věříte, že 2+2=4. Ale soudci vědí, že ti, co sečítají příjmy do státního rozpočtu, věří, že 2+2=5. A ti, co počítají výdaje, zase věří, že 2+2=3. Jde o lidi střízlivé, věcné a praktické muže a ženy. Myslíte si, že si pak soudci mohou být skutečně jisti, že 2+2=4?
S.: Ale to, že 2+2=4, ví přece každé malé dítě.
V.: Vyhlásila snad Akademie věd, že 2+2=4, či vydala ohledně toho nějaký přehled o všeobecném uznávání tohoto faktu?
S.: Samozřejmě že ne, vždyť by se jí vysmáli.
V.: To jsem také předpokládal. Tedy žádný konsenzus vydán nebyl? Znám vědce z Bellevue v New Yorku, který tvrdí, že 2+2=5, a jiného z Napa v Kalifornii, který říká, že 2+2=3. Je vidět, že pochybnosti jsou oprávněné.
S.: Ale místa, která uvádíte, jsou známa svými psychiatrickými léčebnami. Jsou Vámi uvádění učenci zcela v pořádku?
V.: No dovolte? Takové urážky bych si vyprosil! I takoví lidé mají svá občanská práva, a tedy i právo na vyjádření svého názoru. I kdyby byli duševně vyšinutí, musí být bráni se vší lidskou úctou.
S.: Ale jak může soudnictví fungovat, když nebude stát na logických zásadách?
V.: Vy vědci prostě nechápete, o co v právním a soudním systému jde. Tento systém je naplánován speciálně pro dlouhodobě se táhnoucí soudní spory a pro výmluvné právníky placené od hodiny. Nic by nemohlo být pro takovýto systém zhoubnější než předkládání rychle pochopitelných a nezvratných důkazů.
S.: Vy si tedy myslíte, že šance prosadit v blízké budoucnosti používání aritmetických zásad při soudních procesech je malá?
V.: Nejen aritmetických, ale matematických vůbec. Jak jsem řekl, již to 2+2=4 je velmi komplikovaná a sporná záležitost. Jakýkoliv pokus zavést u soudu takové věci, jako jsou sčítání, dělení, násobení atd., by zabil veškeré pokusy o reformu nejméně na dobu jedné generace.
S.: Ale vždyť to jsou základní početní úkony, všeobecně přijímané a uznávané celou vědeckou veřejností!
V.: Četl jsem nedávno knihu od významného matematika Lewise Carolla, který matematiku dělí na "svítání, odmítání, nasolení a želení" (narážka na Alenku v říši divů, zde v překladu H. a A. Skoumalových, pozn. překl.). To nelze rozhodně považovat za zvláště uznalý vztah.
S.: Ale u soudu jsou např. přijímány posudky psychiatrů, i když jsou mnohem méně bezpečné a jisté, než třeba otisky prstů nebo testy na DNA.
V.: Protože psychiatři vystupují u soudu vždy jako jeden muž. I když jejich diagnózy nesouhlasí, stojí jednotně za platností svých posudků jako takových. Mohou snad stejnou jednotu prokázat matematici?
S.: Takže podle Vás si soudní řád nepřeje, aby se bylo možno dobrat co nejjednodušeji pravdy.
V.: Konečně jste to pochopili. Soudní systém je systém soupeření, ve kterém bystří a lstiví právníci trumfují jeden druhého. Když právník hájící nějakého mafiánského vraha chytře poukáže na možné technické nejasnosti v provedených důkazních testech a dokáže, že pak je jeho klient osvobozen, je všeobecně uctíván. Přestože tím poslal na svobodu vraha!
S.: Raději to uzavřeme. Přijmou tedy soudy aritmetiku?
V.: Přijmou - stejně jako přijaly otisky prstů či DNA, ale jedině tehdy, když to přinese prodloužení procesů a dodá jim to na větší dramatičnosti. I pravda při nich najde své místo, ale jen když způsob vedení procesů a zásadní minulá rozhodnutí platící dodnes budou na její straně.
/D. E. Koshland Jr., Science 266, 1787, 1994, přeložil J. Chalupský/
Rozhovor v Science vyšel jako reakce na spor o to, zda je přípustné předkládat "otisky prstů na DNA" v soudním důkazním řízení (viz např. Vesmír 70, 523, 1991/9). Spor nyní opět vzplanul na stránkách Science.
