Marketing intelektuálního potenciálu univerzity

Ve Vesmíru 73, 334, 1994/6 byla uveřejněna stať Vládní financování výzkumu, jejímž autorem byl prof. Zdeněk Bažant. Uvedl na stránky časopisu téma, které stále není považováno za dosti košer pro diskusi v akademických kruzích - totiž téma peněz a odpovědnosti za vynakládané prostředky. Je aktuální nejen v anglosaském světě (obzvláště výmluvný je titulek článku o amerických univerzitách v The Chronicle of Higher Education Why we look so rich when we feel so poor či příspěvek emeritního prezidenta Harvardu Dereka Boka What is wrong with our universities 1). Někomu se mohlo zdát, že doporučení, která byla ve zmíněném článku uvedena, jsou v našem prostředí notorická, ale v době, kdy zazněla - totiž při udělování čestného doktorátu ČVUT dne 14. listopadu 1991 - představovala výrazný závan v našem akademickém prostředí. Mohu si jen přát, aby uvedené podněty a návrhy již zanedlouho mnohým připadaly jako obnošená klišé.

Podnikání vysokých škol

Univerzity jsou téměř všude nuceny najít další zdroje financí. Mezi těmito zdroji se kromě školného stále více prosazuje i vlastní podnikatelská činnost. Vedle aktivit okrajových, využívajících víceméně nahodilé možnosti (např. pronájmy objektů, zařízení, služeb) spočívá těžiště takových aktivit v činnostech souvisejících s hlavním posláním vysokých škol. Výnosy slouží jednak jako mzdové prostředky ke zvyšování příjmů pracovníků vysokých škol (a tím k jejich stabilizaci v konkurenci s produktivním sektorem), jednak představují doplněk příjmů školy pro její činnost.

Hlavní poslání vysokých škol se naplňuje především ve výuce a v badatelské činnosti. Podnikání v oblasti výuky je zaměřeno na organizaci kurzů celoživotního vzdělávání, které mohou probíhat v různých formách:

• kursy doplňující, rozšiřující původní vzdělání, u nás kdysi nazývané postgraduální studium;
• kursy rekvalifikační, přeškolující, určené k osvojování nových znalostí či praktických dovedností, často na základě požadavků státu, úřadů práce apod.;
• zájmové krátkodobé kurzy, letní školy, pro zájemce z řad studentů i nejširší veřejnosti, uspokojování touhy vědět více ( z nabídky Madingley Hall, University of Cambridge, jistě zaujme letní kurz o feminizmu Proč ženy nemají manželky? );
• specializované ( na míru ušité ) kurzy, určené zpravidla pro podniky či samostatné podnikatele, např. intenzivní jazyková příprava, kurzy základů neevropských kultur, ale třeba také geologie dna Severního moře s ohledem na podmínky těžby ropy;
• pro úplnost je dobře uvést též různé univerzity třetího věku , které ovšem jsou v naprosté většině bezplatné. V těchto kurzech se vyučuje po večerech, o víkendech a o prázdninách a vzhledem k tomu, že si univerzitní učitelé své práce na univerzitě váží, není problém se zajištěním výuky. Např. v Anglii už totiž dávno neplatí průpovídka z 60. let: Nejhorší je přednášet ve středu, to máte zkažené oba víkendy.

Jinou formou podnikání je výuka zahraničních studentů. Ti zpravidla platí plné školné a všechny náklady spojené s ubytováním a dalšími poskytovanými službami. V našich podmínkách vzniká často konflikt mezi nutností uspokojovat poptávku po studiu ze strany našich státních občanů (i více než desetinásobně převyšující možnosti humanitních fakult) a mezi zájmem o zahraniční studenty-samoplátce. Vzhledem ke kapacitním možnostem tento problém u mnoha západních univerzit nenastává a demografický pokles v Evropě zmíněný trend podporuje. Taková bezkonfliktní situace se v našich podmínkách týká a bude stále více týkat lékařských fakult a pravděpodobně řady kdysi předimenzovaných technických oborů. Chtějí-li tyto fakulty a obory udržet počty pracovníků a rozsah pracovišť, bude pro ně zřejmě naopak nevyhnutelné, aby hledaly zájemce o studium v zahraničí.

Neméně významným zdrojem prostředků je podnikání v oblasti vědecké práce. Na prvním místě je možné uvést velkoryse a systematicky organizovanou konzultační činnost. Nejde jen o tolerování privátních konzultantských aktivit univerzitních učitelů a badatelů. Buď zřídí přímo univerzita konzultantskou firmu, která najímá pracovníky univerzity ad hoc k poskytování porad, nebo škola zprostředkovává informace o potenciálních konzultantech formou publikací či CD-ROM. Veřejné mínění např. na London School of Economics vyvolává tlak na to, aby každý její pracovník byl uveden v katalogu LSE Experts . Nejde zdaleka jen o činnost ekonomických poradců. V katalogu lze nalézt experty na chorvatskou literaturu, skandinávskou architekturu či deterministický chaos.

Spolupráce s produktivním sektorem ve formě kontrahovaného výzkumu je velmi rozšířena zejména v Německu, kde tento zdroj označovaný jako Dritmittel dosahuje až 30 % celkového příjmu vysokých škol. Rovněž ve Švýcarsku je běžná spolupráce univerzit zejména s farmaceutickým průmyslem. Spočívá v tom, že škola uzavírá smlouvy mezi řešitelským týmem a potenciálním výrobcem či odběratelem na využití kapacit laboratoří a výzkumných týmů pro konkrétní úkoly aplikovaného a někdy základního ( blue sky ) výzkumu.

Sofistikovanější metodou je založení univerzitní exploatační firmy. Ta vytváří a udržuje přehled o výzkumných úkolech řešených na univerzitě, vytipuje potenciálně úspěšné výsledky aplikovaného výzkumu, zajistí patentovou ochranu, umožní vývoj nápadu, sežene partnera pro výrobu či zajistí prodej licence. Mezi nejúspěšnější univerzitní firmy v Anglii patří Imperial Exploitation (Imperial College London) či Wolfson Cambridge Industrial Unit.

Některé univerzity se zaměřují na zakládání spin-off companies ( odletující firmy ). Ty jsou určené k vývoji a dotažení, případně výrobě výsledků výzkumných projektů. Ekonomickým přínosem pro univerzitu pak je výnos z jejího podílu v takové firmě. Jedna z nejúspěšnějších podnikajících univerzit, nizozemská University Twente, založila na 250 takových malých firem. V našich podmínkách nic nebrání tomu, aby ty vysoké školy, které přešly na formu příspěvkové organizace, zakládaly - za použití prostředků rezervního fondu, tedy zejména z hospodářské činnosti - malé s.r.o., a to jak složené z právnických osob, tak i ve spojení s fyzickými osobami, učiteli, studenty či absolventy.

Vytváření vědeckých či technologických parků (Science park, Téchnodrome ap.), v nichž pracovníci univerzity s pracovníky různých firem provádějí společný výzkum nebo vyvíjejí nové technologie, je další cestou, jak uvést na trh vědeckou kapacitu univerzit. Využívá se při tom fyzické blízkosti intelektuálního potenciálu a technických zařízení, jakož i větší zkušenosti v řízení projektů a podniků. Určitou obdobou jsou inovační centra či inkubátory určené k vytvoření zvláštního chráněného, podporovaného prostředí pro nadějné projekty, využití objevů apod. Samo založení parku či centra neznamená automaticky úspěch a zisk pro univerzitu. Dobře vedený vědecký park je maximálně schopen pokrýt své náklady, ale je dobrou startovní plochou pro další podnikatelské záměry. Mezi nejstarší aktivity tohoto typu patří vědecký park Cambridžské univerzity, který byl založen r. 1969, a mezi nejvelkorysejší lze zařadit technologický park Univerzity v Louvain-la-Neuve, budovaný na ploše 280 ha.

Doporučení pro naše vysoké školy:

• Stimulovat iniciativu pracovišť v organizování kurzů celoživotního vzdělávání, a to jak za úplatu (pro okruh zákazníků, který je ekonomicky zajímavý), tak bezplatně (pro třetí věk ). Organizování takových kurzů zařadit mezi evaluační kritéria. Při financování pracovišť přihlížet i k výnosu z těchto kurzů - rozumí se ve smyslu odměnit aktivitu, nikoli trestat snížením příspěvku.
• U těch fakult, jimž nehrozí konflikt mezi komerčním zájmem a nutností zajistit studium českých studentů, vytvářet podmínky pro studium zahraničních studentů samoplátců, včetně např. půjček pro aktivní marketing a náborové akce v zahraničí.
• Vytvářet databáze odborníků vysoké školy schopných a ochotných poskytovat konzultace. Vytvořit nabídkový katalog expertů vysoké školy. Vytvořit útvar (lépe však obchodní společnost s podílem univerzity) organizující poradenskou činnost.
• Vytvořit databáze všech výzkumných projektů řešených na vysoké škole a jejích součástech (základem by měly být projekty sledované prostřednictvím vnitřní grantové agentury školy a prostřednictvím GAČR). Zvláštní pozornost věnovat projektům aplikovaného výzkumu. Vytvořit pracoviště (lépe však obchodní společnost) pro exploataci objevů, patentů apod. vyvinutých na vysoké škole. Zřídit patentové středisko. Přijmout jasná pravidla o právech univerzity k vynálezům, objevům atp.
• Především usilovat o změnu postojů akademické obce k zakládání podnikatelských subjektů. Podporovat formou inkubátorů či inovačních center zakládání a  vypiplání nových malých firem.
• Navazovat spolupráce mezi školami v jednom místě k vybudování a provozování kvalitního technologického parku.