Aktuální číslo:

2020/6

Téma měsíce:

Léky pro budoucnost

O hnízdní predaci aneb Pozor na jednoduchá vysvětlení

 |  6. 12. 1995
 |  Vesmír 74, 707, 1995/12

Když se někde změní prostředí a z oblasti začnou mizet někteří ptáci, přičítá se to poměrně často zvýšené hnízdní predaci, dané buď rozmnožením predátorů, nebo snížením množství přirozených úkrytů (tento případ zahrnuje i relativní zvětšení okrajů přirozených celků vlivem fragmentace). Úbytek sice může být v některých případech způsoben i přímými vlivy (např. toxicitou prostředí), ale zdá se, že hnízdní predace je pro ptačí populace často klíčová. Pokud mizí jen některé druhy, vysvětluje se to tím, že jde o druhy s takovou hnízdní strategií, která vede k vyšší exponovanosti hnízd a tedy k vyšší intenzitě hnízdní predace.

Tato hypotéza byla testována na jihoamerickém ostrově Barro Colorado v Panamě, kde došlo během posledních několika desítek let k vymizení některých druhů nízko nad zemí hnízdících ptáků. Pomocí instalace umělých hnízd se zjišťovalo, zda hnízda druhů ptáků, které z ostrova zmizely, jsou navštěvována predátory častěji než hnízda druhů stále se na ostrově vyskytujících. Paradoxně se zjistilo, že je tomu právě naopak. Největší predací trpí hnízda těch ptáků, kteří na ostrově zůstali. Na pevnině, kde byla také instalována hnízda obou skupin druhů ptáků, se zjistilo totéž – hnízda ptáků zmizelých z ostrova trpěla predací mnohem méně. Klíč k vysvětlení tohoto paradoxu tkví zřejmě ve skutečnosti, že poměr mezi hnízdní predací na ostrově a na pevnině byl mnohem větší u druhů z ostrova zmizelých, tedy u těch, u nichž byla intenzita predace obecně nízká. Zdá se tedy, že o vymizení z ostrova nerozhodovala intenzita predace, ale schopnost této predaci čelit (například zmnožením počtu snůšek). Druhy, které byly na predaci „zvyklé“, tak byly schopny lépe čelit i zvýšené predaci na ostrově, zatímco druhy trpící predací méně nebyly schopné se vyrovnat ani s mírným zvýšením hnízdní predace.

Domnívám se, že tento příklad skýtá mnohem obecnější poučení pro hodnocení různých jevů v živé přírodě.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

David Storch

Prof. David Storch, Ph.D., vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Zabývá se makroekologií a evoluční ekologií, přednáší na Přírodovědecké fakultě UK a na Přírodovědecké fakultě JU. Je spoluorganizátorem proslulého semináře „Biologické čtvrtky ve Viničné“ a spoluautorem knih Úvod do současné ekologie, Biologie krajiny: biotopy České republiky a Jak se dělá evoluce. Je editorem časopisu Ecology Letters. Spolu s P. A. Marquetem a J. H. Brownem editoval knihu Scaling biodiversity pro Cambridge University Press. Působí v Centru pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR, jehož byl v letech 2008-2018 ředitelem. Je členem Učené společnosti České republiky.
Storch David

Doporučujeme

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Paradoxy infekce způsobené SARS-CoV-2

Jiří Beneš, Ladislav Machala  |  1. 6. 2020
Přestože řada otázek čeká na vysvětlení, vědci rychle skládají obraz infekce novým virem.
O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty

O líných algoritmech, logice a hledání cest pro roboty uzamčeno

Pavel Surynek  |  1. 6. 2020
Jak přimět desetiletí propracovávané všemožné triky pracovat na hledání optimální cesty pro mobilní roboty k dosažení cíle a chytře odřezávat...
Potíže s hrochy

Potíže s hrochy uzamčeno

Pavel Hošek  |  1. 6. 2020
Hroši, ač tvorové obojživelní, údajně neumějí plavat. Opravdu neumějí? A pokud ne, jak mohli v minulosti proniknout na rozmanité ostrovy, na nichž...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné