Ze starších ročníků Vesmírů

Srdnatí králíci.

Nejen zajíc dává mnohdy na jevo udatnosť, jaké bychom se do něho celkem ani nenadáli, nýbrž také strýc jeho, králík, ve zvláštních případech vzmužuje se ku podivu. Tak dočítáme se v časopise “Weidmann″, že tchoř, který se vplížil do klece páru králíků a jedno zvíře hleděl zardousiti, tak statečně od obou králíků byl napaden, že nebezpečnému lupiči kůže na břiše byla roztržena a že zůstal na místě mrtev. – O jiném případě vypravuje Karel R. Henniche v časopise “Zoologischer Garten″ (1895. čís. 1). V ohradě obehnané drátěnou mříží v zahradě jeho tchána umístěna byla samice králíka plemene velmi velikého. Mezi ní a v domě chovaným Foxterrierem vzniklo nepřátelství, poněvadž pes opět a opět se pokoušel bezbranného hlodavce skrze drátěnou síť napadnouti, králík bránil se tím, že pokaždé, když pes ke mříži se přiblížil, pln zuřivosti vyskočil na mříž a nepřítele předními běhy zapuditi hleděl. Když však jednoho dne psu se podařilo dostati se do ohrady, byl králíkem tak náhle a tak prudce napaden běhy a hlodáky, že uznal za dobré, pronikavě kňuče, utéci, a od té doby nenapadlo mu nikdy více, aby navštívil králíka.

Vesmír 1. října 1895, s. 283

Otisk prstů místo podpisu.

Při vyšetřovacích úřadech vymyslili si již různé ostrovtipné methody k zjištění zločinců a nověji dovršili své vynálezy i faktem, že všímají si brázd a malých rýh na prstech lidské ruky, které pro každého jsou charakteristické a neměnitelné. Však i Japonci, Číňané a Indové upotřebení tohoto znaku znají odedávna zvláště u lidí, kteří jsou neznalí písma. Při rozvodech v Japanu podal muž advokátem vyhotovené důvody a otiskl na ně, jako na důkaz svého potvrzení a souhlasu prsty. A v Číně užívali tohoto výmluvného podpisu již ve dvanáctém století při zločincích, jež jako nenapravitelní označováni v seznamech. Po uplynutí téměř sedmi století, přichází to i u nás k neklamnému právu.

Vesmír 15. října 1895, s. 12

O hojnosti dříví v minulých dobách

nejlepšího přesvědčení docházíme v Kašperských Horách v Pošumaví. Tomuto městu přísluší rozsáhlé lesy a taká hojnosť dříví byla do nedávna v této krajině, že ceny paliva ku podivu byly nízky. Tak ještě r. 1799. stál sáh polenového dříví v lese u Radošova 15 kr. – a r. 1830 – tedy ne více jak před šedesáti lety – byla cena pouze 45 kr. (bez dovozu). Od těch dob ovšem hospodářství s lesy kašperskými valně pokleslo neobezřelou správou – a teď se udaná výše čísla mnohokráte znásobila, ač přece chudina zdejší ještě pro potřebu svou nemůže ani vysbírati tu hojnosť oklestí a menších stromků pod tíhou spadlého na ně sněhu se kácejících a pařezů hojně tu zetlívajících.

Vesmír 15. října 1895, s. 11

O podivuhodném případě kannibalismu hadího

 vypravuje H. Tsangel v časopise “Nature″ ze dne 31. ledna 1895. Týž dlel na ostrově Kubě v lese, aby vyhledal železniční čáru, která měla jíti napříč ostrovem. Náhle pozoroval před sebou hada, který se namáhal, aby se dostal z cesty, což však bylo nemožno. Jeden z jeho lidí udeřil ho machetou (nožem na vymýťování křovin) do hřbetu a uťal mu hladce hlavu. Ke všeobecnému podivení vyklouzl z jícnu jeho jiný had téhož druhu, který hleděl utéci. Byl také zabit, a nyní se shledalo, že had prvý byl zdélí 190 cm, a že přece od onoho byl pohlcen, a to ocasem napřed.

Vesmír 1. října 1895, s. 283