K terminologii nejenom fyzikální

Každé slovo je bezpochyby hrön: zmizí, jakmile zanikne poslední z lidí, kteří ho znali. (Takto zmizel domovní práh v zemi Tlön z Borgesových Artefaktů poté, kdy zemřel žebrák, který k němu chodíval.)

Odborný termín je snad ještě choulostivější: nejenomže zmizí, přestane-li být znám, ale zemřel v podstatě už okamžikem, kdy přestal být používán běžně.

Shodneme-li se na tom, že i věda je částí kultury a terminologie součástí kultury jazyka, je na místě, když kulturní člověk, zabývající se např. fyzikou, vědomě spoluvytváří a užíváním udržuje řeč, kterou se dorozumívá.

Do terminologie se zajisté promítá rozpor mezi pestrostí života (člověka, jazyka, přírody, ...) a logikou (racionalizací práce, efektivitou, přehledností, jednoduchou sdělností, ...). Tento rozpor je věčný; za normálních okolností je funkční a vede k tvorbě či k výběru termínů a konstrukcí, majících ambice splnit obojí: vystihnout složitost života jednoduše a přitom správně, a nejraději jednoznačně.

Doba nedávno minulá ztížila i tak dost obtížnou komunikaci mezi odborníky navzájem i mezi odborníky a veřejností. Politika se projevila i ve fyzikální terminologii: menším dílem přímo (ideologickým tlakem u termínů odvozených od slova “hmota″), větším dílem nepřímo. Přetrvává podvědomý odpor ke všem příkazům shora a promítl se i do vášnivosti sporů o nové vydání Pravidel českého pravopisu. Důsledkem chybějící diskuse a ″hluchosti k bližnímu″ je na jedné straně laxnost k vlastnímu jazyku, na druhé straně přepjatý jazykový purizmus.

Každý pokus o ustálení terminologie narazí na následující neodstranitelné potíže:

1. Existují termíny nevhodné, ale natolik rozšířené, že jejich “náprava″ je předem odsouzena k neúspěchu: zářným příkladem je “teploměr″, měřící nikoli teplo, ale teplotu (tedy správně “teplotoměr″). Terminologie proto obecně nemůže být dokonalá, mohla by však být ještě horší (rozkolísanější, nevýstižnější, méně konzistentní, více zavádějící), než dosud je.
2. Existují české termíny nemající prosté ekvivalenty (např. v angličtině), ale i naopak. Je to dáno různými faktory:
   • jiný typ jazyka a tím a priori jiné jazykové možnosti: čeština má velké bohatství odvozovacích přípon, angličtina má konverzi slovních druhů, němčině vyhovují složená slova;
   • jiná tradice jazyka: oproti německé pečlivosti a důkladnosti (v níž se zhlížela a občas dosud zhlíží čeština) dává angličtina přednost stručnosti;
   • tradice jistého postupu ve výuce může vést k potřebě samostatně pojmenovat či odlišit pojmy v druhém jazyce neodlišované samostatnými termíny (gravitační síla × tíže, zahrnující i odstředivou sílu); podotkněme ihned v sebeobraně, že úkolem terminologů je konstatovat současný stav jazyka, nikoliv např. hodnotit styl výuky.
3. Obecně platných pravidel pro posouzení “správnosti″ termínu je málo a snad ke každému z nich lze najít výjimku; jde pak spíš o dobrou vůli posoudit, čím byla konkrétní výjimka dána a na kolik “řádných″ případů jedna taková výjimka připadá.

   Pokusme se přesto formulovat některé obecné tendence:

   • Kratší termín má větší šanci vžít se a být opravdu používán než delší (flip-flop × bistabilní klopný obvod).
   • Jednoslovný termín navíc umožňuje snadnější tvoření odvozenin: zkrat (zkratovat) × krátké spojení (?).
   • Je rozumné přihlédnout k možnosti tvořit odvozeniny, budou-li v praxi potřeba: segment (segmentovat, segmentační) × úsek (?).
   • U antonym je výhodou společný základ (vodič/nevodič oproti vodič/izolátor).
   • Je vítáno analogické tvoření termínů (kmitočet/vlnočet).
   • Analogie podpoří i tvary správně tvořené, ale málo obvyklé: “energiový″ jako “sériový″, je-li již obsazen tvar “energický″ (rázný) i ″energetický″ (od “energetika″).
   • Je vítána analogie či analogické tvoření v jiném jazyce (polovodič / Halbleiter / semiconductor).
   • Pozor na otrocké překlady tam, kde čeština skýtá větší volnost! Němčina užije Gesetz pro právnický zákon, Hauptsatz pro přírodní zákon. Čeština může užít “zákon″ pro obojí. Není tedy nutné užít překlad “1. hlavní věta termodynamická″ a je vysloveně nesprávné časté zkrácení “1. věta termodynamická″. Větu ve vědní disciplině dokazujeme. “Zákon″ či “princip″ je tu přesnější.
   • Nebývá úspěšné zavádět jako termín dlouhé sousloví (bistabilní klopný obvod), či fakticky popis nebo výklad daného pojmu (“dvojková číslice″ × bit). Není-li po ruce vhodné české slovo, třeba z jiné oblasti nebo obrazné, ale názorné (“hradlo″), je lépe převzít slovo cizí.
   • I při žádoucí přesnosti terminologie je rozumné ponechat některé záměrně volné, širší termíny (“elektřina″) tam, kde by přesnější označení nebylo funkční a odvádělo pozornost jinam.
   • Je rozumné připustit posuv hranice mezi spisovnými a původně slangovými termíny: “rentgenka″ podle “obrazovka″, “doutnavka″.
   • Český termín by samozřejmě měl být v souladu s českou gramatikou a s pravidly pro tvoření a odvozování slov. Zde však často bývají nelingvisté, vedeni chvályhodnou obezřetností v neznámém terénu, mnohem konzervativnější až “prudérnější″. Za chybu se např. už dlouho nepovažují puristy odsuzované konstrukce typu ″fotovodivost″ (hybridní slovo), “alfa-částice″, “ó-funkce″ (oproti částice alfa, funkce delta).

Termíny s českým základem a termíny převzaté z jiných jazyků:

Především je žádoucí dodržet v rámci článku styl a hloubku např. počešťování či fonetizování (např. -ise, -isace × -ize, -izace).

Pro česká slova mluví zejména:

• Mají známý tvar a výslovnost, zapadají do české jazykové soustavy gramaticky i hláskově (počítač × computer, komputer, kompjútr?).
• Fonetická transkripce vede k nejednoznačnostem (gap/gep) a k shlukům písmen v češtině neobvyklým (bajt, skvíz).
• “Ponechávají český text českým″ (vratný děj × reverzibilní proces), v řadě případů ovšem původem cizí základ již dávno není jako cizí pociťován (supravodič, mikroskop, bimetal).
• Netvoří pro laiky zbytečné bariéry.
• Jejich konotace pomáhá pochopení pojmu (kroucení × torze, částice × partikule).
• Příležitostně jde jen o módu (počítač × computer), popřípadě o prostou duševní lenost (síť × net) či žargon na nevhodném místě (stopa × špúr).

Pro cizí slova mluví zejména:

• Nemívají oproti českým slovům (nevhodnou) konotaci: odporník × rezistor. I cizí slovo může ovšem mít nevhodnou konotaci: diskrétní spektrum × diskrétní číšník, vnější fotoefekt × (líbivý) vnější efekt.
• Je ihned zřejmé, že jde o termín, nikoli o české slovo v jeho obecném či hovorovém smyslu (a × plus, bez × minus). Jsou však i opačné případy (kmitočet × frekvence; “kmitočet″ je jasný termín, zatímco “frekvence″ se užívá i v širším smyslu místo “četnost″: frekvence dopravy).
• Není nutno hledat (vhodný) překlad či ekvivalent pro nejnovější výrazy (“skanování″) a nehrozí, že by týž pojem byl pojmenováván různými překlady (jet × trysk, střik).
• Snadnější a správné pochopení cizí literatury, jde-li o slovo mezinárodně rozšířené. I zde jsou pochopitelně výjimky, anglické “to control″ znamená “řídit″, nikoli “kontrolovat″, takže “controller″ by jistě nebyl “kontrolorem″.

Závěrem k přejatým termínům: Bylo by ideální najít české termíny pro pojmy, které přejdou do obecného povědomí a užití i mimooborového (velký třesk) a přejmout nebo jen tvarově počeštit cizí termíny omezené na úzce odbornou oblast (spin, kvazar). Kdo ale dokáže předem poznat, co se rozšíří a jaký termín se vžije?