Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Sarajevo a vodíkový balon

(Vesmír 73, 312, 1994/6)
 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 4, 1995/1

Bohužel historie a zkušenost z posledních deseti patnácti let k prognózám čisté a jaderné energetiky nevede. Na “absolutně bezpečné″ reaktory veřejnost čeká již velmi dlouho, vlastně již od r. 1946. Projekty reaktorů se zvýšenou bezpečností jsou drahé, reaktory objemné a bezpečnostní systémy natolik složité, že ztrácejí přehlednost a nedají se plně testovat, tj. neví se, jak v některých situacích budou reagovat.

Zmíněná fuze vodíku-tritia je ve vývoji (a to velmi drahém vývoji) již nějakých 25 let a dosud se nepodařilo udržet proces v chodu déle než několik milisekund. K uskutečnění praktického reaktoru je třeba, podle oficiálních komentářů, ještě mnoha desítek let.

Podobně objev studené fuze našeho krajana Martina Fleischmanna, který před pár lety vzbudil senzaci, narazil na praktické a teoretické problémy a zmizel v zákulisí.

Rychlé množivé reaktory, jež se slibně vyvíjely ještě před několika lety, se zřejmě nebudou dále realizovat ani v Anglii, Německu či ve Francii, a to pro vysoké náklady a riziko spojené s jejich provozem.

Bude snad nedávno ohlášený projekt C. Rubbia z CERN štěpné jaderné reakce řízené neutrony z urychlovače něčím více než jen další iluzí? Po takové řadě nenaplněných slibů skepse zcela přirozeně narůstá.

K tomu, aby lidé mohli používat výlučně jen obnovitelné zdroje, bude třeba přizpůsobit rozvodnou síť a vytvořit síť skladů energie. Celý systém “výroby″ a distribuce energie bude méně centralizovaný, bude rozptýlený, tak jako tomu je v biologickém organizmu. Bude tím i méně zranitelný na katastrofické výpadky.

Nejsem zaujat proti nukleární energetice, naopak sleduji její nové proudy a tendence s velkým zájmem. Avšak nezanedbatelné riziko katastrofy a vědomé vytváření oblastí bez normálního života kolem odstavených reaktorů a zpracovatelských závodů, prozatímních, přechodných a trvalých skladišť radioaktivních odpadů, oblastí “Hic Sunt Leones″ moderního světa, pro mne nepatří mezi racionální přístupy k budoucnosti, a to nejen proto, že existuje dnes již dokázaná čistá alternativa.

K dopisu Ing. Miesslera:

S autorem lze v zásadě ve všem souhlasit. Pouze jeho naděje, že by lidé “používali výlučně jen obnovitelné zdroje″, bude podle dosavadních znalostí a zkušeností naplněna jen s mizivou pravděpodobností. Řeč čísel je neúprosná. Po téměř 20 letech zvýšené podpory obnovitelných zdrojů jejich podíl na výrobě elektřiny zůstává konstantní. Optimistické prognózy rozvoje využívání alternativních zdrojů energie se dosud (bohužel) ukazují být stejně nereálné jako vývoje jaderné fúze. Dokonce i v Dánsku, kde podmínky pro využití energie větru jsou jedny z nejvýhodnějších, byl podíl větrných elektráren na celkové výrobě energie v roce 1990 menší než 1 % (z celkového výkonu 8 712 MW připadlo na větrné elektrárny pouze 80 MW).

RNDr. Petr Horáček, Praha

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Technické vědy

O autorovi

Milan Miessler

 

Doporučujeme

Člověk páchne *alkoholem

Člověk páchne *alkoholem audio

Jaroslav Petr  |  5. 8. 2018
Že pach lidského těla „vyrábějí“ bakterie, se ví už relativně dlouho. Některé mechanismy tohoto procesu jsou ale dosud stále tajemstvím. Britští...
Do světa a zase zpět

Do světa a zase zpět

Eva Bobůrková  |  31. 7. 2018
Mladý lékař Karel Kieslich o sobě říká: „Splňuji archetyp českého Honzy“. Studuje totiž na University College v Londýně, chtěl by ve světě...
Zahalená Venuše

Zahalená Venuše uzamčeno

Jan Veselý  |  16. 7. 2018
Snímky pořízené ve viditelném a infračerveném oboru kamerou VIRTIS sondy Venus Express zachycují pozoruhodná oblaka v nejvyšších vrstvách...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné