Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Juka

 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 55, 1995/1

Juka druhu Yucca elata má mít jediného, věrného opylovače. Měl by jím být mol Tegeticula yuccasella. Samičky tohoto mola obletují v noci květy juky, které v té době nejvíce voní. Sbírají pyl z prašníků jednoho květu a navštěvují vaječné buňky květu druhého. Když zjistí, že nebyly dosud navštíveny nějakou jinou samičkou, nakladou do ní jedno vajíčko a přidají k němu hrst pylových zrn. Dobře vědí, že je to nutné, aby se mohl začít rozvíjet plod a vylíhnuté housenky měly z čeho žít. Starají se tak pečlivě o opylování juky, která jim za to poskytuje útulek a stravu. Byla by to opět jedna pěkná, dávno vzniklá “idylka″ vzájemné závislosti a užitečnosti.

Jenže housenky mola plod poškozují, takže nedozraje. (Vývoj housenek trvá několik let, čímž je zaručena budoucnost mola v případě, že by třeba juka v některých letech neměla květy.) Při určitém přemnožení mola a nenasytnosti housenek by se však mohla nakonec rostlina obávat o svou budoucnost. A tak se ukázalo, že si juka vyvinula protiopatření. Přišli na to či alespoň si to takto vykládají C. D. James a spol. z Univerzity Nového Mexika v Las Cruces (USA).

Juka uvedeného druhu kvete plně jen dva týdny. Když zmínění učenci sledovali její květy, s překvapením zjistili, že z 11 786 sledovaných květů dalo plody jen 699. Ostatní byly hluché bez ohledu na to, zda byly či nebyly napadeny housenkami! Kupodivu totiž jen květy opylené ve zjištěném krátkém období 5 dní z těch čtrnácti dají plody! Nic na tom nezmění ani ruční umělé opylení, ani vliv různých okolních podmínek, jako jsou teplota, počasí atd. S květy, které jsou hluché, zahynou i vylíhnuté housenky a tak si James a spol. myslí, že to vše je obranná strategie juky proti přemnožení jinak užitečných a tak potřebných molů.

Potud vědecké sdělení. Při čtení zprávy člověka hned napadne, jestli uvádění takovéhoto mola jako opylovače juky je vůbec na místě. Vždyť jeho housenky opylené květy vyžerou a nic z nich není. I proto se v této souvislosti zdá být méně správné následné připomenutí vzájemné závislosti mezi fíkovníkem a drobnými vosičkami, zjištěné již před lety. A nesrovnatelné s názorem Jamese a spol. by bylo např. skutečně idylické “prastaré soužití″ mezi motýlky chrostíkovníky a stromy rodu Zygognema (Vesmír 64, 483, 1985/9). Skutečnou roli v opylování u juky by prý mohly hrát drobné mušky stínomilky z rodu Pseudocalliope, jak na to bylo později upozorněno. (Oikos 69, 207, 1994, Nature 368, 588 a 604, 1994)

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*1931) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě se zabývá parazitologií.

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné