Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Islandský botanik Áskell Löve zemřel

(20. 10. 1916 – 29. 5. 1994)
 |  5. 1. 1995
 |  Vesmír 74, 46, 1995/1

“Cílem vědeckého pracovníka v diskusi s kolegy není přesvědčovat, nýbrž objasňovat a ujasňovat.″

Před více než 10 lety vyšel článek nazvaný “Island známý a méně známý″ (Vesmír 63, 153, 1984/5). V něm je Áskell (čti Ausketl) Löve, významný botanik, jmenován na dvou místech. Na prvním místě tam píši o překladatelce, která počátkem 60. let připravovala 2. české vydání Laxnessova románu Salka Valka a přinesla mi seznam islandských jmen rostlin z uvedeného románu se žádostí, abych k nim připsal odpovídající česká jména. Sáhl jsem tedy po určovací příručce Íslenzkar jurtir (Islandské rostliny, Á. Löve 1945), jež obsahuje islandská i latinská jména rostlin, a tak jsem mohl – dík Áskellovi (Islanďané se běžně oslovují křestním jménem) – přání překladatelky vyhovět. Na druhém místě jsem referoval o vydání knihy Flora of Iceland (Á. Löve, 1983), která botanikům a široké veřejnosti (včetně turistů) dává přímou možnost seznámit se v anglickém jazyku zhruba s 500 islandských cévnatých rostlin. Netušil jsem ovšem tehdy, že za 10 let po vyjití citovaného květnového čísla Vesmíru z r. 1984 Á. Löve zemře. Trpěl v posledních letech Parkinsonovou nemocí, zemřel ve městě San José v Kalifornii, byl zpopelněn, urna s jeho popelem převezena na Island a uložena v rodinném hrobě.

Áskell se narodil v Reykjavíku, studoval zprvu tam, ale univerzitu absolvoval v Lundu ve Švédsku a na ní se seznámil se svou budoucí ženou a spolupracovnicí Doris. Roku 1942 získal titul PhD. a o rok později DrSc. Po válce působil jako vědecký pracovník v genetice a ve šlechtění rostlin s chotí Doris na Islandské univerzitě v Reykjavíku; pak se účastnil konkurzů v cizině a stal se nejprve docentem, později profesorem botaniky, popř. biologie na univerzitách v Kanadě (Winnipeg, Montreal) a v USA (Boulder). Kromě toho působil v řadě institucí, byl konzultantem díla Flora Europaea, předsedou Mezinárodní organizace biosystematiků atd. – a ne na posledním místě čestným zahraničním členem Československé, nyní České botanické společnosti (dále zkratka ČBS).

Á. Löve měl velký zájem o práci našich botaniků a genetiků i o jejich Společnost. Dokumentuje to více faktů, z nichž pro doplnění citovaného článku z Vesmíru uvedu aspoň některé jako příklad. Tak již kniha, kterou napsali Á. Löve & D. Löve, Chromosome numbers of Central and Northwest European plant species (1961) obsahuje údaje o počtu chromozomů u rostlin i z našeho území a citace prací našich genetiků a systematiků (taxonomů). Recenzi o tomto atlasu napsal K. Hrubý v Preslii, časopisu ČBS (35: 86 – 87, 1963), z níž vyjímám: “...autoři spojují dlouholetou erudici taxonomickou s dokonalým ovládáním problematiky i metodiky cytologické. Dílo proto není pouhou kompilací, nýbrž samostatným dílem taxonomickým přinášejícím řadu originálních stanovisk i podnětů k diskusi...″ Dále se Á. Löve účastnil začátkem července 1962 Jubilejního sjezdu československých botaniků k 50. výročí založení ČBS, přednesl na něm v angličtině referát “Cytologie a vymezení rodů″ a absolvoval všechny exkurze. Téměř současně vyšla u nás i jeho studie The biosystematic species concept (Preslia 34: 127 – 139, 1962). V ní autor uvádí přínos biosystematiků, pokud jde o poznání cest vzniku a vývoje druhů, jakož i jiných taxonomických jednotek (taxonů) a podtrhuje, že společným jmenovatelem pro všechny dobré druhy živočichů a rostlin je jejich vzájemná reprodukční izolace. Áskell byl velmi pracovitý a produktivní autor. Jeho bibliografie čítá přes 750 titulů.

Nyní se zmíním o Áskellovi jako o organizátoru a člověku. Byl předsedou přípravného výboru sympozia North Atlantic biota and their history (biota jsou rostliny a živočichové). Sympozium se konalo na Islandské univerzitě v Reykjavíku brzy po skončení Jubilejního sjezdu ČBS. Účastnilo se ho poměrně hodně specialistů různého zaměření biologického i geologického, a to hlavně ze sev. Evropy, ale i z Ameriky. Tím byl zajištěn mnohostranný přístup při řešení základních problémů (např. přežívání biot při zalednění, jejich šíření na velké vzdálenosti, pevninské mosty...) a pochopitelně i živá diskuse k předneseným referátům. Z naší republiky pozval Áskell prof. E. Hadače a mě. Součástí sympozia byly i exkurze. Referáty vyšly v knižní podobě v jednom svazku, jehož redaktory byli Á. Löve & D. Löve (1963). Islandští geologové v knize přinášejí přímé důkazy o přežívání biot během zalednění na základě krátce před tím objevených paleontologických nálezů. U nás ji recenzoval M. Deyl (Preslia 36: 214 – 216, 1964) a hodnotil ji vysoce kladně. Sám bych zde rád ještě zdůraznil její závěr, v němž Á. Löve navrhuje podniknout další výzkumy, a to společné (tj. biologicko-geologické), s použitím nových metod, které blíže charakterizuje. Tento závěr, stejně jako Áskellovo jednání během sympozia, prozrazují, že to byl přírodovědec širokého rozhledu a dobrý člověk, plný nadšení, myšlenek, plánů a teorií, vždy ochotný podat pomocnou ruku komukoliv, kdo ji potřeboval. Byl mým dobrým přítelem téměř 50 let a dnes s vděčností vzpomínám, že jsem u něho a u Doris našel vždy nejen dveře, ale i srdce otevřené. Podávám mu symbolicky pravou ruku a děkuji islandsky: “Tak!″

Citát

Alan C. Burton

Předpojatost, předem přijaté myšlenky a myšlenkové systémy, nadšení pro vlastní názor – to jsou pracovní vlastnosti úspěšného vědce. Když však dojde k rozporu mezi získanými údaji a milovanou teorií či předpokladem, musí vědec bez výjimky dát přednost pravdě před láskou, vždycky se musí zachovat jako hrdina románu z viktoriánského období.
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie

O autorovi

Zdeněk Černohorský

Prof. RNDr. Zdeněk Černohorský, DrSc., (*27.12.1910–†5.9.2001) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, kde potom přednášel. Zabýval se mj. lichenologií. Zemřel 5. 9. 2001.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné