Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Červenec ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 9. 1994
 |  Vesmír 73, 530, 1994/9

Před bombardováním Jupitera

Astronomové nás postupně připravili na to, že ze Země žádné efektní divadlo při dopadu dvacítky kusů rozpadlé komety Shoemaker – Levy 9 na Jupiter nespatříme. Velké a střední teleskopy odhalí leda tak chvilkové zjasnění Jupiterových měsíčků.

Těsně před touto neobvyklou událostí však začali dva astronomové přesvědčovat širší veřejnost, že dopad trosek komety na Jupiter bude možné pozorovat i malými teleskopy, a to ve změně zabarvení oblačnosti této planety.

Max Wallis a známý Chandra Wickramasinghe z Waleské univerzity v Cardiffu jsou přesvědčeni, že jednotlivé kusy komety mohou obsahovat obrovská kvanta velmi jemného prachu, který potom způsobí výrazné zčervenání Jupiterových oblaků.

Prachové částice v kometách mají podle těchto badatelů průměr menší než mikrometr. Když je ozáří sluneční světlo, ovlivní zabarvení atmosféry do červena. Takže velikost efektu bude záviset na rozměru kometárních částic – když budou menší než 0,15 mikrometru, zčervenání bude velmi výrazné, zatímco při rozměrech větších než 0,5 mikrometru by efekt byl podstatně méně zjevný.

K vyvolání pozorovatelného efektu by mělo stačit, aby tímto prachem byla tvořeno 1 % celkové hmoty komety. Kdyby však obsahovala pouze třetinu procenta takto jemného prachu, neuvidíme nic, ačkoli ho do Jupitera bude při dopadu postupně „napumpováno“ 300 milionů tun.

Podle Wickramasingha důkaz o přítomnosti tak drobounkého prachu dodala už sonda Giotto při výzkumu Halleyovy komety r. 1986. Bohužel detektory stanice byly „naladěny“ na částice větších rozměrů, protože astronomie o této možnosti neuvažovala.

Wickramasinghe připomíná, že komety jsou tělesa, která nás dokáží stále něčím novým překvapovat. Např. už před průzkumem Halleyovy komety se sice tvrdívalo, že jádra komet jsou vlastně zašpiněné sněhové koule, ale že by byla přímo černá jako uhlí, jak to prokázala Giotto, to si nikdo nedovedl představit.

Vesmírné zdi

Už před časem jsme se zmiňovali o nečekaném objevu tzv. vesmírných zdí, nepředstavitelně dlouhých útvarů složených z galaxií. „Zdem“ byla věnována značná pozornost a letos se objevily nové práce, které jejich existenci potvrzují. Studiem rozložení 3 522 jasných galaxií se na jižní polokouli určila tzv. jižní zeď o délce 150 milionů světelných let. Obdobně velký útvar byl potvrzen na severní polokouli.

Nynější kosmologické modely však selhávají při pokusu objasnit, proč takové grandiózní struktury mohou existovat. Kdyby byla nalezena „zeď“ jen jedna, bylo by to možno považovat za náhodu, v případě výskytu dvou už těžko. Hlavní potíž je v tom, že takovýto útvar by měl ke svému zformování potřebovat více času, než nám dosavadní představy o stáří vesmíru – 10 miliard let – poskytují...

66 družic nového spojovacího systému

Roku 1998 by měl být dotvořen nový telekomunikační světový systém umožňující radikálně zdokonalené spojení mezi dvěma „pohyblivými objekty“ – chodci, automobily, letadly, vlaky, říčními i zaoceánskými loďmi. Mělo by to fungovat tak, že třeba abonent na výletě s kapesním přístrojem v horách Walesu bude moci přímo zavolat své známé, která bude plachtit u pobřeží Singapuru... Hovor by šel z přenosného telefonu na jednu z 66 umělých družic Země umístěných na šesti polárních drahách ve výšce 700 km nad Zemí. Družice by si volání předávaly mezi sebou až na tu, která má možnost přímého spojení s volaným. Hovor se ozve v jeho telefonu v bytě, v práci, popřípadě na přenosném aparátu.

Síť bude umožňovat nejen telefonní spojení, ale i faxovat, zprostředkovávat bankovní operace, hromadné dálkové konference. První družice by měly být umístěny na oběžné dráhy za dva roky, celá výstavba potrvá 4 roky. Své finanční zdroje i technické schopnosti spojují podniky jako Motorola, Lockheed, Siemens, McDonel-Douglas a Chruničevovo Ruské státní kosmické vědeckovýrobní centrum. Rusové chtějí získat 5 % akcií. Podíleli by se na vypuštění 21 umělých družic pomocí tří startů nosné rakety Proton.

Počítá se, že r. 2000 bude 6 milionů abonentů po celém světě. Začínalo by se se státními institucemi, velkými obchodními společnostmi, zařízeními první lékařské pomoci, havarijními službami, policií a zájemci z izolovaných oblastí.

Technika pro nukleární zbraně vývoji léků?

V USA se vytrvale snaží o konverzi výsledků výzkumu a vývoje, které se realizovaly v údobí studené války ve skutečně grandiózních rozměrech, do mírových sfér. Laboratoře, které se věnovaly zdokonalování jaderných zbraní, se snaží najít novou práci a tak se pokoušejí využít své superpočítače i v tak mírumilovné činnosti, jakou je výzkum a ověřování nových léků.

Prezident podniku BioNumerik Pharmaceuticals v texaském San Antoniu Fred Hausheer takto ověřuje léky předtím, než se dostanou k lidským dobrovolníkům. Užitím náročné výpočetní techniky by bylo možno snížit výdaje při oprávněně opatrném ověřování účinnosti a bezpečnosti léků, jak požaduje stát, z 350 milionů dolarů na pouhých 150 milionů. Potřebná doba na ověření léčiva by se mohla zkrátit z dnešních průměrných 12 let na polovici, možná i méně než na 6 let.

Proč se však supervýkonné počítače dosud ve farmaceutickém výzkumu nepoužívaly? Protože k tomu nebyl vyvíjen potřebný software, konstatuje dr. Hausheer. A tak byl nyní podepsán mezi společností BioNumerick a Livermorskou laboratoří kontrakt v hodnotě 6 milionů dolarů, na jehož podkladě bude po tři léta upravován nový počítačový jazyk pro výzkum interakcí léků, nemocí a buněk, např. modelování vlivu léčiv při omezování rakovinných procesů. První rychleji ověřené léky poputují z firmy BioNumerik do onkologického centra Johns Hopkinse v Baltimoru.

Jiný příklad konverze špičkové vojenské techniky představuje využití armádního laserového systému, vyvíjeného pro bojové helikoptéry, v zemedělství – konkrétně na pomerančovníkových plantážích.

Laser upozorňoval piloty na nebezpečné přiblížení listů rotoru ke stromům nebo drátům. Orlandská firma Schwartz-Optics, která systém vyvíjela, nabídla svou techniku jinému kalifornskému podnikateli, a to v zemědělství. Systém umístěný na traktoru pro postřik ovoce přijde na 10 000 dolarů. Objem aplikovaných chemikálií se však přitom sníží o 40 %. Farmáři výrazně uspoří a životní prostředí se méně zamořuje pesticidy.

Evropské shromáždění vědy a techniky zahajuje

Letos v létě by mělo být ustaveno Evropské shromáždění vědy a techniky, sbor stovky předních vědců našeho kontinentu. Jeho posláním je stanovovat a realizovat evropskou politiku ve vědě a technickém rozvoji. Vytváří se iniciativou Antonia Rubertiho a zhmotňuje ideu, kterou vyslovil prezident Evropské komise Jacques Delors v Bílé knize „Růst, soutěživost, zaměstnanost“. V této knize se zdůrazňuje životní role vědy, výzkumu a technologií pro ekonomický růst i vytváření nových pracovních příležitostí při uplatňování evropské koordinace.

Evropské shromáždění vědy a techniky bude poradcem Evropské komise a pokusí se zajišťovat úzký, přímý a stálý kontakt mezi Komisí, vědeckou komunitou a světem evropského průmyslu.

Členy shromáždění se především stanou vědci, kteří dnes tvoří třicetičlenný Výbor pro rozvoj věd a technologií Evropské komise; tento výbor tím přestane existovat. Asi dvanáct vědců bude vybráno ze seznamu, jenž poskytne Evropská nadace pro vědu. Další členy určí různé evropské instituce, např. Federace národních akademií věd, Academiaea Europea, CERN. Určitý počet křesel je rezervován pro představitele světa průmyslu a nezapomíná se ani na humanitní vědy. Mandát člena trvá tři roky.

Shromáždění bude vyslovovat svůj názor na evropské programy rozvoje vědy a techniky, hodnotit metodiku návrhů jednotlivých programů a vyjadřovat se k politickým otázkám rozvoje evropské pospolitosti.

Vzniká ruská Rand Corporation

Rozhodnutím prezidenta B. Jelcina byl před dvěma roky vytvořen Ruský ústav strategických výzkumů (RICI). Jeho posláním je rozpracovávat problémy národní bezpečnosti, která se chápe velice zeširoka – od ekologie po vojenskopolitické otázky. Ústav pracuje jak pro výkonnou, tak pro zákonodárnou ruskou moc. Zastává i funkci analytického centra Ministerstva zahraničních věcí.

Ředitelem byl začátkem roku jmenován Jevgenij Kožokin, typický ruský manažer nastupující generace. Je ročník 1954, na Moskevské státní univerzitě studoval dějiny západní Evropy a USA. Kandidátskou práci vypracoval na téma z francouzských dějin 19. století. Pracoval ve vědeckých ústavech a od r. 1990 se věnuje politice jako poslanec Ruské federace. Roku 1991 vedl skupinu pozorovatelů v Náhorním Karabachu. R. 1993 se stal zástupcem předsedy Státního výboru Ruské federace pro problémy federace a národností. Samozřejmě sportuje – běhá dlouhé trati, zápasí a věnuje se alpinizmu.

Ruský ústav strategických výzkumů může pracovat i pro soukromé organizace, ale v tomto případě prý pečlivě prověřuje své zákazníky, aby se nezdiskreditoval spoluprací dejme tomu s různými mafiemi.

Prioritu mají problémy jednotlivých republik Společenství, následují ekonomika, vojenskotechnické otázky a vnitřní ekonomika. Celkově se ovšem toto pracoviště soustředí na mezinárodní tematiku. Podobá se Francouzskému ústavu mezinárodních výzkumů, Londýnskému ústavu strategického výzkumu a americké Rand Corporation. Ústav má prozatím 70 specialistů a hledá především mladé experty. Platy jsou tu o řád vyšší než např. v Ruské akademii věd, kvalifikovaný vědec dostává nyní (konkrétně 2. června) 500 000 rublů, což odpovídá momentálně 15 000 dolarů.

V interview v ruských novinách Kožokin hodnotí situaci Ruska a formuluje stanoviska, ze kterých vychází úsilí jeho pracoviště: Komunistický systém jsme vytvořili my sami a po dlouhou dobu vyhovoval většině našich lidí. V zahraniční politice bylo mnoho absurdního, ale mnohé odpovídalo národním zájmům Ruska. Studenou válku jsme prohráli a plně jsme za tuto porážku zaplatili. Vznikla pro nás zcela nová situace, kdy je nutno zbavovat se iluzí, střízlivě oceňovat Západ a chápat své možnosti. Nevyhneme se rozporům se Západem, musíme se mu stát dobrým partnerem i soupeřem. V Rusku se zvedá vlna antiamerikanizmu a snaha přidat se k západní Evropě proti USA. Trojúhelníku USA – Evropské společenství – Rusko však uniknout nemůžeme. Nedůvěra vztahů NATO a Ruska je přirozená... Rozšiřování NATO neposlouží v blízké budoucnosti zájmům národů západní Evropy ani Euroasie. Ve státech střední a východní Evropy existují politické síly, které chtějí rozehrát protiruskou hru, a to proto, že se stáváme jejich konkurenty při získávání hospodářské a technické pomoci, při pronikání na mezinárodní trhy. A výrobky, jež se na základě našich licencí v bývalých socialistických státech vyrábějí, v závodech, které byly postaveny za ruské hospodářské a technické pomoci, vytěsňují ruské výrobce... Cítíme se slabší, než skutečně jsme. Naši partneři však vědí, že za vnějšího nebezpečí dokážeme své síly nepředstavitelně zmobilizovat.

J. Kožokin svou úvahu uzavírá: Západ se nás nechystá vojenskostrategicky ohrozit. Nebezpečí pro nás se skrývá v ekonomice, v ekologii, nikoli v aktivitě NATO. Tolik tedy názory šéfa mozkového trustu, který může velice výrazně ovlivnit státní usilování Ruské federace.

Soukromé firmy ve Spojeném království štědřejší k výzkumu?

Loni byl zaznamenán vzrůst dotací, které britské společnosti věnují na výzkum a vývoj, a to až o 9 %. Ve světě představuje u 200 velkých společností ve stejném roce toto zvýšení v průměru 2 %. V Británii se tak dostalo do laboratoří ze soukromých zdrojů 7,1 miliardy liber.

Připomeňme však to, o čem jsme se v tomto přehledu už zmiňovali: akcionáři britských firem uvažují ve srovnání dejme tomu s německými daleko méně perspektivně a požadují své dividendy co nejvyšší a hned... Nechtějí je snižovat na úkor budoucích slibovaných zisků získaných ve větší míře pomocí výzkumu. Takže ono srovnání 9 a 2 % ve skutečnosti nijak nešokuje a není důkazem o mimořádné štědrosti Britů k vědě.

Dozvuky kauzy Mirzajanov

Referovali jsme o případu ruského vědce Vilje Mirzajanova, který byl uvězněn za otištění článku v deníku Moskovskije novosti, kde měl prozradit státní tajemství, že Rusko dál vyvíjí nervový plyn jako chemickou zbraň. Po složitých peripetiích byl osvobozen a zbaven obžaloby.

V. Mirzajanov nyní požádal soudně o náhradu škody, která mu vznikla morální újmou. Původně uvažoval o částce 40 milionů rublů. Komu by se zdálo, že si své nedlouhé věznění cení příliš vysoko, musí si připomenout dnešní inflaci v Rusku. A Mirzajanov byl z práce – ještě před soudem – jednoduše vyhozen, takže plat nepobíral.

V červnu soud v Moskvě vynesl rozsudek, že ruské instituce jsou povinny uhradit Mirzajanovi částku 30 milionů rublů. 20 milionů rublů má zaplatit prokurátor, který jej protiprávně vzal do vazby, a zbytek pracoviště, které vědce nezákonně vyhodilo z práce.

Situaci dnešního Ruska ilustruje skutečnost, že Mirzajanov – ač i soudním vyjádřením nevinen – se nemůže dostat do Německa na dva vědecké kongresy, na které je zván. Jeho pas je dosud – soud nesoud, obžaloba neobžaloba – zabaven...

Chci být psychologem!

V Británii se snaží ujasnit si, proč psychologie tak láká mladé lidi ke studiu. Nerovnoměrnost zájmu v této zemi je pro nás až překvapující. Letos se hlásilo ke studiu fyziky 22 273 mladých zájemců, ke studiu chemie 30 195, na všechny obory biologie 42 571 a na jedinou disciplínu – psychologii 81 059 zájemců!

V čem je tajemství tak mimořádné přitažlivosti této vědy? Je reakcí mládeže na zjednodušující pohledy na svět? Prozrazuje zaměření na jednotlivé obory psychologie, které se soustřeďuje na pedagogickou, klinickou a pracovní psychologii?

Psychologie zachraňuje dětské životy...

Od vzniku první psychologické laboratoře uběhlo už 115 let, nicméně tato věda si nemůže stěžovat nejen na nedostatek zájmu, ale ani na nedostatek problematiky k řešení. Výzkum na Univerzitě v Aberdeenu se zabýval otázkou, proč je na britských vozovkách poraněno a usmrceno tolik dětí. Každý den tu dochází k 50 střetům dětí s auty.

Dříve se úrazy dětí připisovaly dětské nezkušenosti a bezstarostnosti. Dong Stewart tvrdí, že polovina z pouličních neštěstí je zaviněna optickou iluzí, se kterou by řidič – kdyby si ji uvědomil – mohl při jízdě počítat.

Aberdeenští psychologové proto uspořádali experimenty, při kterých řidiči-dobrovolníci měli reagovat na chodce, a to na dva typy – vysokého 180 cm, tedy dospělého, a vysokého 100 cm – děcko. Úkol zněl: zastavte v bezpečné vzdálenosti od chodce. Pokusné osoby nejvíc reagovaly chybně právě u malých dětí – brzdily později, než měly.

Dr. Stewart hledá příčinu vysokého ohrožení mládeže na silnicích a ulicích v tom, že se v Británii používá mnohem méně než na kontinentu namalovaných „zeber“. Značení na vozovce mají umožňovat řidičovým očím správněji odhadnout velikost dítěte a tím lépe určit potřebnou dobu nutnou k bezpečnému zastavení.

Ötztalský člověk plnokrevným Evropanem

Dávný pastavec nebo lovec, který zmrzl v Ötztalských Alpách před více než pěti tisíciletími, vydal další překvapivou výpověď. Dva týmy z Ústavu molekulárního lékařství v Oxfordu a skupina z Mnichova se shodly při výzkumech DNA ötztalského člověka.

O jeho skutečném stáří už nikdo nepochybuje, i když se na Západě vynořila další fáma o jeho podvrženém původu. U nás před časem proběhla v novinách informace, že ho nějaká paní považuje za svého otce, který se ztratil v Alpách. Fáma, že vědci na ledovec podstrčili mumii Indiána z Peru, se k nám nestačila přenést.

Rozbor deoxyribonukleové kyseliny v mitochondriích a její srovnávání s DNA současných lidí z Evropy odhalil, že Ötzi je příbuzný především s 88 nynějšími obyvateli Alp, včetně 16, kteří pocházejí z oblasti, kde Ötzi zemřel. Uspořádání jednotlivých bází v DNA v tomto případě nesouhlasilo u 352 bází pouze v 3,38 případu. Jeden alpský obyvatel měl dokonce DNA úplně stejnou jako Ötzi.

Další blízké příbuzné nalezli molekulární biologové v severní Evropě. 255 zkoumaných našich současníků se lišilo jen v 3,73 báze. Devět z nich, včetně sedmi Němců, se svou DNA opět naprosto podobalo Ötzimu.

Vzdálenější příbuzenství bylo nalezeno u 118 obyvatel Středomoří – prokázala se odlišnost 5,35 báze, i když u tří z nich se také objevila úplná totožnost.

Porovnání se 120 Afričany z oblasti Sahary vypovědělo o rozdílnosti 7,45 báze, Ötzi tedy určitě nebyl černošského původu. To k dnešním Američanům měl blíž – jejich DNA se liší 6,64 báze.

Transgenový tabák nastupuje do Evropy

První plodinou s pozměněnou genovou výbavou, která po svém zpracování pronikne na evropský trh, se stane tabák. Tato rostlina byla vylepšena genem, který způsobuje, že je odolná vůči herbicidům. Odpovědný orgán Evropské unie dal k jejímu pěstování souhlas, čímž se nejen uvolnil prodej cigaret z tabáku s jinou genovou výbavou, ale otevřela se zároveň i stavidla protestům zelených. Argumentují především tím, že to povede k nadměrnému využívání herbicidů na polích v Evropě.

O co konkrétně jde? Francouzská státní společnost SEITA, která vyrábí známé cigarety gauloisky, bude záhy dodávat na trh výrobky z tabáku, do něhož byl vsazen gen odolnosti vůči herbicidu bromoxynilu.

Tento přípravek vyrábí jiná francouzská firma, o které jsme se minule zmiňovali, Rhone-Poulenc. Ta se finančně podílela na výzkumu, což je pochopitelné, protože se zvýší prodej jejich herbicidu.

Jedenáct západních států dalo souhlas k tomu, aby se u nich tento tabák mohl pěstovat. Dánsko nikoli, protože to nepovažuje za nutné – v jeho klimatických podmínkách se tato plodina nedá sklízet.

Opět další, i když nepřesvědčivý důkaz globálního oteplování

Jeden britský meteorolog, který pracoval na Faradayově základně v Antarktidě, publikoval data o zvyšování průměrné teploty v této oblasti jižního pólu v průběhu uplynulých čtyř desetiletí.

Ze studie vyplývá, že od r. 1951 zde stoupla teplota o více než 4 0C, což by mělo vypovídat dokonce o překotném současném oteplování naší planety.

V dekádě 1951 – 1960 představovala průměrná teplota antarktické zimy na základně během července –12,86 °C. V dekádě 1981 – 1990 to bylo jen –7,5 °C.

Šéf meteorologie Britské antarktické služby však varuje před tím, aby dosah údajů byl zveličován. Faradayova základna je prý totiž v oblasti, kde teploty kolísají výrazně víc než v jiných končinách Antarktidy. Všude jinde na tomto světadílu jsou dlouhodobé proměny klimatu daleko méně výrazné. Proto by bylo předčasné tuto studii použít jako spolehlivý důkaz výrazného globálního oteplování.

Komsomolec stále nejasnou hrozbou

Začátkem července měla dorazit k místu havárie sovětské atomové ponorky Komsomolec už pátá vědecká výprava. Místo, kde na dně Norského moře (73° 47 s. š., 13° 16 v.d.) leží tato časovaná radioaktivní mina, vzbuzuje – přes rozmanitá tvrzení o malé škodlivosti havarovaných trosek – nemalé obavy severských států. Vždyť případné větší uvolňování především plutonia by mohlo ohrozit rozsáhlá a dosud poměrně bohatá loviště ryb.

K místu jede výzkumná loď Mstislav Keldyš, která na svou palubu opět vzala zahraniční odborníky. Má sem dorazit i další loď ruského vojenského námořnictva z Murmansku, která přiváží vojenské experty i novináře.

Cílem je uzavřít přední část atomové ponorky s dvěma atomovými torpédy, celkem s 6,5 kg plutonia. Druhým úkolem je zjistit aktuální stav trosek ponorky a vyzvednout záchrannou kabinu, která dosud vězní těla některých členů posádky a jíž se nepodařilo vyplout na hladinu. Leží na dně ve vzdálenosti 6 km od ponorky.

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné