Stanislav Beneš: Obsahy a bilance prvků ve sférách životního prostředí

Půda tvoří největší nerostné bohatství našeho státu. Posledních 40 let byla vystavena radikálním změnám, jako je zvýšená eroze, zhutňování, okyselování, kontaminace stopovými prvky, vymývání živin a snižování obsahu organické hmoty. Půda má schopnost tlumit nepříznivé vlivy průmyslu a dopravy. Zachycuje a pufruje antropogenní kontaminaci, tím v sobě koncentruje stopové prvky, které mohou přecházet do potravin. V posledních dvaceti letech byly provedeny tisíce, možná desetitisíce analýz hlavních i stopových prvků našich půd. Většina výsledků nebyla nikdy publikována a z těch publikovaných je opět většina uvedena v různých, často nestandardních periodikách.

S. Beneš v dvousvazkové monografii shrnul tisíce analytických dat týkajících se chemického složení hornin z hlediska půdotvorných substrátů, distribuci vázaných i uvolnitelných stopových prvků a bilanci vstupů a výstupů prvků ze substrátu, půd a plodin. Výsledkem je neobyčejně cenná příručka, která formou tabulek s minimálním doprovodným textem podává obrovské množství informací o stopových prvcích v jedné z nejdůležitějších částí životního prostředí – v půdách. Asi 200 stran celostránkových tabulek o velikosti A4 popisuje tak široké množství geochemických vztahů, že se vymyká možnostem této recenze.

Přestože se autor netají tím, že některé tabulky mají jen informační charakter a zasloužily by si další zpřesnění, je zřejmé, že tato monografie představuje základní dílo svého oboru, jež bude dlouhou dobu sloužit všem, kteří se zajímají o kontaminaci i přirozená pozadí našich půd. Je tu však jedna potíž – publikace vyšla jako interní tisk Ministerstva zemědělství ČR a nedá se koupit, natož distribuovat k ostatním zájemcům. Dlouhodobě jde o neudržitelnou situaci, kterou by měly projednat grantové agentury a tiskové odbory jednotlivých ministerstev. Řada zajímavých publikací totiž vychází s nějakým druhem finanční podpory např. grantových agentur, a tudíž není prodejná. Informace tak přestává plnit svoji funkci, protože se v mnoha případech k uživateli vůbec nedostane a případní zájemci se často o existenci publikace ani nedovědí.

Z vědeckého hlediska má monografie jeden problém – autor přejímá data laboratoří, za jejichž přesnost pochopitelně nemůže ručit. P. Skřivan ve svých pracích z geochemie a životního prostředí ukazuje, že čím úzkostlivěji a pečlivěji zacházíme se vzorky a analytickými procedurami, tím jsou obsahy např. těžkých prvků ve vzorcích nižší. Je to tím, že dnešní analytické metody jsou tak přesné a životní prostředí tak kontaminované, že je např. nutné balit láhve na vzorky, protože při volném uložení v automobilu stačí jeden průjezd Prahou, aby aerosol, který ulpí na povrchu lahví, závažně zkreslil analytické výsledky. Z tohoto důvodu se často setkáváme s nadhodnocenými obsahy například u atmosférických depozicí, kde by atmosféra měla být hlavním kontaminantem např. u kadmia. Přesnost analytických dat pak pochopitelně ovlivňuje výpočty bilancí jednotlivých prvků.

Postoj autora je v této záležitosti jednoznačný a záslužný: „Ano, některá data jsou informační a potřebují další zpřesnění. Nejprve je však nutné shrnout a uspořádat dosavadní chaos.“ A to se zdařilo.