Kosmetická psychofarmakologie

Američané mají novou módu: 5 milionů jich užívá a ročně utratí miliardu dolarů za nový psychofarmakologický přípravek, fluoxetin. Vyšla o něm dokonce kniha: Psychiatr Peter Kramer v “Listening to Prozac“ (Prozac je obchodní jméno fluoxetinu) zdůvodňuje úspěšnost fluoxetinu pro zlepšování lidské nálady. Sám výrobce je zdrženlivější, ale Kramerova kniha se stala bestsellerem. Připisuje fluoxetinu „transformační schopnosti“, tvrdí, že „mění osobnost“ a že člověku v rozladění „pomáhá pochopit sebe sama“. Fluoxetin je ovšem účinným lékem na deprese – tedy v rukou psychiatra. Také o jeho mechanizmu účinku se dosti ví – souvisí to se serotoninovými receptory. Kdysi byl u nás oblíbeným vylepšovačem nálady Meprobamát, pak jsme záviděli Američanům zklidňovadla Valium a Librium, dokonce máme i náš Diazepam a Rohypnol – i když je pojišťovna nehradí – nakonec se ale ukázalo, že jsou návykové a jejich užívání déle než 5 dní nesvědčí o dobré lékařské praxi. Stejně je tomu s fluoxetinem. Jsou zprávy o tom, že navozuje sebevražedné myšlenky. Lancet (343: 865, 1994) srovnává fluoxetin s úvahami Aldouse Huxleye o potřebě drogou zlepšovat lidské pocity a nálady. Čtenář si třeba vzpomene na „somu“ z “Konce civilizace“ (Brave new world), ta udržovala pokojnými občany, kterým byla „přidělena“ nižší společenská kasta. A tak nepochybně móda fluoxetinu pomine, doufejme že bez velkých škod na zdraví. Lancet uzavírá: „A tak místo toho, abychom si uvědomili, že jsou situace opravňující pocity viny, výčitek svědomí, hanby, úzkosti nebo bezpráví, budeme tyto pocity jako nepříjemné příznaky léčit drogou?“ Máme si psychofarmaky navozovat necitlivost na konflikty místo toho, abychom jim čelili a spíše se pokusili pochopit, co je špatné v našem způsobu života? Určitě ne: patrně se brzy přijde na to, že fluoxetin jako droga je návykový a škodí.