Supravodiče pro domácí ledničky?

Objev supravodivosti v systému La-Ba-Cu-O r. 1986 vedl přes fázi YBa₂Cu₃0₇ s kritickou teplotou 92 K, překračující významnou hranici bodu varu kapalného dusíku a dále k vrstevnatým kuprátům Bi-Sr-Ca-Cu-O a Tl-Ba-Ca-Cu-O, kde u thaliové řady bylo pro fázi Tl₂Ba₂Ca₂Cu₃O₁₀ dosaženo r. 1988 rekordní teploty přechodu do supravodivého stavu 125 K. Optimizmus některých vědních prognostiků, předpovídajících další prudký vývoj, se však nevyplnil. Rekord vydržel plných 5 let, než se ho podařilo překonat kuprátem na bázi rtuti. Analogicky se strukturně blízkými bizmutovými a thaliovými supravodiči lze v homologické řadě HgBa₂Ca_n-1Cu_nO_2n+2 nalézt souvislost mezi počtem vrstev CuO₂ obecně odpovědných za supravodivé chování a kritickou teplotou, dosahující pro n = 3 maxima 133,5 K. O tom, že dosažení pokojové teploty není pouhou utopií, jak se před nedávnem zdálo, svědčí nezávislé výsledky dvou francouzských skupin, uveřejněné na přelomu roku.

Ve Středisku studií za velmi nízkých teplot v Grenoblu (J. L. Tholence et al, Physics Letters A, 184, 1994) byl u některých vzorků rtuťnatých kuprátů (n = 3 a 4) pozorován plný nebo částečný přechod do supravodivého stavu při 235 až 270 K. Podíl odpovídající supravodivé fáze určený z měření magnetické susceptibility byl ovšem extrémně nízký, přibližně 10^-4 objemu vzorku. Možným vysvětlením se zdá být přítomnost vyšších členů homologické řady (n>3) se „správnou sekvencí“ vrstev CuO₂. S ohledem na použitou metodu přípravy slinováním při teplotě 850 °C je vznik vhodného uspořádání nutno považovat spíše za dílo náhody.

Tyto potíže, vzhledem k jejich struktuře typické i pro bizmutové a thaliové fáze, se již po několik let pokouší překonat využitím tenkovrstvých technologií řada týmů. Podařilo se to patrně skupině z École Superiéure pro průmyslovou fyziku a chemii v Paříži (M. Lagues et al., Science 262, 1850, 1993). Depozicí po jednotlivých atomových rovinách připravili na substrátu SrTiO₃ film fáze Bi-Sr-Ca-Cu-O o tloušťce 30 nm, obsahující v každém strukturním bloku 8 vrstev CuO₂ s přechodem do supravodivého stavu při 250 K. Výsledky povzbudivé, nicméně vyžadující dalšího potvrzení a opatrný přístup naznačovaný ostatně samotnými autory.