Elektrochemik alchymistou

Před pěti lety vyvolal jak ve vědeckých kruzích, tak ve sdělovacích prostředcích velký rozruch předpokládaný objev jaderné fúze za studena, totiž při elektrolýze elektrolytu s těžkou vodou jako rozpouštědlem a paladiovou katodou (viz např. Vesmír 68, 506, 1989/9). Autory byli vynikající elektrochemik českého  původu Martin Fleischmann, profesor Southamptonské univerzity, a jeho americký spolupracovník Stanley Pons. Proces byl podle autorů spojen s velkým vývinem tepla, odpovídajícím jaderné reakci, a uvolňováním neutronů a záření gama. Experimenty Fleischmanna a Ponse byly opakovány s různým výsledkem podle experimentálních podmínek na řadě pracovišť. Řada kontroverzních výsledků byla předložena na zasedání Mezinárodní elektrochemické společnosti v Kjótu na podzim téhož roku. Pro mne však byly zcela přesvědčující dva výsledky, o nichž se referovalo na této konferenci.

R. Armstrong přesně změřil uvolněné teplo (Armstrong je bývalý Fleischmannův spolupracovník na Newcastleské univerzitě; r. 1964 jsem s ním a s M. Fleischmannem uveřejnil práci o tvorbě povrchových filmů). Dr.Durand z francouzského nukleárního střediska v Grenoblu provedl elektrolýzu v hlubokém tunelu v  Alpách, určeném pro studium neutrin za podmínek naprostého  odstínění kosmického záření. Armstrong nenalezl v rámci experimentálních chyb žádné nadbytečné teplo a Durand nezjistil žádné záření gama ani neutrony. Příčinou nepravidelných emisí, které pozorovala řada autorů, byly asi částice kosmického  záření, jež dopadaly na elektrodu nasycenou deuteriem a vyvolávaly lokální nukleární děje (tuto možnost navrhl již před Fleischmannem profesor Brigham-Young University v Utahu Jones).

Ačkoliv jaderná fúze za studena by měl být už mrtvý problém, pokračuje v jejím výzkumu kromě samotného  Fleischmanna (nedostatek kritiky lze u něho vysvětlit přestálou vážnou chorobou) ještě několik skupin. Tak např. dosti velkou podporu na tento výzkum dostal od japonského  Ministerstva pro mezinárodní obchod a průmysl prof. A. Takahashi na Ósacké univerzitě. Intenzivně se výzkumem jaderné fúze za studena zabývá prof. J. O’M. Bockris na Texaské univerzitě A&M, autor velmi rozšířené monografie (spolu s Reddym) Modern Electrochemistry. Stále prohlašuje, že dostává pozitivní výsledky. Podobně se mýlil i v jiných případech, ale nyní uvízl v osidlech daleko vážnější aféry.

Jakýsi výzkumník Joe Champion z Tennessee o sobě r. 1992 Bockrisovi zatelefonoval, že dokáže přeměnit stříbro ve zlato! Jak píše Science z 26. listopadu 1993, „Většina vědců by asi byla zavěsila sluchátko, ale Bockris získal dobrý dojem ze Championa z dřívějšího kontaktu – když Champion navrhl metodu uskutečněné jaderné fúze za studena pomocí radiových vln...“ Champion nadto oznámil, že má investora, který dá grant Bockrisově univerzitě v částce 200 000 dolarů pro výzkum nové alchymie. Zahájili tedy společný výzkum, který zčásti nevedl k cíli. Ale – světe div se – když smísili dusičnan draselný, uhlík a další soli (směs podezřele podobná střelnému prachu) a přivedli směs k explozi, dostali prý určité množství zlata.

To už bylo pro Bockrisovy kolegy na Texaské univerzitě příliš. A jejich zděšení ještě vzrostlo, když se ukázalo, že Champion byl zatčen pro neznámé porušení zákona ve Phoenixu v Arizoně a sponzor, jakýsi Telander ze San Diega, byl obviněn za rozsáhlý podvod, prodal totiž 380 investorům falešné podílové listy v ceně 7,8 milionu dolarů. 11 ze 38 řádných profesorů univerzity požádalo sedmdesátiletého Bockrise, aby se vzdal svého místa (na některých amerických univerzitách profesoři nemají věkový limit pro odchod do penze). Jiní Bockrisovi kolegové zase říkají, že profesor může provádět výzkum, jaký chce, pokud dodržuje univerzitní statut. Ovšem jak to bude s dvousettisícovým grantem, to se ještě neví.