Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Únor ve vědě

O čem se psalo ve světě i u nás
 |  5. 4. 1994
 |  Vesmír 73, 230, 1994/4

Sluneční skvrny na Tau Velryby?

Jestliže nám pozorovací schopnosti Keckových dvojčat mají umožnit uvidět planety jiných hvězd, už dnes se můžeme detailně seznamovat s charakteristikami těchto cizích sluncí. Astronomové David Gray z University of Western Ontario a astronomka Sallie Balunias z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics v massachusettské Cambridgi zjistili u jedné z našich hvězdných sousedek stejný jedenáctiletý cyklus hvězdné aktivity, jaký známe u Slunce, tedy i proměny počtu vznikajících a zanikajících slunečních skvrn.

Jde o dobře známou hvězdu Tau Ceti, která je od nás vzdálena 11,4 světelných let. Připomeňme, že právě zde odstartoval vědecký průzkum mimozemských civilizací, Peškův program SETI, později přejmenovaný na CETI. To „TI“ právě zvěčnilo, že program pátrání začal u dvou hvězd, z nichž jedna byla v souhvězdí Ceti, Velryby.

I z tohoto důvodu existuje nesmírně mnoho pozorování této hvězdy. D. Gray a S. Baluniasová analyzovali světlo vydávané ionizovaným vápníkem z údobí 1968 – 1991. Právě z této části spektra se nejspolehlivěji dovídáme o proměnách hvězdné aktivity.

Oba astronomové zjistili, že aktivní činnost hvězdy Tau Ceti vrcholila v letech 1980 a 1991, což je možno považovat za důkaz, že zde dochází k jedenáctiletému cyklu hvězdné aktivity. Studium právě v tomto případě není snadné, protože rotační osa hvězdy náhodou směřuje k nám, takže pozorujeme polární oblast. A to by v případě Slunce nebylo pro astronomy nevyzbrojené umělými družicemi příliš výhodné.

Tau Ceti však není úplnou obdobou našeho Slunce. Její svítivost je o 40 % nižší než sluneční a má pouze 30 % obsahu těžkých prvků, např. uhlíku, dusíku, kyslíku či železa v porovnání s naší hvězdou. To je zároveň negativní zpráva pro ty, kdo doufají v existenci planet u Tau Ceti – výskyt planet podobných Zemi i existence života na nich jsou právě závislé na hojnějším výskytu těžkých prvků.

První pohledy Keckova teleskopu

O stavbě Keckova dalekohledu jsme referovali v těchto přehledech soustavně a takříkajíc od chvíle jeho početí. Nyní došlo k velkému okamžiku tohoto současného největšího optického dalekohledu světa: byly publikovány první vědecké práce získané jeho pomocí. Časopis Astrophysical Journal Letters tiskne hned čtyři.

Keckův teleskop pozoroval především pomocí infračervené komory soustavu gravitačních čoček MG1131+0456. Jde o hmotnou galaxii působící jako čočka, která ovlivňuje světlo vzdálenějšího kvasaru, takže ho vidíme dvakrát. Keckův teleskop pozoroval galaxii na dvou vlnových délkách a získal k překvapení vědců odlišné pohledy. Záření o vlnové délce 2,2 mikrometru odhalovalo zřetelně dva obrazy kvasaru, na vlnové délce 1,3 mikrometru však nikoli. James Lerkin z Kalifornské techniky v Pasadeně to objasňuje tak, že galaxie-čočka je nasycena prachem natolik, že nepropouští záření kvasaru na vlnové délce 1,3 mikrometru. Význam této gravitační soustavy však má být významnou pomocí při zpřesňování Hubblovy konstanty. Infračervená komora studovala také známou galaxii 4C41.17, která je od nás vzdálena natolik, že ukazuje objekt, jak vypadal v době, kdy vesmír byl starý jednu pětinu svého dnešního věku. Keckův přístroj odhalil v jeho blízkosti jiný objekt podobný galaxii, která by však měla být velice mladá, pouhé půl miliardy let. Umožní to hlubší pohled do počátků vesmíru?

Třetí publikace se týká tělesa FSC10214+4724, patrně kvasaru, vzdáleného od nás 10 milionů světelných let. Keck uviděl, že nejde o jediný objekt, ale o skupinu objektů, možná galaxii, v jejímž centru kvasar leží.

Čtvrtá studie se týká horkých modrých galaxií, které by mohly být nám blízko a poskytovat tak klíč k výzkumu formování galaktických hvězdných ostrovů.

Připomeňme, že Keckův dalekohled byl postaven na havajské sopce Mauna Kea ve výšce 4 200 m. Jde už o devátý teleskop, který využívá zdejšího výhodného astroklimatu – tři zkoumají vesmír na rádiových vlnách, šest ve viditelném a infračerveném světle.

Keckův teleskop svým výkonem odpovídajícím zrcadlu o průměru 10 m „vidí“ objekty, které vydávají čtvrtinu záření, než bylo možné zachytit doposud, a pronikají proto do vzdálenějšího vesmíru.

Kalifornskou techniku, Kalifornskou univerzitu v Berkeley a Havajskou univerzitu přišel na 94 milionů dolarů. Váží 297 tun a je složen z konstrukce 36 zrcadel. Každý segment má průměr 1,8 m a tloušťku 7,5 cm. Pozice segmentů se upravuje v jeden řízený celek každé dvě vteřiny.

Na vrcholku hory je už natolik řídký vzduch, že to astronomy fyzicky vyčerpává. Proto se uvažovalo, že řídící centrum Keckova teleskopu bude mít umělou atmosféru. Přišlo by to však na dalších 300 000 dolarů, a proto má být dalekohled ovládán dálkově z výšky pouhých 750 m nad mořem. Mimochodem - je tu velice živo, každoročně sem zavítá na 1 200 astronomů.

R. 1996 má být postaveno dvojče tohoto teleskopu, Keck II, a navíc čtyři malé dalekohledy o průměrech 1,5 - 2 m. Tento optický interferometr by pak měl rozpoznat ještě desetkrát větší detaily než dnešní samotný Keck I. Pak prý by už bylo možné uvidět u nejbližších hvězd planety velikosti Země a výrazně zpřesnit naše představy o velikosti i stáří vesmíru.

Pohled evropské vědy do zrcadla

Nejen u nás si mnoho vědců stěžuje na nezájem veřejnosti o výsledky vědy, před kterou lidé údajně dávají přednost hudbě, sportu i politice. Dvanáct zemí Evropského společenství nedávno provedlo rozsáhlý výzkum postojů svého obyvatelstva k vědě. Dotázáno bylo na 12 800 Evropanů od l5 let výše, což je jistě dostatečně reprezentativní vzorek.

Srovnání s obdobným šetřením z r. 1989 je překvapivé: zájem o vědu, vynálezy i nové technologie se – zvyšuje! Dnes se o nové vědecké objevy zajímá 38 % Evropanů a o vynálezy a novou techniku 35 %. Před čtyřmi roky to bylo o 3 % méně. Sport i politika se dostaly až za vědu – o sport se zajímá 29 % a o politiku 27 % Evropanů. Nicméně počet obyvatel Společenství, kteří se považují za dobře informované o vědě a vynálezech, nepřesahuje 10 %, zatímco ve sportu se cítí „doma“ 26 % a v politice 19 %.

Z výzkumu vyplývá očekávaný fakt, že totiž 85 % dotázaných považuje ochranu životního prostředí a boj se znečišťováním za nejnaléhavější problém současnosti. Je zajímavé, že lidé v Evropě více důvěřují různým spolkům na ochranu životního prostředí než vědcům, pokud jde o “skutečné poznání stavu věci“. Ochranářům věří víc 36 % dotázaných, vědcům 19 %. Pro badatele to nemusí znamenat šok – o kompetentnosti učitelů v této sféře jsou přesvědčena jen 4 % Evropanů a o věrohodnosti představitelů politických stran – jediné procento obyvatel!

Sílí pocit sounáležitosti zemí Evropského společenství – 77 % lidí je přesvědčeno, že o výzkumných programech by se mělo rozhodovat v dohodě s ostatními členskými zeměmi. Důležitost spolupráce ve vědě a technice klade v Evropě na první místo v žebříčku priorit 80 % dotázaných. Pak teprve následují problémy jako monetární politika (56 %), nezaměstnanost (49 %), bezpečnost práce (48 %).

Aids a box

Francouzská národní lékařská akademie navrhuje, aby sportovci, kteří pěstují takový tvrdý sport, jakým je box nebo rugby, byli systematicky vyšetřováni na přítomnost viru HIV. Ve studii Aids a sport se však soudí, že podobné sledování není nutné u sportů, kdy atleti nepřicházejí do tělesného styku a nezpůsobují si krvácející rány. Podle francouzských lékařů je riziko přenosu aidsu při sportu mizivé. U boxera, který se dostane do styku s krvácejícím soupeřem pozitivním na HIV, má být pravděpodobnost přenosu 1 : 300. Dosud se uvádí jediný případ, kdy se fotbalista nakazil tím, že se srazil hlavou s krvácejícím spoluhráčem, který byl nositelem viru HIV.

Šestý chromozom rajčete zmapován

Genom člověka je tak velkým cílem, že projekt HUGO, přečtení veškerých lidských genů, strhuje na sebe většinu pozornosti. Abychom pochopili plně lidské geny, musí věda prozkoumat i genomy mnoha dalších živočichů, ale i rostlin.

Ze Zemědělské univerzity v holandském Wageningenu přišla zpráva, že tam zcela zmapovali šestý chromozom rajčete. Takže je tu např. jasné umístění genů odolnosti vůči plísni či infekcím, genu způsobujícího samčí sterilitu či genu barvy plodu. Mapa shrnuje poznatky získané jak klasickou genetikou, tak molekulární analýzou.

Šlechtitelé získali informace urychlující jejich práci při křížení planých a kulturních odrůd.

Kolik peněz na britskou vědu

Ministerský předseda Spojeného království John Major konstatoval před členy Parlamentního a vědeckého výboru, že Británie v minulosti podcenila vědu a v budoucnu se toho musí vyvarovat. Tvrdil, že rozvoj země se může opírat především o vědu, inženýrské obory a nové technologie. Bylo to první premiérovo vystoupení zcela věnované vědě od jeho nástupu do funkce před třemi lety.

Nezbytnost vědy pro britskou společnost zdůrazňoval v parlamentu i ministr vědy William Waldegraves. Poslanci diskutovali o zřízení tří nových rad pro výzkum, které mají zahájit svou činnost v dubnu.

Se slovy o podpoře vědy ovšem kontrastuje – konstatoval labouristický mluvčí k problematice vědy Michael Meacher – skutečnost nového rozpočtu. Od r. 1992 do r. 1995 se má snížit z 5 600 milionů liber na 5 200 milionů. Pro řadu vědeckých směrů by mělo podle jeho mínění krácení rozpočtu v současné recesi značně nepříznivé důsledky.

Rozpočet Spojeného království pro údobí 1994 - 1995 počítá s výdaji na vědu 1 236 milionů liber. Jsou rozděleny mezi jednotlivé vědecké rady takto: biotechnologie a biologické vědy 171,8 milionu liber, inženýrské a fyzikální vědy 364,0, ekonomické a společenské vědy 58,9, lékařský výzkum 269,2, výzkum životního prostředí 155,4, částicová fyzika a astronomie 184,9 a ostatní 32,3. Ministr pro vědu sliboval v parlamentu mimořádné fondy zvláště na výzkum genomu, imunologie a chemie jakožto oborů, o které by se měl britský průmysl v budoucnosti opírat především.

Illkirch – nové centrum na mapě vědy

Jižně od Štrasburku vyrůstá rozsáhlý komplex budov pro Ústav genetiky, molekulární a buněčné biologie, který řídí prof. Pierre Chambon. V žebříčku světových pracovišť tohoto typu sestaveném americkým Ústavem vědeckých informací zaujímá svou kvalitou šesté místo (v Evropě první). Nové sídlo ústavu (15 000 m2) navrhl americký architekt „biologického“ jména K. Korberg (jde o syna laureáta Nobelovy ceny). V Illkirchu budou rozmístěny rovněž dvě štrasburské vysoké školy (zaujmou plochu 45 000 m2), zaměřené na biotechnologie a fyziku, Ecole supérieure de biotechnologie a Ecole nationale supérieure de physique de Strasbourg.

ESBS byla založena r. 1982 z podnětu P. Chambona a J. P. Ebela a slučuje rýnské vysoké školy ve Štrasburku, Karlsruhe, Basileji a Fribourgu. Její absolventi získávají inženýrský titul.

Právě zde také nalezla konečně své sídlo Mezinárodní univerzita studia kosmu, která je řízena z USA a byla založena r. 1988. Prozatím pořádá během dvou letních měsíců kursy zaměřené např. na kosmickou architekturu, kosmické technologie, vesmírnou medicínu ap. V Illkirchu vyroste její kampus a od r. 1995 se začne s celoroční výukou. ISU (International Space University) získává prostředky od světových kosmických agentur.

Dolary do CERN?

Američtí fyzici se už vzpamatovávají ze šoku, který jim přichystal kongres zrušením projektu SSC, texaského supravodivého superurychlovače, a začínají počítat, kolik by stála možnost podílet se na práci ženevského urychlovače LHC, Large Hadron Collider. Jejich tužby však mohou být opět obtížně realizovatelné. Někteří z poslanců, kteří přivodili zánik urychlovače SSC, by si patrně dali říci a podpořili mezinárodní projekty velké vědy. Nicméně vyskytne se i nemálo těch, kteří jako republikán Joe Barton z Texasu sarkasticky vyjadřují svůj postoj: „Nikdy jsem neviděl jedinou marku, frank či libru, aby se přepravila přes oceán k nám...“

Představa, že by fyzika elementárních částic v USA vyhynula, se hodnotí jako kastastrofa. Nicméně účast na výstavbě LHC by od Ameriky vyžadovala 500 – 700 milionů dolarů. Ředitel Fermiho národní laboratoře v Illinois John Peoples soudí, že USA by měly přispět 300 miliony dolarů přímo na stavbu urychlovače a 200 miliony na konstrukci dvou detektorů vznikajících elementárních částic. Roční příspěvek na chod urychlovače se odhaduje na 30 – 40 milionů dolarů.

Američané byli ochotni přispět zařízením, které se už vytvářelo pro SSC, např. supravodivými magnety a počítačovým vybavením. Bitva o americký podíl na evropské velké vědě by se měla rozhořet v rozpočtovém roce 1995 – 1996.

Americký program pátrání po civilizacích ve vesmíru

Už jsme se zmiňovali, že škrty v americkém rozpočtu postihly i grandiózní projekt desetiletého studia existence rozumného života v kosmu. Loni dostala NASA, konkrétně Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, 12 milionů dolarů a letos už tedy nic... Američtí vědci z tohoto pracoviště si však před lety zřídili nezávislou soukromou pobočnou instituci SETI Institut in Mountain View. A této instituce se pochopitelně rozhodnutí kongresu netýká, stačí když si sežene dostatek peněz ze soukromých zdrojů.

A tak se asi také patrně stane a projekt pátrání nazvaný Phoenix odstartuje. Prostředky slíbili představitelé počítačového světa – David Packard a William Hewlett, zakladatelé podniku Hewlett-Packard, Gordon Moore, spoluzakladatel a prezident společnosti INTEL a Paul Allen, jeden ze spoluzakladatelů firmy Microsoft. O finanční příspěvek byl požádán rovněž spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke. Ústav na program Phoenix už získal 4,4 milionu dolarů.

Causa Mirzajanov

Podivný fenomén současného Ruska, případ chemika Vila Mirzajanova, vrcholil a ruské noviny zaznamenávaly vše málem jako detektivku na pokračování...

Připomeňme, o co jde. Tento vědec využil zrušení cenzury a zveřejnil v ruském tisku (ale i v Baltimore Sun) r. 1992 názor, že Rusko pokračuje ve výzkumu chemické zbraně. Na Západě se psalo, že jde o binární nervový plyn označovaný jako A232 nebo také Novišok.

Situace Ruska se však mezitím začala proměňovat. V lednu 1993 se Rusko připojilo ke konvenci o zákazu chemických zbraní. Jakýsi vyšetřovatel Ministerstva bezpečnosti Viktor Škarin usoudil, že když konvence vstoupí v platnost až r. 1995, a ani to není jisté, protože některé státy ji nemusí ratifikovat, mělo by Rusko chemické zbraně dál vyvíjet, protože je to pro ně velmi užitečné. A tak byl V. Mirzajanov obžalován z vyzrazení státního tajemství.

Jeden z ruských novinářů označil proces za akt v jakémsi autonomním prostoročasu. Obhajoba soudila, že Mirzajanov neprozradil žádné tajemství, protože jeho informace byla obecná a velmi nepřesná, žádnému nepříteli vlasti nemohla prospět.

Ruské změny jsou od té doby nemalé. Ministerstvo bezpečnosti, kde obžaloba vznikla, bylo zrušeno. Vyměnili se představitelé generální prokuratury, která potvrdila obvinění. Byla přijat nová ústava, která situaci také mění. Chemické zbraně jsou opravdu před zrušením. Změnil se i zákon o státním tajemství. „Věc Mirzajanov“ však trvá...

24. ledna se konalo neveřejné zasedání Moskevského městského soudu, které obvinění projednávalo. Po tříhodinovém jednání Mirzajanov odjel domů a rozhodl se, že se příští den už před soud nedostaví, protože ho považuje za nekompetentní. Což ovšem znamenalo, že by mohl být opět vzat do vazby, ve které už si v říjnu 1992 pobyl 12 dnů.

V. Mirzajanov byl skutečně 27. ledna zadržen v bytě, kde pak do večera čekal na auto, které by ho odvezlo do věznice. První noc strávil v cele s dalšími padesáti zatčenými. Pak byl „protekčně“ přemístěn do cely se sedmi zajištěnými, kde už byly i čtyři matrace, takže se postupně mohli i vyspat... A čekal, až mu manželka přinese pohárek na pití, talíř a lžíci, protože to si dnes musí ruští vězni s sebou do kriminálu přinést...

Lovec Ötzi toho hodně znal i uměl

Průzkum tzv. ötztalského člověka, který zahynul v Alpách před 5 200 lety, pokračuje dál. Již v přehledu Září ve vědě jsme konstatovali, že tento lovec či pastýř, pocházející patrně z italského údolí Vanosta, byl člověkem znajícím přírodu – vždyť např. jeho bohatá výzbroj byla vyrobena ze 17 druhů dřevin! Svou představu o ötztalském člověku vyjádřil teď odborník na prehistorické lidské výrobky (včetně oděvu) Tom Loy z Australian National Univesity v Canbeře. Potvrzuje to, jak velký mezinárodní ohlas vyvolal nález ostatků tohoto dávného Evropana. Artefakty studoval T. Loy na žádost pracovníků Římsko-německého ústředního muzea v Mohuči a své závěry shrnul teď na australoasijské archeometrické konferenci v Armidable, v Novém Jižním Walesu. Prohlásil, že jeden z nejvzrušivějších aspektů jeho práce je, že jsme získali jasný obraz o člověku z doby vzdálené 5 000 let v souvislosti s prostředím, ve kterém žil. Tím se nález liší, dejme tomu, od egyptských mumifikovaných králů a královen, kteří jsou v pyramidách značně vzdáleni své každodenní kultuře...

Loy předpokládá, že posledním činem Ötziho byla oprava topůrka kovové sekery, zatímco jedl své poslední jídlo – obilnou kaši. Na topůrku byly nalezeny stopy vařených nebo ohřátých škrobových zrn, s největší pravděpodobností ječmene. Když jedl kaši, pokrm znečistil sekerku, kterou pak už Ötzi nikdy nepoužil.

Ačkoli při těle nebyly nalezeny žádné zbytky masného pokrmu, Loy předpokládá, že Ötzi byl lovcem; vědci ho dříve považovali spíš za pastýře nebo průzkumníka, dokonce i obchodníka. Chlupy na výzbroji svědčí o tom, že před smrtí ulovil jelena, kamzíka a kozorožce.

Svědectví zabitých zvířat, bohatost zbraní i nástroje vzorně udržované vedou k závěru, že to byl zkušený lovec, tvrdí dr. Loy. Ötziho výzbroj umožňovala efektivně lovit zvěř, zpracovávat ji i vyrábět oděv. Pazourková čepel dlouhá 3 cm mohla posloužit mnoha způsoby, např. jako srp ke žnutí trávy (boty měl Ötzi vyložené senem), čištění koží pro oděv i k tvarování kostí a parohů na nástroje. Kůstky spojené dohromady rostlinnými vlákny sloužily patrně podle T. Loye jako tenata k chytání drobných ptáků.

A jak objasnit nedokončenost luku z tisového dřeva? Je skutečně svědectvím o tom, že Ötzi prchal z přepadené osady, jak jsme se už jednou tázali? Tom Loy spíš předpokládá, že luk se ötztalskému člověku pokazil už na lovu, a proto se musel odloučit od ostatních lovců, aby si vyrobil nový. Stopy po této činnosti zaznamenala i sekera.

V mohučském muzeu se teď chystají ke studiu DNA Ötziho vlasů a krve, aby je mohli porovnávat se zbytky lidí z okolí a mohli tak potvrdit nebo vyvrátit představu, že Ötzi byl „Italem“ od řeky Adiže.

I medvědi emigrují z Jugoslávie

Válečný konflikt na území bývalé Jugoslávie nesvědčí nejen lidem, ale ani zvířatům. Z lesů Bosny prchají medvědi na sever do Slovinska a do Itálie.

Italští a slovinští ochranáři se snaží udělat něco na ochranu tvorů, kterých v těchto zemích žilo dosud téměř 500. V Itálii jsou medvědi zcela chráněni, na území bývalé Jugoslávie mohou být podle starých zákonů stříleni, pokud ničí zemědělcům úrodu nebo napadají dobytek.

Nyní se však do Slovinska i Itálie začínají stahovat zvířata z míst bojů. Jeden huňáč hledal už útočiště v parku vědeckého centra v Terstu. Pár zvířat se zatoulalo i do Rakouska, ale nějak se jim tam nelíbilo a vrátila se do Slovinska.

Ochránci přírody se snaží přimět slovinskou vládu, aby vyhlásila zákon na ochranu medvědů, a zároveň vychovávat veřejnost k tomu, aby je nezabíjela. Není to však snadné. V obou zemích hrozí uprchlíkům z bojišť i jiný nelítostný nepřítel – auta. Na italské dálnici byl zabit první medvěd a na slovinských silnicích už několik.

Mezinárodní fond na ochranu divokých zvířat se snaží uprchlíkům pomoci tak, že hradí slovinským zemědělcům způsobené škody.

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivo Budil

Mgr. Ivo Budil (*1933-2007) vystudoval žurnalistiku na filozoficko-historické fakultě UK, v letech 1955–1974 pracoval v čs. rozhlasu, od roku 1980 do roku 1990 pracoval v redakci Vesmíru. V roce 1990 se vrátil do Čs. rozhlasu, kde připravoval zejména pořad Meteor, později pracoval v radiu Leonardo. Zemřel 24.10.2007

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné