N. N. Greenwood – A. Earnshaw: Chemie prvků

Když jsem na jedné z posledních schůzí ediční komise někdejšího SNTL měl možnost se seznámit, byť jen zběžně, s knihou Greenwooda a Earnshawa: Chemistry of the Elements, hluboce jsem zalitoval, že se tato kniha zřejmě nikdy nedostane v dostatečném počtu výtisků – ať už původních nebo v českém překladu – do rukou naší chemické veřejnosti. To, že jsem se tehdy ve svém úsudku, a bohudíky, mýlil, je zásluhou vydavatelství Informatorium a kolektivu překladatelů. Těm se podařilo, že se toto originální a pozoruhodné dílo objevilo na našem trhu, byť jen – vzhledem k nynějším ekonomickým skutečnostem – za ne právě nízkou cenu a v omezeném počtu výtisků.

A nyní k vlastnímu českému překladu:

Greenwoodovo a Earnshawovo dílo, v originálu jednodílné, vyšlo u nás pod doslovně přeloženým názvem, tedy jako Chemie prvků, ve dvou objemově shodných dílech. Rozhodnutí rozdělit látku do dvou částí považuji za moudré, protože vydat překlad jako jednu knihu by vedlo, s ohledem na kvalitu našeho papíru, k příliš rozsáhlému svazku. Obsahově dělící čára byla vedena vcelku dobře, i když od sebe oddělila blízké příbuzné, kyslík a síru. Látka je rozčleněna celkem do 31 kapitol o 1 635 stranách včetně dobře udělaného rejstříku.

Koncepce je založena na probírání prvků podle jednotlivých skupin periodické tabulky v její dlouhé formě s oddělenými skupinami lanthanoidů a aktinoidů. Jim jsou předřazeny dvě kapitoly, z nichž prvá se zabývá obecně vznikem prvků, izotopy a atomovou hmotností, druhá chemickou periodicitou a periodickou tabulkou. Pak už následuje vodík a postupně prvky hlavních a vedlejších skupin. Jejich sled je po kapitole vzácných plynů přerušen kapitolou o koordinačních sloučeninách a zakončen kapitolami o lanthanoidech a aktinoidech. Následuje sedm užitečných a zajímavých dodatků, např. o atomových orbitalech, prvcích souměrnosti či laureátech Nobelovy ceny za fyziku a chemii.

Některé prvky – jako vodík, bor, uhlík, křemík, dusík, fosfor, kyslík a síra – jsou probírány samostatně, přičemž látka je tříděna podle klasického schématu: Úvod, výskyt, výroba a použití, atomové a fyzikální vlastnosti a jednotlivé skupiny jeho sloučenin. Ostatní prvky, probírané ve skupinách, např. alkalické kovy nebo halogeny, se rovněž drží, pokud to lze, jednotného způsobu řazení látky. V každé kapitole jsou obsaženy petitem vytištěné doplňky, zhusta se vztahující k historii prvků či některým jejich specifickým vlastnostem, použití nebo výrobě. Každá z kapitol je opatřena řadou důležitých literárních citací, většinou z let sedmdesátých. Publikace neobsahuje kontrolní otázky, s překvapující výjimkou kapitoly 2, kde se vztahují k periodické tabulce.

Dílo je bohatě a vhodně ilustrováno a obsahuje, vedle zásadních a moderních poznatků především z anorganické chemie, i řadu zajímavých a méně známých údajů, které jsou lahůdkou pro čtenáře znalé oboru a mohou posloužit i jako osvěžující materiál vysokoškolským přednášejícím.

Z pohledu organického chemika však musím vyjádřit malé, ale přece jenom zklamání nad tím, že v kapitole o uhlíku jsou velmi ošizeny jeho hydridy a doslova jen odbyty jejich pěti názvy (methan, ethen, ethin, benzen a cyklooktatetraen) a čtyřmi souhrnnými vzorci s tím, že čtenář je odkazován na učebnice organické chemie. Přitom alespoň molekula benzenu, svou aromatickou strukturou tak zajímavá a výjimečná, mohla být popsána s takovou pozorností, kterou si bezesporu zasluhuje. Nicméně se s touto skutečností smiřuji, protože podobného bezpráví se dočkávají organičtí chemici i v jiných učebnicích organické chemie a zklamání je bohatě vyváženo mnohými jinými přednostmi tohoto díla, např. v oddíle věnovaném organokovovým sloučeninám. Tam bych chtěl jenom vyslovit výhradu, že ligand cyklopentadienyl není radikál (str. 342) ani molekula (str. 387), jak autoři tvrdí, ale karbanion.

Dobrým zvykem recenzenta je udávat nepřesnosti a chyby v textu. Těch jsem, kromě výše zmíněných, skutečně několik málo našel, ale nepovažuji za vhodné je na tomto místě uvádět a tím čtenáře Vesmíru unavovat. To nebylo smyslem mého posudku. Spočíval ve snaze pokusit se čtenáři přiblížit obsah a způsob zpracování publikace a to se mi, snad aspoň zčásti, podařilo.

Ještě bych měl uvést, pro koho je podle mého názoru toto dílo vhodné. Myslím tedy, že pro každého, kdo má chemii rád, ať už je to student nebo učitel, anorganik či biochemik. Troufám si tvrdit, že jde o knihu či spíše kompendium zcela mimořádné kvality, které bude ozdobou každé chemické knihovny – soukromé, ústavní i školní.