Karel Samšiňák: O mouchách a lidech

Obvykle tu ve Vesmíru vycházejí recenze o učených knihách. Využijme dobrodiní dubnového čísla, které obvykle poskytuje prostor i lehčímu žánru, a připomeňme si vyjití „přírodovědné“ knihy neučené. Autor sepsal fiktivní závěrečnou zprávu o výzkumném úkolu zabývajícím se tématem „Hubení obtížných dvoukřídlých a praktické důsledky z toho plynoucí“ zúženým na mouchu domácí a slunivku pokojovou. Jako zkušený vědecký pracovník bývalé ČSAV, přírodovědec a znalec roztočů a mravenců (jinak bibliofil a sběratel drobné grafiky) měl se sepisováním podobných zpráv bohaté zkušenosti. (Stejně jako jistě část čtenářů Vesmíru.) Dal si proto záležet a vybavil ji všemi náležitostmi, aby byla v minulém režimu co nejlépe přijatelná pro nadřízené bossy všeho druhu. Svědčí o tom již poděkování v úvodu „ministerstvu kultury, prezidiu ČSAV a zvláště zasloužilému řediteli akademiku V. Bobinskému, DrSc., za zadání velmi zajímavého a prakticky významného tématu“. Vycházeje ze zásad „jasného“ Mao Ce-tunga, který kdysi mezi čtyři metly sužující čínský lid zařadil i mouchy a každému Číňanovi přikázal, aby jich denně 10 zahubil, doporučil podobnou metodu i u nás. Jen z úsporných důvodů navrhuje zabíjení much složeným Rudým právem světového formátu jako plácačkou. To jen jako ukázka. V tomto duchu se celá zpráva vyvíjí („Výsledky“!), včetně recenzí atd., coby „vzorný a závažný příspěvek k budování socializmu a důležitý milník na jasné cestě ke komunizmu a šťastné budoucnosti celého socialistického bloku“. Z pochopitelných důvodů se ve zprávě nešetří odkazy na klasická světla marxizmu-leninizmu, která autorovi svítila na cestě při zpracovávání tématu.

Tato úlevná karikatura pro všechny, kterým se sepisování podobných povinných hlášení s někde vynucovanou podbízivosti minulé vrchnosti zprotivilo, byla napsána již r. 1986 při nedobrovolném odchodu autorově do penze. Poprvé byla veřejně čtena až loňského roku při oslavě autorových sedmdesátin na bibliofilském setkání. Předtím jen kolovala mezi úzkým okruhem přátel a tak se nyní stala prvním svazečkem „Edice Opožděných Samizdatů“. Vyšla pohromadě v protipozici s druhým svazkem EOS od Romana Podgrabinského „Niki je v blázinci“. Při své útlosti je bohatě ilustrována 7 obrázky, mezi kterými převažují reprodukce dřevorytů Vladimíra Komárka s námětem – roztoči. Vstupní část o zábavných stránkách autorových badatelských osudů, včetně půtek s představenými, napsal Aleš Fetters.