Dýchací cesty „cítí“ kyslík

Řízení dýchání má několik složek. Nervové mechanizmy automatické i vůlí ovladatelné řídí stahy dýchacích svalů. Dechové centrum v míše řídí frekvenci dechů podle toho, jak je chemicky ovlivněno – hlavními regulačními vlivy jsou koncentrace kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Působí tu ale řada dalších přídatných zařízení. Nyní se však ukazuje (Nature, 365, 153, 1993), že v plicních dýchacích cestách (průduškách a průdušinkách) jsou ve sliznici roztroušeny neuroepitelové buňky (NEB), které „cítí“ kyslík, jsou kyslíkovým senzorem. Tak „cítí“ i nedostatek kyslíku a typickým neuroendokrinním způsobem uvolňují ze sebe hormony, jako serotonin. Ten pak rozšíří dýchací cesty a usnadňuje dýchání. Dokonce se už ví o proteinu citlivém na kyslík a mechanizmu jeho  aktivace nastávající při nedostatku kyslíku, hypoxii. Mohlo by to mít dalekosáhlý význam pro pochopení mechanizmů poruch dýchání u nedonošených dětí, příčin syndromu „náhlé smrti“ u novorozenců, a snad by to dokonce mohlo osvětlit „kyslíkový“ mechanizmus vzniku některých plicních nádorů. Už i plíce jsou endokrinní žlázou.