Francis Bacon - zakladatel správné, nebo falešné cesty?

Známý výrok Scientia est potentia, připisovaný anglickému politikovi a vědci Francisu Baconovi, vikomtu z Verulamu (1561 - 1626), je považován za původ všeho zla, jež věda prý - podle názoru některých současných myslitelů - napáchala. Obsáhlý, leč dosti nepřehledný rozbor celého Baconova díla snad uvede tuto domněnku na pravou míru.

Baconovo dílo, z něhož bylo mnoho nedokončeno a jen načrtnuto, se zabývá především tzv. civilní historií a civilní vědou (civil science), v nynějším způsobu vyjadřování historií, politologií a ústavní historií, v menší míře přírodní filozofií a přírodovědou (natural history). Dílem, které se zabývalo jak přírodní filozofií, tak „společenskými a humanitními vědami“, je jeho Great Instauration (1605, 1623). V předmluvě píše:

„Usiluji o to, abych položil základy ne nějakému sektářskému učení, nýbrž pro lidský užitek a moc.“

Účel vědy je získat moc nad přírodou, kterou lidstvo ztratilo při vyhnání z ráje. Ovšem nejde zřejmě o nějaké hrubé ovládání:

„Nebude bez užitku rozlišit tři druhy či spíše stupně ambicí lidstva. První z nich patří těm, kdo touží rozmnožit svou moc ve své vlastní zemi; tento druh je vulgární a  nepatřičný. Druhý přísluší těm, kdo rozmnožují moc své země a její vládu nad lidmi. Tento druh je sice důstojnější, ale neméně chtivý. Avšak když se člověk snaží uskutečnit a rozmnožit moc a vládu lidského  rodu nad světem, tato ctižádost (pokud ji lze vůbec nazývat ctižádostí) je nepochybně mnohem zdravější a  ušlechtilejší než druhé dvě. Určitě vláda člověka nad věcmi záleží zcela na vědách a umění. Nemůžeme totiž vládnout přírodě, aniž bychom ji poslouchali.“
Novum Organum, kniha I, Aphorism CXXIX.

Zbožní lidé měli zbytečný strach před spojením vědy a náboženství, jako by prý

„lidé v skrytých a tajných myšlenkách svých srdcí pochybovali a nedůvěřovali síle náboženství a vládě víry nad smysly, a proto se báli, že bádání v pravdách přírody by mohlo být pro ně nebezpečné. Avšak když se tento problém řádně prozkoumá, ukáže se, že přírodní filozofie je po Slově Božím jistě nejbezpečnější lék proti pověře a nejvýš žádoucí posila víry, a proto se právem udává jako nejvěrnější pomocnice, protože jedna ukazuje Boží vůli, druhá sílu.“
Novum Organum, kniha I, Aphorism LXXXIX.

Mimochodem „civil science“ pokládá Bacon za důležitější než „natural science“, konečně mu věnuje mnohem větší část svého díla. V oblasti přírodní filozofie Bacon kritizuje tři směry, racionální (Aristotelés), pověrečný (Platón) a  empirický (alchymisti). Nejhůře dopadl Platón a jeho pokračovatelé, protože jen spekulovali bez opory v empirii. Jejich učení je teologie, a to chybná teologie. Na druhé straně si Bacon vážil Demokrita (jehož spisy by byl Platón dal nejraději spálit). Alchymisté sice získali omezené množství experimentálních fakt, ale vytvořili na jejich základě bizarní přírodní filozofii. Aristotelés a jeho žáci sice vycházeli z empirických fakt, ale vybudovali z mála velkou stavbu pouhou dedukcí; nicméně Bacon tento směr úplně nezavrhuje:

„V jednom bodě nelze vyvolávat nejmenší pochybnost, totiž zda se snažím strhnout a zničit dosavadní filozofii, vědy a umění. Jsem toho dalek, jsem opravdu rád, že se užívají, pěstují a dosahují poct. Není žádný důvod, aby nauky, které jsou nyní v oblibě, nedodávaly látku pro disputace a ozdobu pro debaty, aby je tak užívali profesoři i lidé z praxe - zkrátka, aby byly běžnou mincí, která se vyměňuje mezi lidmi s jejich souhlasem... Otevřeně prohlašuji, že to, co zavádím, se bude málo hodit k takovým účelům, protože to nemůže být pochopeno stejným způsobem, nýbrž jen aplikací a praxí... Současně stále a zřetelně varuji, že dosud užívanými způsoby nelze dosáhnout žádný velký pokrok v učení a spekulativní části věd, ani ve významnější praxi.“
Novum Organum, kniha I, Aphorism CXXVIII.

Jádrem Baconovy „nové vědy“ je indukční metoda.Ve věnování knihy Novum Organum (1620) králi Jakubovi I. (ve Skotsku Jakubovi VI.) napsal:

„Není to nic menšího než nová logika, učící objevovat a usuzovat pomocí indukce ... a tím dělat filozofii a vědy jak pravdivější, tak aktivnější... Někdo by se mohl ptát (spíš pochybností než námitkou), zda mluvím jen o přírodní filozofii nebo zda lze i ostatní vědy, logiku, etiku a politiku zkoumat tímto způsobem... S jistotou konstatuji, že se to vztahuje na každou z nich; a jako konvenční logika, řídící se sylogizmy, se nevztahuje jen na přírodní, ale na všechny vědy, tak moje logika založená na indukci stejným způsobem zahrnuje vše. Vytvářím totiž postup a tabulky pro analýzu zlosti, strachu, hanby a podobně, pro politické problémy, a zase pro mentální procesy paměti, sklad a  rozdělování, úsudek a podobně, stejně jako pro teplo a chlad, nebo světlo, vegetaci atd.“
Novum Organum, kniha I, Aphorism CXXVII.

Baconovy „tabulky“ jsou enumerace objektů příbuzného druhu za různých podmínek (např. různých těles různě teplých), na základě kterých je pak indukční metodou možné konstruovat zákonitosti.

Samozřejmě toto je jen rudimentální stadium skutečné vědecké metodologie. Bacon v podstatě zanedbával úlohu dedukce a hypotéz, a zvláště - podobně jako Aristotelés - vůbec nepřihlížel k možnosti matematické analýzy empirických fakt.

Indukční metodu se Baconovi nepodařilo na přírodní soustavy aplikovat, ač se o to pokoušel. Současným objevům přírodovědy neporozuměl - Koperníkovu teorii pokládal za matematickou eventualitu, která nemusí být správná, Gilbertovu teorii magnetizmu neznal, stejně jako Harveyovu teorii oběhu krevního, ačkoliv Harvey byl po nějakou dobu jeho lékařem.

Další slavnou částí Baconovy filozofie je jeho úvaha o omylech v myšlení a jejich původu v myšlenkových strukturách, tzv. idolech. Idol rodu je vlastní lidskému způsobu myšlení, které očekává v přírodních jevech víc zákonitostí, než tam opravdu je. Idolu jeskyně podléhá badatel, který se neoprostí od vlastních předsudků. Idoly tržiště vznikají z tyranství slov a obtížnosti jim uniknout. Idol divadla je zakořeněný vliv tradičního  způsobu myšlení (Bacon zde má na mysli Aristotelovo učení a scholastiku).

Bacon udělal pozoruhodnou politickou kariéru, s níž někteří (jako např. v minulém století známý historik T. B. Macaulay) spojovali vady jeho charakteru. Tyto vady však Wormald (stejně jako před ním Bertrand Russel) nepovažuje za tak závažné. Na počátku své politické dráhy jako mladý poslanec spolupracoval s oblíbencem královny Alžběty I.,  hrabětem Essexem. Když Essex zorganizoval nezdařený puč, Bacon od něho  nejen odpadl, ale dokonce se postavil proti němu. To byla politická nutnost. Závratný vzestup měla Baconova kariéra za prvního  krále z  rodu Stuartů Jakuba I. Nakonec se stal lordem kancléřem. Roku 1621, čtyři dni po povýšení na vikomta, byl obviněn z  úplaktářství a odsouzen k ztrátě všech úřadů, k velké pokutě a uvěznění v Toweru.

Tam pobyl celé čtyři dny a i jinak mu byly tresty zmírněny. Bacon jako jiní soudci bral pozornosti od obou stran sporu, a  tyto peníze nakonec jejich rozhodhutí neovlivňovaly. Skutečnou příčinou Baconova zavržení byla politická intrika.

Po odchodu od dvora se Bacon soustředil na filozofické studie a trochu i experimentoval. Při pokusu se zmražováním, kdy nacpal kuře sněhem, se nachladil a zemřel.

Jeho filozofická závět je snad v jeho posthumním spise Of Great Place (1627), kde píše:

„Lidé se jen zřídka zabývali studiemi, aby upřímně učinili zadost svému daru rozumu k blahobytu a užitku lidstva; místo toho hledají ve vědění jen jakousi pohovku, na níž by spočinul jejich neklidný a hledající duch, nebo terasu, na níž by bloudící a proměnlivá mysl se mohla procházet sem a tam s pěkným pohledem do okolí, nebo vyhlídkovou věž, na kterou by mohla hrdá mysl vystupovat, nebo pevnost nebo velitelské postavení pro boj a svár nebo krám pro zisk a obchodování. Není to však pro ně bohatý sklad, pro slávu Stvořitele a pozvednutí stavu člověka.“