Smrt v tymu
| 5. 12. 1994Většina T-lymfocytů v tymu vzniká a také zde záhy svůj život končí. Skoro všechny mladé tymocyty („lymfocyty tymu“) mají na svém buněčném povrchu molekuly CD4 i CD8 („ještě není jasno, zda budou podporovat nebo tlumit imunitní odpověď“). Zralejší tymocyty mají na povrchu buď molekulu CD4 (ty, které podporují imunitní odpověď), nebo CD8 (ty, které ji potlačují). Tymus opouští však jen asi 1 % tymocytů, což jsou asi 3 % denní produkce. T-lymfocyty, které neprošly přísnou „tymovou cenzurou“, sebevražedně – apopticky – hynou a jsou ihned pozřeny tymovými makrofágy. Průběh apoptózy je velmi rychlý, a proto obtížně zjistitelný. Charles Surh a Jonathan Sprent z Kalifornie (La Jolla) použili enzym terminální deoxynukleotidyltransferázu (TdT), která polymeruje nukleovou kyselinu na jejím 3'-konci a její přítomnost dokládá zlomy vlákna DNA, k němuž dochází právě v apoptických buňkách. Na mikrořezech zmrazených myších lymfatických uzlin zjistili, že jen asi 0,5 až 1 % lymfocytů přítomných v korové oblasti právě apopticky umírá. Jestliže proces apoptózy trvá, dejme tomu, hodinu, znamená to, že denně zahyne v korové oblasti tymu asi 12 až 24 % lymfocytů zde vzniklých. Dlužno připomenout, že detekce TdT se využívá již hezkých pár let při klasifikaci lymfatických leukemií, neboť TdT je také ukazatelem rychlého nádorového dělení lymfocytů a valná většina akutních lymfatických leukemií se špatnou prognózou je TdT pozitivní.
Nature 372, 44, 1994