Tajemství šípových jedů

Mnoho z velmi silných toxinů pochází z kůže drobných, krásně barevných žabek z čeledi Dendrobatidae žijících v Jižní Americe. Protože domorodí indiáni používají některé z těchto látek k výrobě šípů s otrávenými hroty, vešly toxiny do povědomí jako šípové jedy. Donedávna se (zcela nepochopitelně) jaksi automaticky předpokládalo, že toxiny jsou produktem žabí kůže. Ukazuje se však, že přinejmenším některé z nich pocházejí z potravy žabek.

Některé z šípových jedů jsou tak silné, že i jen drobounká kapka je schopna usmrtit zvíře velikosti koně. Účinek je ještě zesílen tím, že u většiny druhů je kůže „prosáknuta“ směsicí mnoha různých jedů rozmanitého chemického složení a rozmanitých účinků. Přesto jsou-li žáby chovány v zajetí, jejich kůže svou toxicitu brzo ztrácí.

J. Daly z National Institute of Health v Bethesdě v Marylandu poukazuje na skutečnost, že některé z plejády šípových jedů jsou shodné s jedy členovců, nebo jde o látky, které vznikají dodatečnou úpravou z prekurzorů exkretovaných nebo sekretovaných hmyzem.

Daly se svými spolupracovníky ověřoval své myšlenky v Panamě na Dendrobates auratus, jednom z nejlépe prozkoumaných druhů čeledi. Nachytal pulce a rozdělil je do dvou skupin. Mladé žáby v první skupině byly krmeny octomilkami (Drosophila spp.), které neobsahují žádné alkaloidy ani jiné toxické látky. V druhé skupině dostávali pulci hmyz ve stejném množství a o stejné druhové skladbě, jako přijímají v přírodě.

Po sedmi měsících extrahovali badatelé alkaloidy z žabí kůže. Následná analýza potvrdila dřívější domněnky: kůže žab krmených ovocnými muškami neobsahovala žádné alkaloidy, podobně jako u exemplářů chovaných v teráriích zoologických zahrad. Pokožka žab krmených obvyklou stravou obsahovala hned několik alkaloidů.

Dalyova výzkumná skupina identifikovala celkem 21 účinných látek. 18 z těchto alkaloidů bylo shodných s toxiny dospělců D. auratus odchycených v panamských lesích. Precoccinellin byl nalezen i u brouků žijících ve stejném lese. Pyrrolizidin byl objeven i u mravenců a některé další toxiny u mnohonožek. Zdá se tedy, že žáby dávají při konzumaci potravy přednost obzvláště jedovatým členovcům.

Badatelé dále nalezli u bezobratlých mnoho chemikálií, které slouží jako prekurzory budoucích jedů, vznikajících dodatečnou úpravou až v žabí kůži.

Některé z nalezených toxinů jsou však přeci jen pro žáby unikátní a jejich syntéza probíhá přímo v kůži žab čeledi Dendrobatidae. Tito nebývale krásní obojživelníci tedy používají kombinovanou obranu, jednak svou vlastní, ale “pro jistotu“ si i “vypůjčují“ od okolí. (New Scientist 1933, s. 17, 1994)