Třikrát obhájce Perry Mason

Na první pohled vypadala kniha Třikrát obhájce Perry Mason v typické šedé plátěné vazbě jako „3x detektivky“ od Odeonu. Na druhý pohled jsem zjistila, že tyto případy nesmrtelného obhájce vydala v překladu Lucie a Karla Gregorových r. 1993 Saga, nakladatelství a vydavatelství krásné literatury, Praha. Co mě však nejvíce udivilo, je popsaná příčina smrti zavražděného B. Eddicka (str. 107 – 108). Posuďte sami:

„Dej mi patnáct minut a také se to dozvím,“ usmál se Mason.

„Podle výsledků soudního ohledání měl Eddick, když ho zabili, v krvi 32 procent alkoholu. To by mu mělo stačit na to, aby usnul. Sěvdci tvrdí, že pil hodně. Normální člověk začíná být opilý při obsahu 15 procent alkoholu v krvi. Při 30 – 40 procentech je člověk zpitý do bezvědomí. Eddick měl v krvi 32 procent, když ho zavraždili...

Originál nemám k dispozici, takže nevím, zda tyto alkoholové fantazie vyšly z pera E. S. Gardnera, či zda je stvořili překladatelé. V každém případě: Pokud by měla oběť opravdu v krvi koncentraci alkoholu odpovídající destilátům (jestliže koncentrace alkoholu v prostředí dostihne 12 – 14 %, kvasinky používané ke zkvašování cukrů na alkohol hynou; proto se k dosažení vyšších koncentrací musí používat destilace takto vzniklých produktů), došlo by k ochromení jejího dýchacího centra, což by vedlo ke smrti. Vrah by se pak zcela zbytečně namáhal se zarážením nože do zad a s bizarními převleky. V této povídce (str. 171 – 174) jsou i údaje o sérologických testech, které nepatří právě k vrcholům oboru, zápletka není valná a člověk přemýšlí, proč Ing. Michal Halko vybral k překladu zrovna tento příběh, když Gardner napsal mnoho kvalitnějších „případů“.

Nelze tedy než truchlit za Odeonem, který i překlady detektivek vydával na profesionální úrovni a někdy je dokonce vybavoval předmluvami a zasvěcenými vysvětlivkami reálií. Okopírovaná obálka k dobré úrovni nepostačí.