Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Parazitizmus a reprodukční systém ptáků

 |  5. 10. 1994
 |  Vesmír 73, 596, 1994/10

Evoluční význam parazitizmu je podle mnoha evolučních biologů v dnešní době stále ještě nedoceněný. Parazitizmus přitom představuje významný selekční tlak na organizmy, jehož výsledek se může projevit v sociální struktuře populace, ve způsobu výběru partnera, a má dokonce význam i při mezidruhové izolaci. Andrew F. Read z univerzity v Oxfordu došel k velice zajímavému poznatku. Na základě rozsáhlého materiálu zahrnujícího mnoho druhů ptáků z řádu pěvců zjistil, že u polygynních druhů je mnohem nižší procento jedinců napadených krevními parazity, než u druhů monogamních. Stupeň parazitovanosti přitom nesouvisí ani s příbuzenskými vztahy mezi druhy, ani se způsobem hnízdění, s migračním chováním, s velikostí či s jinou zjistitelnou biologickou charakteristikou, ale právě jen s typem reprodukčního systému. Tento jev lze vysvětlit několika způsoby, z nichž žádný není zcela uspokojivý. Nejjednodušší (a také zřejmě nejméně pravděpodobná) vysvětlení vycházejí z představy, že u druhů, které jsou náchylnější k parazitaci, jsou samice oslabeny parazity natolik, že jim ve výchově mláďat musí pomáhat i samci (samy by to zkrátka nezvládly), což by ovšem nemohli v případě polygynie. Ostatní vysvětlení jsou založena na tom, že u polygynních druhů jsou mnohem větší rozdíly v reprodukční úspěšnosti samců, poněvadž rozmnožování se účastní pouze malá část samců v populaci (poměr počtu samců a samic je téměř vždy 1:1). Samice tedy mají větší možnosti vybírat si jako partnery ty samce, kteří jsou vůči parazitům rezistentní, a tato geneticky určená rezistence se tak mnohem snadněji rozšíří po celé populaci. Samice si samce vybírají buď na základě druhotných pohlavních znaků (dlouhá pera na ocase či jiné ozdoby), které podle některých hypotéz slouží právě především jako ukazatel stupně parazitovanosti samce, nebo podle celkové zdatnosti (ta se projeví při obhajobě teritoria či při soubojích mezi samci), která též souvisí se zdravím samce. Nelze ovšem rozhodnout, co je prvotní – zda u některých druhů vznikla polygynie jako obranná strategie proti šíření parazitů, či zda vznikla z jiného důvodu a výsledný vztah je pouze druhotný.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Etologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

David Storch

Prof. David Storch, Ph.D., vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií. Působí na Přírodovědecké fakultě UK a v Centru pro teoretická studia (CTS), společném pracovišti UK a AV ČR, jehož byl v letech 2008–2018 ředitelem. Je editorem časopisů Ecology Letters a Global Ecology and Biogeography. Je členem Učené společnosti České republiky.
Storch David

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...