Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

Jedovatí ptáci

 |  5. 1. 1994
 |  Vesmír 73, 56, 1994/1

Tedy, to tu snad ještě nebylo! Řada živočichů se chrání tím, že vyrábí dráždivé či jedovaté látky, kterými odpuzuje své nepřátele. Při útoku je pak vypouštějí do svého okolí nebo je mají prostě uloženy v různých částech těla a stávají se tak pro své nepřátele nepoživatelnými.

Pokud je však známo, mezi takovéto živočichy nikdy nepatřili ptáci. A přece! Na ostrovech Papua Nová Guinea žijí pěvci z rodu Pitohui, o kterých místní obyvatelé dávno vědí, že nejsou k jídlu. Chutnají hořce a po jejich snědení natékají a rozbolavují se ústní sliznice. J. P. Dumbacher z univerzity v Chicagu se proto se svými spolupracovníky za těmito ptáky vydal a zjistil, že nejen jejich maso, ale zejména kůže a peří obsahují jedovatou látku homobatrachotoxin. Ta je známa již ze žab rodu Phyllobates a přítomna je v nich spolu s dalšími batrachotoxiny. O těchto látkách se ví, že pomocí sodíkových iontů depolarizují povrchovou membránu nervových buněk a zabraňují tak normálnímu šíření nervového vzruchu. Dráždí také smyslové buňky v ústní dutině, tedy činí přesně to, s čím měli domorodci zkušenosti. Učenci zkoušeli výluhy z jednotlivých ptačích částí v různých dávkách na myškách a obsah látky ve výše zmíněných orgánech byl tak velký, že byl pro myši smrtelný. (Science 258, 799, 1992)

Překvapujíci sdělení o jedovatých ptácích vyvolalo mezi čtenáři zájem s patřičnou odezvou. Někteří si totiž vzpomněli, že to nejsou první zkušenosti s jedovatostí ptáků. Angličan H. B. Cook již v době, kdy sloužil za druhé světové války na Středním východě, a později pak v bývalé Severní Rhodesii, vyzkoušel poživatelnost celkem 250 druhů pestrobarevných ptáků na kočkách, fretkách, ježcích a krysách. Sledoval, jak se k nabízenému masu stavějí a co jim po něm je. Předpokládal, že výrazné zbarvení ptáků (tzv. aposematické) by mohlo být varováním a odstrašením pro jejich nepřátele, což se mu potvrdilo. Čím byl pták nápadnější, tím méně byl jedlý.

Dobře to ladí i s pozorováními Dumbacherovými. Také samci pitohui jsou nápadně oranžovo-tmavohnědí. A tak není vyloučeno, že objev batrachotoxinu v jejich peří a mase (navíc totožného s jedovatými látkami některých žab) vyvolá zájem izolovat další jedovaté látky z jiných pestrobarevných ptáků a zjistit, jestli „Cookovo pravidlo“ platí. Množství materiálu potřebného ke zkoumání by nebylo velké, a tak by snad výzkum nevzbudil obavy z decimování ptactva (Science 258, 1867, 1992).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Josef Chalupský

Doc. Josef Chalupský (*12. 3. 1931 — †30. 10. 2019) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na téže fakultě dlouhodobě působil a přednášel na katedře parazitologie a hydrobiologie. Miloval Japonsko, historii, umění; byl znalcem ex libris a grafiky (podle jeho charakteristického písma vznikl i font Chalupsky CE).

Doporučujeme

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Ondřej Vrtiška  |  1. 11. 2021
Život hematologa Josefa Prchala se mohl vyvíjet jinak, kdyby… Kdyby se v šedesátých letech daly v Praze snadno sehnat látky potřebné pro výzkum....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné