Výprava v ledové končiny na severu.

(Pokračování. Vesmír 1, 50, 1871/6)

Zvláštní výminkou v řadě nešťastných výprav polárních bylo tehdy přezimování několika plavců, kteří při lovu velryb na podzim r. 1630 od společné lodě odloučeni a na pobřeží Špicberků zahnáni byli. Na osvobození bylo zde pomyšlení, zvláště když zima již tak pokročila, že větší loď ledovou obrubou severního moře nemohla se prodrati a zásoby potravní byly vesměs již stráveny.

V kruté nesnázi této nezbývalo ničeho, než vycházeti častěji na lov medvědů a sobů, kteří alespoň spotřebu čerstvého masa a nutné kožichy vynahraditi museli. A vida - čerstvá silná potrava a častý pohyb v zdravém vzduchu zachránily plavce před jistou záhubou, tak že v plné svěží síle nejbližšího léta a příjezdu nových lodí se dočkaly.

Přezimování toto ovšem nedovedlo tehdy ani pro drahnou budoucnost vyvrátiti zakořeněný postrach, jejž tolik dřevnějších nešťastných výprav bylo vzbudilo. Lodě výskumné neodvážily se více na cesty další obmezující se vesměs toliko na proskoumání bližších pobřeží severu evropského a amerického, až konečně r. 1815 opět Kotzebue zabezpečením nejjistšího zdaru získal několik námořníků k nové plavbě, aby objevil na severu Ameriky směrem severozápadním ze zálivů Beringova domnělou obchodní dráhu spojující veliký ocean s mořem atlantickým.

Výsledek cesty této byl však úplně marný, jelikož Kotzebue za poměrů velmi nepříznivých ani k nejzazším dosud poznaným místům a stanicím severním doplouti nemohl.

Ale to přece nevadilo Angličanům, aby spustivše se nedostižné myšlenky jedné, nepokoušely se o dosažení jiných plánů neméně odvážlivých a smělých.

Tu tedy množily se nové výpravy zase co rok a hle úspěch jejich odměnil podnikatele prospěchy hmotnými i vědeckými.

Mezi důležitější patří v popředí plavba Sira Johna Rossa v roce 1818 podniknuta pro podrobné vyskoumání dřívější výpravy Baffinovy v 17. století.

Podivno, že odvaha Rossova právě na šírém moři klesla tak, že upustiv od vyknutého sobě cíle ještě během téhož roku do Anglie se navrátil. Pořízení jeho, ač minulo se naprosto účelu vědeckého, bylo však velmi výhodné a prospěšné loveckým podnikům, pro něž mnohá bohatá zřídla se vypátrala. Jinou výpravu anglickou se všemi možnými výskumnými prostředky opatřenou řídil v roce následujícím známý kapitán Parry, který již dříve všelikých severních plaveb a zejmena výpravy Rossovy se účastnil.

Znaje nedůstatky předešlých pokusů podobného druhu, snažil se vší mocí a nejbedlivější pozorností zaopatřiti lodě své veškerým potřebným materialem, hlavně však zásobou čerstvé dobře sušené mouky, hojností zeleniny a dobrým masem na plné dva roky.

Vědělť velmi dobře z vlastní zkušeností, že starý sušený chleb a solené maso na dlouho trvajících výpravách jsou potravou takřka nesnesitelně obtížnou a nedůstatek zeleniny a kyselých šťáv vůbec že v přední řadě je příčinou kurdějí, které obyčejně větší část mužstva při plavbách pdřívjších buď trapně na lůžko poutaly nebo dokonce zničily.

Šťáva citronová, kterou lodní lékař a výtečný přírodozpytec Dr.Edvards sebou vezl zvlášť dobrým nápojem, ba lékem se osvědčila, tak že pro budoucnost se stala na lodích nezbytnou.

Parry ovšem měl pevný úmysl nejméně jednu zimu v polárních končinách prožíti a proto neušlo obezřelému oku jeho nic, coby snad později mužstvu dobrým býti mohlo.

Tato výprava byla skutečně vzorná; jí nevyrovnala se dosud žádná z výprav podniknutých od roku 1553 a všecky pozdější podniky Amerikánů, Angličanů i Švédů řídily se až do dnes dle původních opatření Parryho. I výsledek, jehož se dočinila, byl veliký. Nejprvé odkryt průliv Barrowův a celá řada severních ostrovů dosud naprosto neznámých, pak proskoumána bedlivě všeliká pobřeží Gronska, Špicberků a j.

Sabine, který výpravy se účastnil, činil zde první pozorování a zkoušky s kývadlem k určení podoby země, kterými později získal si jmena světového.

Meteorologie rovněž pilně pěstována zvláště v pásmu mezi 74 a 70 st. sev. šířky.

Dr. Edvard zabýval se pak zoologií a botanikou a přivezl do Evropy velmi vzácné a bohaté sbírky, které všeobecný obdiv působily.

Co do zeměpisných prací dlužno připomenouti, že Parry tehdy nejprvé dokázal, že poloostrov Melvillský souvisí s pevninou severoamerickou.

Blízké a přátelské styky s Eskimáky byly mu zvláště prospěné při všelikých cestách, které se na saních k proskoumání všelikých krajin podnikal. Tehdy dověděl se Parry také bezpečně, že daleko na severu nalezá se ještě veliké otevřené moře, které také později skutečně bylo co záliv Boothijský objeveno.

Výpravou touto, která téměř dva plné roky trvala, vyvrátil Parry všecky neblahé předsudky, které při výpravách tak mocně vědeckým úspěchům na úkor bývaly. Z mužstva je o nezahynul nikdo, ač dvě zimy mezi ledovci severními žilo.

Parry byl neunavný v cestování. Sotva že navrátil se do domova, juž opět pomýšlel na výpravy nové, které měly probuzenou zase otázku o "severozápadní dráze obchodní" do Číny konečně rozřešiti.

Na dvou lodích vydal se tudíž roku následujícícho (1824) k severu do zálivu Baffinova, odkudž za příznivé doby snadno dále proniknouti se domýšlel.

Avšak zde zastihla ho první nehoda.

Ledové kry valily se tak mocně k jihu, že nemožno bylo mezi nimi plachtovými loděmi se prodrati. Parry tedy přezimoval na východním pobřeží v Part Bowenu, odkudž prozpytoval západní břehy Cockburnské. Rokem příštím obeplul ostrovy "Korunního prince" a probádal končiny zálivu Cresswellova, při čemž ale nešťastnou příhodou ztratil jednu loď, z níž velikým namaháním všecky zásoby zachránil a na pevný břeh dopravil. Vida nyní cíl cesty své dokonce zmařený, rozhodl se Parry pro rychlou cestu zpáteční, aby zásoby své v co možná největším množství zůstaviti mohl na místě pro výpomoc všem podnikům budoucím.

Na bezpečném místě poblíž zálivu Cresswellova dal zříditi první dřevěná skladiště a uložil v nich všecko, čeho nevyhnutelně při kvapném návratu by nepotřeboval. Tímto skutkem pak proslavil se více než celou výpravou. Na zásobárnu takovou nikdo dosud nepomýšlel, ač potřeba její ode dávna byla vyslovena a cítěna. Ze skladiště Parryho těžily výpravy takřka plných 40 roků a mnohé z nich byly by buď zahynuly neb s nepořízenou se vrátily, kdyby zde právě nejnutnějších potřeb k dalšímu vytrvání nebyly nalezly.