Zoologie.

Do zoologické zahrady v Hamburce přivežena byla těchto dnů první dlouhonohá vačice jezovčí (Perameles lagotis). Jest to jediný exemplář, který dosud do Evropy živý přibyl, neboť ani největší zvěřince nebyly s to vzácné toto zvíře získati. Původem svým pochodí vačice jezovčí ze západní Australie, kde zejmena v rovinách při řečištích žije. Ve dne se zdržuje v doupatech a slujích skalních a teprv za soumraku plouží se opatrně z úkrytu svého na ven, kde v šírém poli zem rozrývá a hmyzem se živí. Domorodci australští číhají pilně po vačicích jezovčích hlavně kvůli velmi chutnému jejich masu. Co do velikosti podobá se zvíře králíkům našim, má zvláště jemnou jako hedbáví hladkou a lesklou srsť, přední krátké a zadní nepoměrně dlouhé nohy. Hlava jeho podobna je hlavě myší, ocas pak má tenký na větším díle černými a jen na konci bílými štětinovitými chlupy obrostlý. Charakteristický vak u samic má na zadní straně svůj otvor, kdežto podobné vaky u kenguruh vždy na straně přední rozevřeny bývají, nepochybně proto, že vačice jezovčí jen po čtyrech běhají, a tudiž přední dolní čast břicha tak sníženou a nakloněnou nosí, žeby se jim z vaku na této straně mláďata vysypati musela, kdežto kenguruh jak známo zadními běhy poskakuje. Někdy ovšem panáčkují zvířata tato na zadních nohou, jak domácí zajíci naši, avšak stává se to jen při rekognoskování krajiny aneb zahledí-li se na nějaký neznámý předmět. Přirozená povaha těchto podivných tvorů je dle výpovědí pozorovatelů tichá, mírná a pud jejich tak slabě vyvinut, že tuzemcům australským platí za vzor hlouposti a bojácnosti. Zvláště podivné je u vačic jezovčích ustavičné pohybování obou čelistí, což klapotem 48 jejich zubů připomíná na tikání hodin. Někteří kmenové australští chovají se zvláštní zálibou vačice ochočené.