Mff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlý

Aktuální číslo:

2025/11

Téma měsíce:

Vlny

Obálka čísla

Nejmenší eukaryotní organizmus

 |  5. 12. 1994
 |  Vesmír 73, 708, 1994/12

Autotrofní společenstva pikoplanktonu (pikoplankton je část planktonu zahrnující organizmy menší než 2 m), v nichž se předpokládá dominantní zastoupení prokaryot, hrají velice významnou roli v produkční dynamice moří a oceánů. Jako téměř vždy, když se použije nová metodika, i v případě pikoplanktonu byla při použití metody průtokové cytometrie (která se jinak téměř výhradně používá pro charakterizaci krvinek a pomocí níž je možné buňku poměrně přesně změřit) odhalena velice překvapivá skutečnost. Pikoplankton byl totiž z větší části tvořen fotosyntetizujícím eukaryotem, který získal jméno Ostreococcus tauri. Tato zelená řasa je dlouhá 0,97±0,28 m a široká 0,70±0,17 m (je tedy nejmenším dosud popsaným eukaryotním organizmem), obsahuje chlorofyly a, bc a velké množství karotenoidu violaxantinu. Počet buněk v jednom litru mořské vody se pohyboval mezi 107 a 2.108, což v ročním průměru představuje 86 % ze všech buněk fytoplanktonu. Jedním z důvodů pro tak vysoké zastoupení této řasy ve studovaném společenstvu zátoky Thau (francouzské pobřeží Středozemního moře) se zdá být její nezvykle vysoký obsah violaxantinu, který má vlastnosti fotoprotektiva. Tato skutečnost může mít velký význam pro život Ostreococca v extrémně osluněné vrstvě vody pod povrchovou blankou. Jiná hypotéza si všímá možného vlivu chovu ústřic. Ty totiž vylučují velké množství amoniového kationtu, který zvýhodňuje pikoplankton před většími organizmy. Navíc filtrační aparát ústřic zadržuje částice větší než 2 m, což opět zřejmě výrazně zvýhodňuje pikoplankton a je možné si tak představit silný selekční tlak směrem k minimalizaci velikosti určitých skupin řas. (Nature 370, str. 225).

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Černý

Prof. Jan Černý, Dr., (*1970) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na této fakultě přednáší buněčnou biologii, imunologii a histologii. Zabývá se kvantitativní imunologií, imunologickými aspekty mikrochimérismu a ve volném čase se pokouší pochopit molekulární a buněčné mechanismy působení sekundárních metabolitů produkovaných mikroorganismy i makroorganismy na lidské buňky. Podílí se na organizaci Mezinárodní biologické olympiády a soutěže EUSO, předsedá české Biologické olympiádě.
Černý Jan

Doporučujeme

Lidské ucho v počítači

Lidské ucho v počítači uzamčeno

Pavel Jungwirth, Ondřej Ticháček  |  3. 11. 2025
Podle známého výroku Richarda Feynmana člověk něčemu pořádně porozumí, až když to sám sestrojí. A já (Pavel Jungwirth) jsem si z velmi osobních...
Deset let gravitačních vln

Deset let gravitačních vln

Ondřej Zelenka  |  3. 11. 2025
Letos v září jsme oslavili 10 let od první přímé detekce gravitačních vln. Jejich zaznamenáním jsme nejen doplnili další dílek skládačky důkazů...
Horké vlny v měnícím se klimatu

Horké vlny v měnícím se klimatu

Jan Kyselý, Ondřej Lhotka  |  3. 11. 2025
Tent o příspěvek navazuje na článek Horké vlny v měnícím se klimatu: otazníky zůstávají (Vesmír 91, 28, 2012/1) a shrnuje aktuální stav poznatků...