Boží muka - orientační bod v krajině

Scelování polností a proticírkevní kampaně v 50. a 60. letech způsobily zatemnění významu některých dříve běžných slovních spojení. Za boží muka dnes leckdo mylně považuje kteroukoli kapličku čí svatý obrázek, jiný si je plete se smírčími kameny, smírčími kříži nebo kameny pokání. A stane se, že i vzdělaný člověk zamění boží muka s božím umučením (křížem).

Boží muka (dříve muky) mívají nejčastěji tvar vysokého sloupu, pod jehož vrcholem je výklenek s obrazem či reliéfem umučeného Krista a úplně nahoře malý křížek. (Některá boží muka jsou architektonicky určitým přechodem ke kapličce, ale zobrazený výjev je týž.) Tyto stavbičky se na našem území stavěly už od 14. století. Připomínaly šťastné í nešťastné události, které se na tomto místě přihodily. Stavěly se k uctění padlých, k poděkování za odvrácení neštěstí či jako pokání za spáchaný přečin. Jejich smyslem bylo přimět kolemjdoucího k zastavení a zamyšlení nad životem, sloužily však i jako vynikající orientační bod v krajině a často pomáhaly určit hranici pozemku. Dodnes najdeme v mapách jména U božích muk a podobná i tam, kde už dávno žádná stavbička nestojí. Nejvíc dochovaných božích muk na našem území je v jižních Čechách (R. Kozák „Příběhy schované v žule“, nakl. Jelmo, Rudolfov 1995, víz též obr. obrázek).

Za první republiky se o boží muka dobře staral Klub českých turistů a dnes prý mají obdobné organizace v plánu zbytky těchto stavbiček rekonstruovat. Kdy se podaří sehnat prostředky na rekonstrukci stavební, to nevím, ale o „rekonstrukci“ sémantickou se lze pokusit ihned. (Naše řeč 79, 165, 1996/3)