Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Pomůže nám macarát jeskynní lépe pochopit procesy stárnutí?

 |  5. 11. 2010
 |  Vesmír 89, 662, 2010/11

Macarát jeskynní (Proteus anguinus) je poněkud tajemný ocasatý obojživelník obývající podzemní vody krasových systémů Dinárských hor na Balkánském poloostrově. O jeho životních projevech se toho donedávna mnoho nevědělo, neboť macaráti žijí skrytě v temnu a chladu a „žijí pomalu“. Jejich životu nyní lépe a lépe rozumějí francouzští vědci, kteří v 50. letech minulého století spustili reprodukční a výzkumný program macarátů. Založili ho na populaci přivezené ze Slovinska do podzemní jeskynní laboratoře v Moulis ve francouzských Pyrenejích poblíž Saint-Girons, kde věrně napodobili přirozené prostředí macarátů. Nyní tam žije více než 400 jedinců různého stáří. Po téměř 60 letech pozorování populace výzkumníci sumarizovali výsledky studií demografických charakteristik a některých fyziologických projevů.

Od počátku zaznamenal chovný program jen minimum úhynů. Řada jedinců je nyní ve věku minimálně okolo 50 let (pravděpodobně však budou přibližně o 10 let starší, neboť byli sbíráni v přírodě již jako odrostlí jedinci), ale stále neprojevují příznaky stárnutí. Na základě demografických dat dané populace bylo odhadnuto, že macaráti se mohou dožívat více než 100 let. Samice pohlavně dospívají až okolo šestnáctého roku a poté v průměru kladou snůšky 35 vajec jen jednou za 12,5 roku po dobu 68,5 roku.

Dlouhověkost je u obratlovců zpravidla podmíněna specifickou fyziologií spojenou s rozměrným tělem. U většiny známých dlouhověkých obojživelníků pozitivní korelace věku a velikosti těla platí (např. nejstarší známý obojživelník byl velemlok japonský, 55 let, dorůstající až 140 cm). Nicméně macaráti jsou poměrně drobní, subtilní ocasatí obojživelníci, takže do této teorie dlouhověkosti nezapadají. A nezapadají kupodivu ani do žádné jiné ze tří hlavních evolučních teorií dlouhověkosti. U macaráta se totiž neprokázala ani snížená míra bazálního metabolismu, ani vysoká odolnost vůči oxidativním degenerativním změnám v organismu, respektive v efektivitě antioxidativních mechanismů. V žádném z těchto parametrů macaráti nevybočují z obvyklých hodnot. Přesto nemají ani ve stáří vysoký stupeň buněčného poškození.

Prozatím nezbývá než dál hledat a testovat faktory, které mohou ovlivňovat dlouhověkost macarátů. Jako nejpravděpodobnější se nyní jeví nízká celková i reprodukční aktivita, relativní nepřítomnost stresových faktorů v prostředí podzemních vod nebo celkově neobvyklá fyziologie. Konkrétní hlavní faktory ovlivňující dlouhověkost macarátů zatím s jistotou neznáme. Máme ale před sebou zajímavý a slibný obratlovčí model pro studium mechanismů stárnutí. (Biology Letters, publikováno online 21. července 2010, doi: 10.1098/rsbl.2010.0539)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Václav Gvoždík

RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D., (*1979) působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., a v zoologickém oddělení Národního muzea v Praze, kde se zabývá fylogenetikou, fylogeografií a taxonomií obojživelníků a plazů.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...