Definitivní návrat orla bělohlavého do přírody?
| 5. 2. 1995Již před delším časem jsme upozornili na nebezpečí, kterému byl vystaven americký orel bělohlavý (Vesmír 62, 317, 1983/6). Pták, jehož stylizovaná podoba se stala součástí amerického státního znaku, byl tehdy počítán jen na několik v přírodě žijících kusů a hrozilo mu úplné vymření. Za hlavního viníka byly označeny chlorované uhlovodíky užívané v boji proti hmyzu, jako je např. DDT. Tak jak byla těmito látkami zaplavována příroda a orli (i jiní draví ptáci) je prostřednictvím své kořisti dostávali do těla, začala se ztenčovat skořápka jejich vajec natolik, že vejce nebyla schopna vydržet tlak při sezení ptáků na hnízdě a předčasně praskala. Ptáci pak nebyli schopni vyvést mladé.
Americký zákaz užívání zmíněných insekticidů v r. 1972 zaznamenal skutečný úspěch. Alespoň právě v něm vidí ekolog Stanley Temple z univerzity ve Wisconsinu (USA) příčinu současného obratu k lepšímu. Při prvním oficiálním sčítání orlích hnízd v r. 1963 jich bylo napočítáno 417. Od té doby pak výskyt orlů šel rychle dolů až k těm několika desítkám párů uvedeným ve výše zmíněné zprávě. Již dva roky po zákazu (1974) bylo však napočítáno 791 hnízd, r. 1984 jich bylo 1757 a r. 1992 už 3747. ten prudký nárůst počtu hnízd tak brzy po zákazu se zdá sice trochu podezřelý - ve smyslu, zda skutečnou příčinou úbytků byly jen uvedené látky. Souběžně s uvedeným zákazem byl totiž tehdy "oprášen" i zákon z r. 1940 chránící přísně orly - pod těžkými pokutami. Ale věřme Templemu. Protože přibyli další dravci, kteří byli podobně a prokazatelně postihováni insekticidy jako orli, ale tak přísné ochraně se netěšili. (Science 263, 922, 1994)